Jménem Otakara Jaroše chtěli překřtít Adršpach noví obyvatelé obce, kteří přišli z celé republiky do domů po odsunutých Němcích. Noví osadníci se snažili vymazat vše německé. A tedy i německy znějící názvy skal a obce, které tehdy provokovaly.
Komunisté si vybrali název podle hrdiny Sovětského svazu, kapitánu Otakaru Jarošovi, který padl jako člen Svobodova armádního sboru 8. března 1943 v bitvě o malé ruské městečko Sokolovo.
Dopis s nápadem překřtít skály našel nyní v archivu radnice bývalý zastupitel Dolního Adršpachu Václav Bruckner. Informace o úmyslu přejmenovat skály byla překvapením i pro historiky.
"Asi jediným důvodem bylo, že Jaroš pobyl pár měsíců v roce 1939 po demobilizaci českého vojska jako poštovní úředník v Náchodě, než v srpnu 1939 uprchl přes Polsko do Sovětského svazu. Radní si asi vzali příklad z nedalekého vrchu Bischofstein, který komunisté po válce přejmenovali na Jiráskovy skály. O tom místě však píše Alois Jirásek v románu Skály," říká Bruckner.
Rodiče Jaroše s použitím jeho jména nejdřív souhlasili
Jaroš se narodil v Lounech, dětství prožil v Mělníku, studoval v Praze, Trnavě, Turnově a v Hranicích a do března působil v Prešově. V Náchodě pobyl několik měsíců, na budově pošty na náměstí v Náchodě má i pamětní desku, kterou mu odhalil po válce sám generál Ludvík Svoboda.
Jaroš v Sovětském svazu vstoupil do československé jednotky v Buzuluku a stal se velitelem první roty.
Československou jednotku v Sovětském svazu tvořila s uprchlými československými vojáky i řada Čechů z gulagů a také volyňští Češi.
Komunističní radní požádali dopisem Jarošovy rodiče, zda jeho jméno mohou použít. Ti s tím v listopadu roku 1949 souhlasili.
"Je samozřejmé, že nemáme proti přejmenování Vašich obcí žádných námitek a milerádi dáváme k tomu svolení, zvláště když se na tom usnesl MNV a když dosavadní název nevyhovuje," píší František a Anna Jarošovi.
Jarošovi rodiče si do dopisu dali i podmínku: "Přejem si jen, aby všichni, pravím všichni, uctívali jeho památku i po přejmenování obcí Adršpachu na Jarošovy Skály tím, že budou vždy jako on plnit své úkoly poctivě a hájit naši svobodu do krajnosti, kdyby byla znovu ohrožená."
Starousedlík Václav Bruckner říká, že název Adršpach sice někomu může znít poměrně česky, ale že ve starých německých mapách tato obec nesla název Adersbach.
"Někdo říká, že je to jméno nějakého dávného rytíře, co tady někdy před osmi sty lety zakotvil. Ale podle mne jde o spojení dvou německých slov adler a bach, tedy orel a potok. V překladu to znamená něco jako orlí potok," vysvětluje Václav Bruckner.
A proč nakonec Adršpach zůstal Adršpachem a nestal se třeba dalším "Jarošovem"? "Myslím si, že lidé, kteří sem po válce přicházeli, nakonec neměli tu vůli obec a skály přejmenovat. A to především kvůli papírování a přepisování jména obce a skal v řadě dokumentů. Tak jako dnes mnoha lidem dělá problém třeba jen přihlásit své auto," říká Václav Bruckner.
Kdyby se Adršpach tehdy stal Jarošovými Skalami, možná by dnes stále nesl nové jméno. Komunisté si totiž smrt Otakara Jaroše přisvojili. Líčili ho jako komunistu například v tendenčním oslavném Vávrově velkofilmu Sokolovo.
Do "mladého komunisty" měl prý daleko
Historici dnes už dvacet let mohou o Jarošovi psát, že do "mladého komunisty", jak ho označovala komunistická propaganda, měl daleko.
Jaroš totiž působil v mládí ve skautu a jako prvorepublikovému důstojníkovi mu vadilo politické ovlivňování jednotky. Neměl rád politruky a jakékoliv bolševické propagátory.
To, že by Adršpach i dnes zůstal Jarošovými skalami, ředitel regionálního muzea v Náchodě Václav Sádlo, trochu zpochybňuje: "Měli jsme tady v Náchodě pamětní desku odbojářům, které za protektorátu Němci zavraždili. Přestože mnozí z nich byli normální chlapi z továren a Náchod byl vždy pravicové město, na desce byl nápis Soudruhům z náchodských továren. A tak v polovině devadesátých let musela deska pryč. Komunistický režim si přitom tyto odbojáře jen přivlastnil, i když nikdy soudruhy nebyli," říká Tomáš Sádlo.
Internetová wikipedie uvádí, že Otakar Jaroš velmi rád fotografoval a mnohé ze snímků, které pochází z Buzuluku, jsou jeho dílem. Po odeslání československé jednotky na frontu v Sovětském svazu bránila jeho první rota vesnici Sokolovo. Zde se 8. března 1943 odehrála těžká bitva, při níž nadporučík Otakar Jaroš padl.
