Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Má vládo, můj lide, politika jsem dnes já, říká prezident

  14:02aktualizováno  14:02
Řekl, že bude vláda odborníků, má, co vidíte. Nikdo neví, na jakou politiku jsou to odborníci. Patrně na tu jeho, prezidentskou. Zeman býval kdysi bystrý analytik s nepěknými sklony k populismu. Dnes má už jen ty sklony. Tak vidíte, že se moc nevyplácí.

Prezident Miloš Zeman při jmenování vlády premiéra Jiřího Rusnoka. (10. července 2013) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Protože máme mezivládu, ocitáme se v mezidemokracii. Program, který uslyší Sněmovna, nebude výsledkem konfrontace a konsenzu politických sil ve Sněmovně zastoupených, nýbrž rejstříkem nápadů Miloše Zemana.

Nazývat to demokracií není možné a doposud se to ani u našich zlopověstných "úřednických" vlád také nestalo. Ty vždy, i vzhledem ke svému provizoriu, měly oporu v předběžné dohodě parlamentní většiny. Některé hlasy říkají, že prezident má právo jmenovat premiérem, koho chce, že to ústava dovoluje a že to porušení demokracie není. Trochu to připomíná argumentaci, že Gottwaldova vláda kdysi nastoupila k moci demokratickým způsobem. Obé není pravda. Zeman postavil vládu proti Sněmovně a bez ohledu na ni, což v demokracii možné není, i kdyby měl z voleb přímých hlasů, kolik hrdlo ráčí.

Handly jen tak neskončí

Pokud Jiří Rusnok ve Sněmovně důvěru dostane, bude to výsledek toho, co dnes tak vzrušuje policii a státní zástupce: výsledek politických handlů, slibů, přepřahování a přetahování, protože doposud vládě žádná sněmovní politická síla podporu nedala. Rusnok i Zeman ale říkají: Co je dnes, není nic, rozhodující bude hlasování za měsíc. Státní zástupce Ištvan by měl, věren svému pohledu, stříhat ušima. Dnes platí, že tu vládu nikdo nechce, za měsíc se politického nestane nic tak závažného, co by to změnilo. Změna názoru poslanců i politických stran bude vznikat podle jiných úvah než politických. Budou to úvahy typu: co je lepší pro budoucnost naší strany, co je výhodnější pro mou budoucnost, mám pustit poslanecké prebendy, co nám a mně vynese takové či jiné lavírování v příštích volbách?

Ty mají být brzy, protože se to hodí nám, nebo později, protože to poškodí ty druhé? Rozhodování vztahující se k programu možné není. Vláda není výsledkem nějakého politického stanovení území, v němž se její činnost bude odehrávat. Důvěru dostane, pokud dost poslanců zavětří, že jim to něco vynese. Když nezavětří, důvěra nebude.

Zemana přibrzdí jedině Rusnok

Ale je to přeci jedno, důvěra nedůvěra, jede se dál. Ústava to, jak se říká, umožňuje. Prezident může dlouho taktizovat s vládou bez důvěry, pak může jmenovat něco podobného, opět s průtahy bez důvěry, a termín řádných voleb je tu. Tak se prezident může proměnit v diktátora. Myslím, že to ústava neumožňuje, ať z ní politici vyčtou, co chtějí. Ale tak ostrý prezident není, stačí mu do voleb z lidského materiálu vysátého jiným postavit svou stranu a převalit tak větší porci moci na sebe.

Podařit se mu to může, je schopnější než celé vedení ČSSD, má smysl pro ulici a lid, je veselým populistou, který ty kyselé a trochu otravné fňukaly z Lidového domu lehce převálcuje.

Jediná síla, která se nyní proti prezidentovi formuje, je jeho vlastní vláda. Rusnok mu ji sestavil sice rychle, ale jako sbor plný třaskavin, které budou samovolně vybuchovat. Prezidentovo kritérium o odbornících se příliš nenaplnilo, zato se naplnilo posměšné ber kde ber či kdo má čas. Protiprezidentskou opozici, neobyčejně různorodou, může kvalita a schopnosti řady ministrů povzbudit a sjednotit. Už jen ten ministr kultury: na židli ještě neusedl a už mluví o Národní galerii, aniž by věděl, co říká. Východiskem by bylo leda to, že by Rusnok řídil větší část ministerstev sám a jejich šéfům nakázal mlčet.

I kdyby u nás vládli nositelé Nobelových cen za vládnutí, moc by to nepomohlo. Vládě chybí a bude chybět to základní: politické východisko, bez kterého se v demokracii vládnout nedá. Politika tvořená z vůle či vrtochu, nebo dokonce pomstychtivosti pána nahoře je v demokratickém systému jen sněť, i kdyby byla prodávána nejlepšími lidmi a líbeznými slovy. Skutečnost, že koalice nabízí sto jedna podpisů, sebevýmluvnější prezident nepřekecá. Nahradit tuto stojedničku nějakými výklady rétorů nelze, lze jen prohrát ji při hlasování. Demokracie není soubor mazaných fint.

Ústava nabízí mnoho taktik, jednu ale nezná: jít proti sněmovní většině a počítat s tím, že za měsíc jmenovaná vláda nějak poslance ovlivní. To "nějak" je koneckonců základní neblahá osa, kol níž se nyní politika točí. Zeman do toho jde hlava nehlava, přesvědčen, že v duchu svých názorů o hlouposti a neschopnosti většiny lidí sám poslance převálcuje. A že až to vyhraje, nikdo nebude zkoumat, jak na to šel.

Řekl, že bude vláda odborníků, má, co vidíte. Nikdo neví, na jakou politiku jsou to odborníci. Patrně na tu jeho, prezidentskou. Zeman býval kdysi bystrý analytik s nepěknými sklony k populismu. Dnes má už jen ty sklony. Tak vidíte, že se moc nevyplácí. Politiku dělám já, ne vy, říká dnes Zeman. To mu zlomí politický vaz. Ale nemusí to být už zítra.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.