Přicházející podzimní vítr si s plakáty pohrává a takřka westernovou atmosféru "ulice klidné až k prasknutí" jen výjimečně rozčeří skandálek s přelepováním politické reklamy soupeře či komedie s předvolebním očkováním proti ptačí chřipce pro důchodce.
Politická veřejnost vyhecovaná předprázdninovou řežbou Paroubek-Topolánek a z ní vyvařenou bramboračkou, která za půl roku vychladla až na nestravitelný bod mrazu, si musí nyní připadat, jako by se snad ani žádné volby nekonaly.
I když radniční volby jsou bojem o moc nad velkým balíkem peněz připraveným na porcování a nemálo komunálních politiků má dobrovolnou angažovanost propojenou se svou ekonomickou existencí, důvody jsou nabíledni.
Městské zakázky od staveb chodníků až po jejich úklid jsou pro všechny zainteresované natolik vážná věc, že je potřeba to mít nastavené tak, aby je výsledek hlasování zásadně neovlivnil.
Ve většině měst se poměry proto již tak "znormalizovaly", že na radnicích jsou všichni kamarádi, a vládnoucí garnitura ráda něco pustí opozici, protože kdo ví, jak to dopadne příště.
A tam, kde jsou favorité voleb vzhledem k dlouholetým výsledkům hodně výrazní, se zase opoziční strany místo konfrontace a kritiky raději snaží vládnoucí garnituře nadbíhat, aby je vzala k lizu zvanému koaliční spolupráce.
Paradoxně tak mnohem zajímavější než celé komunální volby byly například v Brně, silné baště ODS, jim předcházející tvrdé vnitrostranické primárky o pozice na kandidátce občanských demokratů.
A voliči? Logika velí, že čím větší město, tím více se volí podle celostátních sympatií k politickým stranám. A současný stav povolebního vyjednávání o vládě tomu ještě více nahrává.
Dokážete si nyní představit, že by člověk, kterému je bytostně odporný Paroubkův politický styl, dokázal ocenit práci sociálnědemokratického komunálního politika a dal mu svůj hlas?
To samozřejmě platí i o rovnici, kam místo Paroubka dosadíte arogantní obličeje celostátních hvězd ODS.
K tomu prezident Klaus rozhodl, že další kroky se jmenováním nového vyjednavače o vládě či premiéra učiní až po komunálních a senátních volbách. Bude do nich promítat i výsledky z 20. a 21. října? Třeba ano.
Takže tu máme pro většinu politických fanoušků další důvod, proč neměnit oblíbené barvy, i když na jiném hřišti hrají jiné týmy.
Tak o co se mají strany v obcích a městech snažit? Nemusí takřka o nic, stačí předstírat. A nakonec, když to nevyjde, stejně to mohou svést na ty své v Praze.
