Alexandr Zacharčenko, vůdce tzv. Doněcké lidové republiky, k sobě v posledních dnech přitáhl pozornost světové veřejnosti oznámením vzniku nového státu, který se má jmenovat Malorusko. Jde o krok, který není dostatečně vysvětlen, zdánlivě nemá smysl a který nikdo ve světě nečekal.
Připomeňme si, co se na východě Ukrajiny vlastně děje. Krize vypukla na podzim 2013, když vyšli ukrajinští občané do ulic, aby vyjádřili nesouhlas s proruskou politikou tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče. Protože také požadovali obnovení proevropského směřování své země, Rusko se rozhodlo, svého souseda potrestat a zároveň mu co nejvíce ztížit případné směřování do Evropy.
Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů abývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
V rozporu s mezinárodním právem Moskva obsadila a anektovala Krym a do řady ukrajinských měst vyslala skupiny záškodníků, kteří měli vyvolat ozbrojenou konfrontaci s velmi oslabenou státní mocí kyjevské vlády. Ve většině míst byla tato diverze poražena, ale v Luhansku a Doněcku se ruským agentům a místním separatistům podařilo vytvořit a v bojích obhájit útvary, ovládající část území dvou východoukrajinských oblastí. Sami sebe prohlásili za nezávislé státy, ale tento statut jim nepřiznal dokonce ani jejich protektor, putinovské Rusko.
Na druhou stranu je ale Moskva vojensky i hospodářsky podporuje do té míry, aby se jejich útvary nezhroutily. Na východě Ukrajiny tak vznikl „zamrzlý“ konflikt, který už stál na 10 000 životů a který každý den způsobuje Ukrajině velké škody. Tím Moskva Kyjevu účinně ztěžuje transformaci, potřebnou k přeorientování země od Ruska k Evropě.
Nyní tedy přišel pan Zacharčenko s prohlášením o vzniku Maloruska. To by už neměly být neživotaschopné pidistátečky jako dnes. Malorusko by se mělo rozkládat na celém území Ukrajiny. Nová republika by se stala členem Moskvou ovládaného Společenství nezávislých států. V Doněcku se údajně sešel „celoukrajinský sjezd“, který vznik Maloruska schválil a dodal mu tak demokratickou legitimitu.
Je samozřejmě možné nad takovým prohlášením mávnout rukou a označit je za výplod osoby, která ztratila zdravý rozum. Ale takový postup by mohl být neopatrný. Jistě, každý člověk může dělat chyby nebo nesmyslné kroky. Ale zkušenosti z posledních let nám opakovaně ukázaly, že není vhodné podceňovat Putinův režim, zvláště když dělá v zahraniční politice nečekané kroky.
Dal pokyn k vyhlášení nového státu Kreml?
Nezapomínejme, že pan Zacharčenko a další separatisté existují pouze z milosti Moskvy. Proto takový krok, jako je vyhlášení Maloruska, byl učiněn buď na pokyn z Kremlu, nebo s kalkulací, že Zacharčenkovi protektoři jej nakonec schválí.
Ostatně pan Surkov, klíčový ideolog prezidenta Putina, se už údajně nechal slyšet, že myšlenka vzniku Maloruska má i pozitivní stránky. Pokud máme věřit výkladu jeho myšlenek například v listu Kommersant, kremelský stratég se domnívá, že separatisté z východu Ukrajiny svým návrhem vlastně ukázali, že se nechtějí od Ukrajiny odtrhnout a rozbít tak stát. Naopak – oni chtějí svou iniciativou udržet celistvost Ukrajiny a transformovat ji do podoby, která by vyhovovala Moskvě. A to by vlastně nemusela být až tak nesmyslná myšlenka, jak se může na první pohled jevit.
Pokud se na celou iniciativu s Maloruskem podíváme Surkovovýma očima, může jít o důsledek skutečnosti, že model zamrzlého konfliktu na Ukrajině se v očích Putinova okolí svým způsobem vyčerpal. Jistě, konflikt se separatisty způsobuje Kyjevu neustálé škody, ale stojí nemalé prostředky i Moskvu.
Navíc Ukrajina prokázala schopnost na své cestě do Evropy postupovat vpřed - přes všechny problémy, jako je vysoká míra korupce a obrovský státní dluh. Dosažení bezvízového styku s EU je v postsovětských podmínkách obrovským úspěchem, o kterém si mohou například ruští občané jenom nechat zdát.
V této postupně se měnící situaci ztrácí násilničtí separatisté pro normální Ukrajince jakoukoli přitažlivost. Proto možná přišel čas, kdy je Kreml bude chtít převléct z vojenských uniforem do civilních šatů respektovaných politiků. I proto bychom neměli zdánlivě nesmyslnou iniciativu s vyhlášením Maloruska podceňovat.
A hlavně bychom neměli zapomínat, odkud se vzali tito „politici“, kteří se mohou v blízké budoucnosti dožadovat účasti na vnitropolitickém životě Ukrajiny. Neměli bychom zapomínat na to, že nejde o legitimní, demokraticky zvolené zástupce občanů. Možná teď budou mít nové úkoly a změní svůj kabát i slovník. Ale stále půjde o staré známe separatisty, placené Moskvou.
