Napněte fantazii a představte si Hitlera, jak se po válce nezastřelí a neotráví, nýbrž omluví. Jako by omluva nějak zpátky měnila dějiny. Groteskní je, že by se neomlouval tehdejší vedoucí komunistů, který tomu násilí šéfoval, nýbrž dnešní vedoucí komunistů, tehdejší obyčejný udavač.
Komunisti se nemají za co omlouvat. Jak vládli, co prováděli, to vše vyplývalo z jejich teorií a přesvědčení. Komunismus, osvěžte si mozky, stál na teorii vykořisťovatelů a vykořisťovaných, na zestátnění výrobních prostředků, na třídním boji komunistů proti všem ostatním, na vyvlastnění státu komunistickou stranou a na ovládání té strany vševědoucím politbyrem nebo vůdcem.
Pracující nejsou vládci země, nýbrž majetek hrstky vládců. Proto tolik násilí, sledování, tajné policie a totální nesvobody.Taková je komunistická teorie. Komunistická praxe jí odpovídala. Blahobyt násilnická praxe nepřinesla, nýbrž úpadek. Přesto se komunisti znovu ucházejí o možnost konat na obyvatelstvu své utopie.
Když vám teď říkají něco jiného, lžou, jako lhal Gottwald před dobytím moci. Násilí se nikdy nevyhnou, protože většina na jejich experimenty nikdy nepřistoupí. Sotva jsme se jejich devastujícího objetí zbavili, máme do něj opět zapadnout? Vládnout chtějí s ČSSD.
ČSSD je na rozcestí. Pro Paroubka je to lákavá možnost, jak získat moc. Pro jiné socialisty je to možnost vyloučená. Socialistická levice má jinou víru. Zestátňovat nechce, chce jen čím dál větší daně rozdělovat spravedlivěji, než se rozdělují příjmy lidí.
Chce ctít demokracii. Usiluje o to, aby si lidi obrovské daňové přerozdělování odhlasovali dobrovolně. Pracující už nejsou otroci, nýbrž ovce, které vláda střihá, ale nenechá upadnout do područí.
Komunista chce všechno, co země vyprodukuje, dát na jednu hromadu, které vládne. To způsobí blahobyt. Socialista nechce všechno, jen část, aby ovce žila dál. Věří, že to přerozdělování způsobí blahobyt.
V devatenáctém století prosadili socialisti mnoho novinek, všeobecným volebním právem počínaje, nemocenskými a důchodovými pokladnami konče. Z těchto tehdejších úspěchů se dnes snaží žít, ale to, co kdysi bylo ochranou zaměstnanců, vypadá dnes spíš jako politická korupce voličů za jejich peníze. Obrovské státní schodky jsou toho důkazem.
Hodně bývalých členů KSČ se před dvaceti lety prohlásilo za socialisty. Někteří obnovené ČSSD přinesli věnem komunistickou mazanost a komunistické ideje. Pro staré (i mladé) socialisty dělňáckého typu je to problém. Houštím komunistických idejí se v ČSSD musí prodírat. Co je vlastně socialistická idea dnes, není zcela jasné.
Oba programy jsou nespojitelné. Nemůžete zavádět komunistickou vládu a zároveň ji nezavádět. Z jakýchsi nejasných důvodů říkali komunisti svému vládnutí socialismus, ačkoliv socialista byl pro komunisty vždy hlavním nepřítelem. Zrádcem revoluce, zaprodancem, kterého si koupili kapitalisti. Kde to šlo, tam komunisti socialisty zničili. Když to nešlo, vycpali socialistickou stranu svými agenty a ti ji sežrali zevnitř. V Čechách by se o tom mohlo vyprávět.
Přibrat komunistické mandáty do party je lákavé. Nejen pro Paroubka. S jejich hlasy čas od času ve Sněmovně obchoduje každý, komu se to právě hodí. Je to sice hnusné jak politika sama, ale takové kumpánství samovolně umírá brzy. Vzít komunisty do vlády, to už je pořádná svatba příšer, z nichž jedna druhou požere. Hádejte, která má lepší zuby.
