Ukázka z komiksu Berlín - Město kouře

Ukázka z komiksu Berlín - Město kouře | foto: BB/art

Komiksový Berlín Jasona Lutese, díl druhý – není to válka, není to mír

  • 0
Jason Lutes již svou prvotinou dokázal, že komiks zvládá zastoupit románovou formu. Úvodní kniha trilogie s názvem Berlín zaujala veřejnost přístupem k historické látce. Nezjednodušuje. Neobviňuje. Nešokuje. Druhý svazek - s podtitulem Město kouře - se vrací do politicky rozštěpeného Berlína roku 1929, aby pokračoval v líčení osudů hrdinů, kteří čelí nevyhnutelným změnám svých životů i společnosti.

V mnohém lze Lutesovo veledílo přirovnat k legendárnímu komiksu Arta Spiegelmana Maus. Nejde jen o podobnou tematiku, oba umělci evokují přelomovou dobu z pohledu obyčejných lidí, jichž se zvrácená rozhodnutí elit dotkla nejvíce.

Co zase bude zítra ráno?

Čtenář se v rámci dvou dosud vydaných Lutesových knih přenáší do období přelomu dvacátých a třicátých let v Německu. Extrémní levice a pravice si jdou po krku a na každém je, aby se přiklonil k té, či k oné frakci. Politická příslušnost rozvrací rodiny a žádá si čím dál více nevinných obětí. Vše začíná nasvědčovat tomu, že dříve nebo později musí dojít k nekontrolovatelnému výbuchu. Není to válka, není to mír. Je to období, kdy nikdo neví, co se stane příštího rána.

O knize

Jason Lutes: Berlín. Město kouře

Překlad: Viktor Janiš. Nakladatelství BB/art, Praha 2012, 216 stran, doporučená cena 299 korun.

Obálka komiksu Berlín - Město kouře

Druhá Lutesova kniha - s podtitulem Město kouře - začíná podobně, jako svazek první. Příjezdem do Berlína. Tentokrát se ale nejedná o mladou umělkyni Martu, nýbrž o černošskou jazzovou skupinu Cocoa Kids. Německá metropole se vzpamatovává z krvavých událostí 1. května 1929, kdy policie začala střílet do dělnického průvodu, v podsvětí města ale zároveň bují dekadentní kultura plná rozkoše a drog.

Zkus nakreslit klarinetové sólo

Berlín – město kouře je mnohem konkrétnější než první díl. Lutes se zabral do příběhu svých hrdinů natolik, že mu už nezbyl prostor pro filozofování a hluboké vnitřní monology. Výrazně jednodušší formu dostala také grafická stránka příběhu. Pryč jsou fascinující celostránkové emotivní pasáže s dynamickým střihem, autor se nechal unést obrazem pouze jednou. Výsledkem je originální experiment s cílem zachytit hudbu prostřednictvím komiksového panelu. Na celé dvojstraně si tak čtenář může vychutnat klarinetové sólo jednoho z členů Cocoa Kids.

Ukázka z komiksu Berlín - Město kouře

Zajímavou rovinou příběhu v druhé Lutesově knize je také silně viditelný kontrast mezi společenskými vrstvami. Vystupují tu propastné rozdíly v životní úrovni. Opulentní zbohatlické večírky, které navštěvuje Marta Müllerová, stojí vedle absolutní chudoby mladé Silvie, která se snaží vyrovnat se smrtí své matky a vlastní nedobrovolnou nezávislostí.

Jason Lutes dokáže přiblížit i mýty té vyhrocené doby. Zatímco první knihu provázel příběh o mučednické smrti komunistky Rosy Luxemburgové, nyní autor zapojuje do děje osobnost z druhé strany – mladého nacistu Horsta Wessela, který složil text k písni Die Fahne hoch a po smrti rukou komunisty se taktéž stal glorifikovaným symbolem. I tady nabízí Lutes zajímavý rozpor. Wessela totiž zapojuje mezi ostatní postavy a z jeho násilné smrti tvoří epizodu příběhu.

Výsledkem je kontrast mezi obrazem mladého násilníka, a následným plamenným projevem nacistického řečníka. Ten totiž Wessela popisuje jako citlivého skromného hrdinu a vzor pro mladou generaci.

Ukázka z komiksu Berlín - Město kouře

Další pokračování osudů obyvatel Berlína se však bohužel také drží chyby předchozí knihy. Kvůli jednoduché kresbě některé postavy opticky i významově splývají, což poněkud brzdí jinak plynulý děj. Ve srovnání s prvním svazkem také Město kouře vyznívá mnohem méně dramaticky, a tak tvoří spíše mezičlánek většího příběhu.

Nekonzumace

Jason Lutes se tedy metodou průřezu společenskými a sociální vrstvami snaží odpovědět na nevyhnutelnou otázku: Proč? Co vede jedince k politickým, ale i k dalším životním rozhodnutím? Nebere si na pomoc výraznou grafickou formu, jeho cílem není ohromovat, nýbrž vysvětlovat a přiblížit to, co se nedostává do učebnic dějepisu.

S trochou nadsázky by se berlínská sága dala přirovnat i k populárním seriálům z produkce televizních stanic jako například Impérium HBO, které využívají podobných postupů. Právě v tom také spočívá síla Lutesovy série – představuje komiks pro ty, které neodradí, nýbrž naopak láká fakt, že si nevystačí s hladkým a rychlým obracením efektně pokreslených stránek. Vjemy z Lutesovy práce je třeba promýšlet, sledovat, skládat dohromady. Je třeba porozumět. Je třeba něco si myslet, ne pouze konzumovat.

O tvůrci

Jason Lutes

Tohoto Američana (nar. 1967) ke komiksu přivedla kresba týdenního stripu do novin Seattle's alternative weekly. Poté, co stripy vyšly knižně, se Lutes rozhodl věnovat komiksové tvorbě na plný úvazek a pustil se do ambiciózního projektu s názvem Berlín. Zamýšlená trilogie pojednávající o období mezi dvěma světovými válkami sklidila po celém světě nebývalý úspěch. Zatím vyšly dvě ze tří komikových knih, na závěrečném svazku Lutes stále ještě pracuje.


Video