Může být. Proč by nějaký komunistický bachař měl svou minulost hodnotit špatně? Potíž je v tom, že Vondrušku dobře hodnotí KSČM, za niž je poslancem. Jak je hrdá na Fidela Castra, na Severní Koreu, na Stalina, tak je hrdá i na Vondrušku, který i dnes posuzuje politické vězně jako "individua s úchylkou".
Ale proč by KSČM neměla být hrdá na bachaře, když je hrdá na udavače, kterého si postavila do čela? Ctěme rozsudky: na udavače, který podle soudu nepoznal, že je udavač. KSČM je prostě hrdá na svět komunismu. S těmito hrdostmi a láskami je to koneckonců jedna z mála posledních starokomunistických stran na zeměkouli.
Nemůže se proto divit, že její pozice na politické scéně je trapná - nemá partnery, nikdo s ní nechce spolupracovat, nemá na veřejnosti úctu. I ten nešťastný Paroubek, který si od komunistů slibuje, že mu bezplatně pomohou k moci, bude od nich muset nakonec odskočit. Jeho vlastní straníci jej k tomu přimějí, jako lidovci přiměli Kalouska.
V izolaci se díky sbližování s KSČM ocitají i socialisti. Komunisti mají své hrdiny: bachaře, udavače, pohraničníky. Na české politické scéně představují anachronický extremismus. Mají jednu zásluhu: vše pohltili, ostatní extremismus je výjimečně slabý.
Je to zásluha relativní, zas máme výjimečně silné právě ty komunisty. Jsou dnes na rozcestí. V izolaci mohou pobývat ještě léta. Pár procent voličů vždy vylákají. Nebo se vydají na cestu modernizace. Ale kam a s kým? A proč vlastně? Mají snad v kapsáři lepší pamlsky než ČSSD?
