POČÍTAČOVÉ OBRÁZKY NENÍ VIDĚT
Počítačovými soubory se nejde probírat tak jako zažloutlými fotografiemi v albu po dědečkovi. Digitální obrázky zamíchané mezi stovkami jiných souborů v počítači jsou docela dobře schované. Na jejich názvech sice podle přípon možná poznáte, že se jedná o jakousi grafiku (například .TIF,. JPG a podobně), mnohem hůř však zjistíte, co konkrétně obsahují. A otevírat při hledání každý podezřelý soubor je přinejmenším zdlouhavé.
Pro práci s počítačovou grafikou platí totéž, co pro práci s jinými soubory: abyste se z ní nezbláznili, je dobré dodržovat určité zaběhnuté pořádky. V té nejjednodušší podobě to znamená, že nenecháte grafiku rozesetou po různých adresářích, jak si je tam které periferní zařízení odložilo, ale hned po jejich pořízení je zařadíte do zvláštního adresáře. Může se jmenovat třeba OBRAZY nebo nějak podobně, aby bylo na první pohled jasné, co v něm je.
POŘÁDEK VE SKLADIŠTI
Už pouhá existence takového adresáře ušetří hodně času i nervů - a to dokonce i v případě, že těch obrázků zatím nemáte mnoho. Nebojte se, v době, kdy vládnou multimédia a internet, vám budou rychle přibývat.
Pečlivější povahy si takový adresář nejspíš rozčlení na další podadresáře: podle témat, podle formátu souborů, podle doby či místa pořízení a podobně. Dokonce i v případě, že s obrázkem dál pracujete, upravíte jej, nebo zařadíte do nějaké aplikace, je dobré si jeho původní podobu tady nechat. Nikdy nevíte, kdy se může zase hodit.
Grafické soubory také není nutné skladovat přímo v počítači, kde zabírají příliš mnoho místa. Pokud jich budete mít víc, asi se časem neobejdete bez nějaké přídavné paměti s výměnnými médii. Obyčejná disketa na to nestačí, není výjimkou, že jeden grafický soubor je větší než celá její kapacita. I proto zaznamenávají takové úspěchy mechaniky Zip či a:drive (LS-120), jejichž disky mají kapacitu přibližně stokrát větší. Ještě výkonnější Jaz má dokonce média s kapacitou 1 GB nebo (v novější verzi) 2 GB.
POMOCNÍK NEJEN PRO PEDANTY
Ale ani sebevětší pořádek vás v určitých situacích nezachrání. Bez dalších programů, které by umožnily s grafickými soubory pohodlně pracovat, to nepůjde. Jde o software, kterému se obvykle říká obrazové manažery.
Dobrý obrazový manažer musí umět několik základních věcí. Především má vyhledat obrazové soubory ve většině běžných formátech. Jeho součástí je také funkce, díky níž rychle zobrazí obsah souboru, jehož jméno vám už dávno nic neříká, ve zmenšeném obrazovém políčku. Měl by zvládnout přesuny souborů mezi adresáři a udělat zmenšené náhledy velkého množství obrazových souborů současně na jedné obrazovce.
Dost důležité také je, aby program uměl převádět grafické soubory z jednoho formátu do druhého. To je totiž další častý problém: co si počít v případě, že máte z digitálního fotoaparátu snímky v jednom formátu a ze skeneru v jiném, když je potřebujete pro aplikaci, která ani jeden z nich nepodporuje? Dobrý obrazový manažer vás tohoto problému definitivně zbaví.
Mnohé obrazové manažery umějí i další věci, například jednoduché úpravy a retuše. Naopak některé programy pro úpravu grafiky (grafické editory) obsahují i prvky manažeru - někdy je ostatně trochu problém rozeznat, co je ještě manažer a co už editor. Každý kutil však dobře ví, že je lepší víc specializovaných nástrojů než jeden univerzální.
Manažery nejrůznější kvality najdete především na sbírkách sharewaru, z nichž některé se na počítačovou grafiku přímo soustřeďují (například Fotostudio od firmy DTP Studio, Grafika od vydavatelství Vogel nebo Digitální fotografie a video od Grady). Není nad to si jich pár vyzkoušet a zjistit, který nejlépe vyhovuje právě vašim potřebám. Ze sharewarových "smetišť" ostatně vyšel i zatím nejúspěšnější obrazový manažer Paint Shop Pro.
