Rada bezpečnosti Ruské federace se obává, že svobodný a pluralitní výklad dějin může poškozovat zájmy Ruska. Tak lze podle také chápat závěr z jednání její „vědecké“ komise, která se rozhodla, že je nutné „vytvořit systém opatření, která mají působit proti pokusům o falzifikaci historických faktů a událostí, prováděných s cílem poškození zájmů Ruské federace“.
Komise také vyjmenovala pětici zásadních okruhů, jejichž výkladu je třeba věnovat největší pozornost. Prvním z nich je revoluce, jejíž 100. výročí si budeme připomínat v příštím roce a která se dříve nazývala Velkou říjnovou socialistickou a nyní už jenom Říjnovou. Dále k nim patří problematika národnostní politiky carského Ruska a Sovětského svazu, role SSSR ve vítězství nad fašismem v druhé světové válce, pakt Ribbentrop – Molotov (rozdělení východní Evropy mezi Hitlera a Stalina) a konečně sovětské intervence v NDR (1953), Maďarsku (1956) a Československu (1968).
Je pravdou, že každý ze zmíněných okruhů se týká opravdu závažných historických momentů, které při bližším zkoumání ukazují ruský, resp. sovětský stát v nelichotivém světle. V tomto smyslu je možné pochopit zájem Kremlu na jejich „správné interpretaci“. O to se mimochodem pokoušeli už dříve. Například v roce 2009 vznikla prezidentská komise „pro prevenci falšování historie“, vedená tehdejším vedoucím administrace prezidenta Ruské federace Sergejem Naryškinem.
Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Čekejme sovětský výklad
Zatím nebylo definováno, jaký bude kanonický výklad zmíněných událostí a co už bude považováno za falzifikaci, ohrožující zájmy Ruska. Ovšem vzhledem k tomu, že věc mají na starosti osvědčení úředníci a soudruzi z tajných služeb, můžeme očekávat něco velmi sovětského. Ostatně příklad toho, jak by Kreml chtěl, aby bylo nahlíženo na sovětskou okupaci Československa, jsme si mohli v loňském roce užít na vlastní kůži, když nás ruská propaganda obšťastnila několika pořady na téma roku 1968.
Šlo o brutální recyklaci lží a propagandy, šířených svého času komunistickým vedením, včetně báchorek o skladech zbraní a plánech západních imperialistů na okupaci republiky, které zabránila internacionální a bratrská pomoc armád zemí Varšavské smlouvy.
Nad touto snahou kremelských elit by samozřejmě bylo možné mávnout rukou s tím, že společnost, která chce žít ve lži, škodí jenom sama sobě a v konkurenci ostatních zemí se marginalizuje. Problém je ale v tom, že Kreml obšťastňuje falešným obrazem reality a historie nejenom své občany, ale snaží se do světa křivých zrcadel zatáhnout i nás ostatní.
Díky možnostem internetu a plurality médií své názory aktivně šíří po celé planetě a neváhá přitom využívat způsoby vlastní tajným službám. K nim patří falšování veřejných diskusí, umělé vytvářením nejrůznějších „fór“ a pseudovědeckých konferencí. Poskytuje nepřiměřenou publicitu svým příznivcům, zastáncům konspiračních teorií a rádoby alternativních pohledů na realitu a snaží se tím vytvářet cosi jako „bílý šum“. Tedy takové zmatení informací, ve kterém je stále obtížnější rozeznávat pravdu od lži a vědu od šarlatánství.
Putinova hybridní válka
Putin a jeho okolí chápou tyto aktivity jako součást „hybridní války“ proti Západu, vedené ve jménu obrany ruské společnosti. V zájmu ochrany proti pronikání svobody a liberální demokracie, které Kreml považuje za jakýsi zhoubný virus, ohrožující uspořádání, ve kterém se ruské elitě dobře žije.
Problém ovšem spočívá v tom, že Putinův systém se neumí přizpůsobovat stále rychlejším změnám moderní společnosti, nedokáže vymanit Rusko ze zaostalosti. Proto se jeho obyvatelé i sousedé ohlížejí po jiných vzorech řízení věcí veřejných. Což ale Kreml vnímá jako agresi Západu. Začarovaný kruh se uzavírá. Odmítáním svobody a demokracie Putin a spol. způsobují zaostávání své země. Aby to zamaskovali, musí odmítat diskusi, ve které by rozhodovaly argumenty a uchylují se ke křiku, podporovaném kolovrátkem státní propagandy.
Tato ruská strategie informační války je o to nebezpečnější, že překotný rozvoj lidské společnosti v posledních desetiletích sám o sobě zpochybňuje mnohé „ustálené“ pravdy a posouvá význam řady pojmů a teorií.
Sami sebe se ptáme: je správné povolit adopci dětí do jednopohlavních svazků? Jaké jsou hranice osobní svobody a co má právo stát požadovat po svých členech? Mají občané dostávat nějaký garantovaný příjem bez ohledu na to, zda mohou či chtějí pracovat? Máme raději investovat do zbraní, nebo výzkumu? To jsou příklady otázek, na které není snadné odpovědět, ale na které přesto odpověď potřebujeme.
Naše populace je v mnoha směrech zmatená a zranitelná různými informačními útoky. Přitom platí, že jsme dnes více než dříve závislí na schopnosti diskutovat a ve svobodné konkurenci různých názorů a teorií hledat ty nejpřesnější. Naslouchat nejrůznějším, třeba i minoritním názorům. Klást otázky, porovnávat argumenty, ne hlasitost křiku. Nacházet modely a ideje, které nám pomohou při dalším rozvoji společnosti, při vyhýbání se problémům a léčkám, které si sami nevědomky klademe do cesty. Určitě přitom nepotřebujeme, aby nám beztoho složitou situaci někdo komplikoval tím, že kolem sebe šíří státem podporovanou a vynucovanou „jedinou pravdu“, mimochodem většinou zcela falešnou.
20. srpna 2015 |
