Přiznat porážku a odejít včas není snadné. Mnoho politiků, kteří se ocitli za zenitem, se zuby nehty drží a doufá v zázrak. Faymann realisticky zhodnotil situaci v zemi i své vlastní postavení a podal demisi, aby udělal prostor jiným. Nezbývá než doufat, že oni se šance, kterou jim poskytl, chopí s náležitou energií.
Faymannovo pondělní odstoupení z čela vlády i sociální demokracie (SPÖ) bylo předvídatelné i překvapivé zároveň. Popularita jím vedeného kabinetu i strany setrvale klesala, vláda postrádala jasný směr ve vnitřní i zahraniční politice. Německá kancléřka Merkelová o svém vídeňském kolegovi prý prohlásila, že na jednání nepřichází s žádným názorem a odchází z něj s jejím.
Zuzana Lizcová Zuzana Lizcová je analytička Výzkumného centra AMO, zaměřuje se na německy mluvící země, jejich působení v mezinárodním kontextu a bilaterální vztahy s Českou republikou. |
Za osm let ve funkci prohrál Faymann 18 z 20 hlasování, v nichž se strana ucházela o přízeň voličů. Poslední ránu mu před dvěma týdny zasadil debakl kandidáta SPÖ v prvním kole prezidentských voleb. Rudolf Hundstorfer v něm, podobně jako jeho konkurent z vládní ÖVP, získal pouhých 11 procent hlasů.
Poprvé v poválečných dějinách tak do druhého kola nepostoupil žádný z nominantů tradičních velkých stran, křesťanské a sociální demokracie (ÖVP a SPÖ). S přehledem navíc vyhrál kandidát pravicově populistické FPÖ Norbert Hofer.
Uprchlický obrat nevyšel
Neúspěch SPÖ v klání o Hofburg byl ale spíš jen špičkou ledovce. Na Faymannem vedenou vládu velké koalice se v poslední době snášely výhrady ze všech stran. Občané jí vyčítali, že je mimo realitu, nestará se o jejich problémy a není schopná prosadit důležité reformy. Ekonomové upozorňovali na relativně slabý růst a v mezinárodním srovnání sice nízkou, ale setrvale rostoucí nezaměstnanost. A další důležité body vláda ztratila v souvislosti s uprchlickou otázkou.
Ta byla ve střední Evropě s plnou intenzitou nastolena v polovině loňského roku. Kancléř Faymann stál zpočátku věrně po boku Angely Merkelové. Zdůrazňoval humanitární aspekty krize, vyslovoval se pro vstřícnost vůči běžencům. V lednu ale jeho vláda prodělala náhlý obrat. Stanovila pro uprchlíky pevné denní kvóty, na hranicích začala zavádět kontroly a stavět ploty, zpřísnila pravidla pro udělení azylu. Kancléři ale náhlá změna kurzu u voličů nepomohla, spíš mu uškodila.
Faymann se stal terčem kritiky, že příliš ustupuje koaličnímu partnerovi z ÖVP a snaží se podbízet voličům opoziční FPÖ. Ztratil zároveň hlasy mocných regionálních organizací i svých levicových spolustraníků. Obecnou nevoli jasně pocítil i při letošních oslavách 1. máje, které mají v levicové Vídni velkou tradici.
A právě nedostatek podpory z vlastních řad uvedl Faymann jako hlavní důvod své demise. Německý bulvární deník Bild celou věc dokonce označil za „puč“. Faymann každopádně odešel včas, aby jiný sociálnědemokratický kancléř, jehož úkolem bude pozdvihnout stranu z popela, mohl být jmenován ještě za funkčního období současného prezidenta Fischera. Pokud by se totiž v létě do Hofburgu nastěhoval Hofer z FPÖ, mohlo by už být pozdě.
Restart je potřeba jako sůl
Rakousko podle Faymanna potřebuje nový začátek. Restart, v jehož čele může stát jen ten, za nímž jeho strana pevně stojí. SPÖ a koneckonců i ÖVP by jej skutečně potřebovaly jako sůl. Obě tradiční strany, pilíře rakouské demokracie, výrazně ztrácí. Daří se jim oslovovat pouze voliče starších ročníků, pro mladší generace přitažlivost nemají. Doba, kdy si ve vzájemné shodě rozdělovaly důležité posty v politice i společnosti, je dávno ta tam. Velká koalice se vyčerpala. Je třeba najít něco nového.
Ale jak? Problémy sociální demokracie s Faymannem nezmizí. Ve straně se hodně hovoří o prolamování tabu, nutnosti personální i obsahové obrody a převzetí jasně dominantní role ve vládě. Zda zůstane či nezůstane u prázdných frází, bude záležet na konkrétních osobnostech. O tom, že má SPÖ snahu najít neokoukané lídry s vůdcovskými schopnostmi, svědčí i dvě jména, která se v souvislosti s nástupnictvím po Faymannovi nejčastěji skloňují - šéfa rakouských drah (ÖBB) Christiana Kerna a mediálního manažera Gerharda Zeilera.
Bez šance ale není ani dlouholetý zemský hejtman Hans Niessl, který na rozdíl od Faymanna neodmítá vládní spolupráci s FPÖ. Ostatně s ní od loňska vládne v nejvýchodnějším rakouském cípu, v Burgenlandu.
Než se rozhodně o nástupci, Faymanna v čele SPÖ dočasně vystřídá vídeňský starosta Michael Häupl a vládu za něj povede Reinhold Mitterlehner z ÖVP. Předčasné volby, zdá se, zatím nehrozí. Ani jedné z vládních stran by vhod nepřišly. Prezidentský kandidát opoziční FPÖ Hofer navíc popřel, že by o ně v případě svého nástupu do funkce usiloval. Zda své slovo dodrží, se uvidí.
Podobně otevřené je i to, zda si z vývoje v Rakousku vezmou poučení i jiné evropské sociálnědemokratické strany, jež jsou na ústupu stejně jako SPÖ a rovněž čelí tlaku populistů, kteří nabízejí voličům jednoduchá hesla a podezřele snadná řešení složitých problémů současného světa. Velkou odezvu vyvolal Faymannův krok například v sousedním Německu, kde se v posledních dnech znovu intenzivně diskutovalo o politické budoucnosti vicekancléře a předsedy SPD Sigmara Gabriela.
