Nikdo z vlivných lidí v tomto státě si už nemůže být jistý, že přehled o jeho telefonátech, textových zprávách a pohybu po republice je jen a jen jeho soukromou záležitostí. Není!
O nezákonném proniknutí do ryze soukromého světa teď víme minimálně v případě šéfa Ústavního soudu Pavla Rychetského, "prezidentových mužů" Ladislava Jakla a Jiřího Weigla, manažera firmy ČEZ Daniela Rouse, právníka Miroslava Jansty... Anebo novinářů Kroupy, Kopeckého, Šťastného...
Ti všichni, respektive čísla jejich mobilních telefonů, se objevili na seznamu severočeského policisty Mariána Hudce, který v souvislosti s vyšetřovaným případem obchodu s lidmi průběžně žádal o vydávání půlročních výpisů z mobilních telefonů "podezřelých osob".
Soudci předvedli naprosto ledabylou práci
Podle zjištění reportérů MF DNES se mezi podezřelé dostaly desítky lidí, kteří s případem nemají vůbec nic společného.
Mohla tam být i hlava státu? Mohl tam být předseda vlády? Mohli. Proč ne? Stačilo, aby Marián Hudec - "jen takový šmudla z cizinecké policie", jak sám sebe nazval - čísla jejich telefonů přihodil do seznamu a předložil ho soudu s žádostí o povolení výpisu.
A povolení ve všech případech dostal. Právě to je moment, který dělá ze šmíráckého případu jednoho obchodníka s informacemi v policejní uniformě skandál mnohem větších rozměrů.
Toto pravil děčínský soudce Miroslav Kureš: "Jsme odkázáni na referát policisty. Nemáme jak odhalit, že tam to číslo jen nastrčil. Bohužel jsme si pouze přečetli jeho návrh, a pokud měl alespoň trošičku hlavu a patu, povolili jsme ho."
Máme-li tohle brát vážně, pak navrhuju: zrušme soudy! Protože každý návrh, který od policie přichází na soud, většinou mívá "trošičku hlavu a patu". A chce-li soudce sehrávat tak tupou roli, že na to jen hodí berana a policista má, co chtěl, pak je systém zbytečný, finančně náročný a ke všemu zdlouhavý. Pryč s ním!
V případu uniklých výpisů telefonních hovorů předvedli soudci naprosto ledabylou roli: nic nezkoumali, a ač šlo o razantní zásah do soukromí, nechali stahovat výpisy hovorů, aniž se zaobírali tím, jak tito lidé s případem souvisí, jaké má policista důkazy, případně co z předchozích výpisů už vyčetl.
To je hlavní, byť ne jediný přehmat v případu. Tím dalším je to, jaký cenný "obchodní artikl" se stal z údajů o telefonní komunikaci a pohybu majitelů telefonů archivovaných u mobilních operátorů. Toto pravidlo se takřka celosvětově zavedlo jako jedna ze zbraní proti teroristům v důsledku 11. září 2001. Státy, které se tomu ubránily, jsou spíš výjimkou. V Evropě například Rakousko či Švédsko. Ty ostatní včetně Česka archivovaly...
Riziko zneužití soukromých dat je příliš velké
Pro kriminalisty to mělo i velké praktické využití: mohli usvědčit podezřelého z vraždy, že byl v době činu na místě. Například. Jenže riziko zneužití a nabourání se do soukromí nevinných je příliš velké. V policistech, kteří mají v odůvodněných případech právo dostat se k těmto údajům, se zřejmě občas probudí obchodnické pudy, jak ukazuje náš případ, a pak je zle.
Proto teď nelze než přivítat březnové rozhodnutí Ústavního soudu, že soukromí má přednost a že telefonní stopy se budou mazat: mobilní operátoři už nebudou muset půl roku zpětně archivovat elektronickou stopu, kterou po sobě každý vlastník telefonu zanechá - s kým si volal, komu psal SMS, komu psal e-maily, případně jaké webové stránky si přes telefon prohlížel.
Neboli: policejním "šmudlům" se o něco zúží sortiment zboží, které mohou na černém trhu nabízet.
Samozřejmě to nic nemění na tom, že v případě zneužitých výpisů Rychetského a spol. musí policejní inspekce zjistit, kdo všechno v obchodě jel, a podezřelé hnát k soudu.
Vzhledem k tomu, že dubnové zjištění MF DNES o úniku telefonních výpisů manažera ČEZ Rouse do detektivní agentury ABL inspekci přivedlo na opravdu žhavou stopu do severních Čech, netřeba pochybovat, že se jí to podaří.
Otázka je, zda se stejně podaří rozkrýt, kdo byl objednavatelem citlivých údajů, případně kolik za to zaplatil. Budou chtít policisté-obchodníci prozradit svého klienta? Přiznají vůbec, že to dělali "na kšeft"?
Je víc než zřejmé, že varnsdorfského vyšetřovatele opravdu sotva mohlo zajímat, s kým a jak často si volají lidé z Hradu či kudy a v kolik chodí obvykle domů novináři.
Komu by takové informace byly dobré?
Byl to snad Vít Bárta? Bývalý majitel ABL a muž, který v květnu 2007 pronesl na firemní poradě: "Když máme opravdu velkého zajímavého zákazníka, tak na něj dva dny nebo týden posadíme někoho, abychom věděli, kde je, co dělá, s kým se stýká..."
Ano, mohl to být on, podobné údaje se mu teď mohly hodit v politickém boji. Ale mohl to být klidně někdo jiný. Policie má co prověřovat. A zároveň i napravovat svou reputaci.
