Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Putin v Japonsku pečlivou obranu Tokia neprolomil

  11:23aktualizováno  11:23
Oficiální návštěva ruského prezidenta Vladimíra Putina v Japonsku se sice minulý týden uskutečnila s obvyklými rituály a zdvořilostmi, včetně výměny darů, přesto její výsledky zaostaly za očekáváním. Územní spor o Kurilské ostrovy se totiž nijak neposunul, píše v komentáři pro iDNES.cz analytik Vladimír Votápek.

Ruský prezident Vladimir Putin (vlevo) a japonský premiér Šinzó Abe při setkání v Japonsku (16.12.2016) | foto: AP

Uvážíme-li ekonomickou sílu obou států a skutečnost, že jsou bezprostředními sousedy, jsou vztahy obou zemí - a především jejich obchodní výměna - překvapivě nevýznamné. Dovoz z Ruska činí pouhé 1,4 % japonského importu, dovoz z Japonska 4,1 % importu ruského.

Jednou z příčin je nepochybně skutečnost, že oba státy za 71 let od konce 2. světové války ještě nepodepsaly mírovou dohodu. Důvodem je spor o svrchovanost nad ostrovy Etorofu, Kunashir, Shikotan a skupinou Habomai (v ruském označení jde o Jižní Kurily, v japonské terminologii o Severní teritoria).

Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Připomeňme si, že na základě smluv z Petrohradu (1875) a Portsmouthu (1905) byly všechny Kurilské ostrovy a jižní třetina Sachalinu japonským územím. Když se Sovětský svaz v srpnu 1945 připojil k válečnému úsilí Spojenců na Dálném východě, snažil se obsadit co největší část japonského území, aby tak rozšířil vlastní teritorium.

V zabírání území, včetně sporných ostrovů, pokračoval na rozdíl od ostatních Spojenců i po japonské kapitulaci. Tokio se ve smlouvě ze San Franciska z roku 1951 vzdalo suverenity nad řadou území (včetně Sachalinu), ale explicitně odmítlo odstoupit Severní teritoria, která tak z hlediska mezinárodního práva zůstávají japonským územím.

Řešení situace nepřinesla ani nabídka SSSR z padesátých let na vrácení dvou ostrovů. Otázka, zda a kdy obě země dospějí k dohodě o dalším osudu sporného území, tak zůstává až hlavní zápletkou rusko-japonských vztahů.

Moskva s Tokiem podepsala jen memoranda a deklarace

Důvodem, proč Japonsko pozvalo ruského prezidenta na státní návštěvu, byla naděje, že se země dohodnou na řešení teritoriálního sporu. Další témata, jako například rozšíření ekonomické spolupráce, jsou z pohledu Tokia mnohem méně významné, nicméně japonští představitelé, včetně premiéra Abeho, dali při svých předchozích setkáních s ruskými protějšky jasně najevo, že v případě dosažení dohody o sporných ostrovech jsou připraveni k razantnímu rozvoji ekonomických vztahů. Přeloženo do srozumitelného jazyka, jsou ochotni za návrat ostrovů zaplatit investice do ruského hospodářství.

Fotogalerie

Priority Moskvy je možné rozdělit do dvou skupin. Z krátkodobého hlediska chtěl Kreml prolomit mezinárodní izolaci a sankční režim vyhlášený proti Rusku po jeho agresi proti Ukrajině. V dlouhodobějším plánu pak jde Moskvě o získání japonských investic, které by podpořily rozvoj východu země.

Na předání sporných území Kreml nijak zainteresován není, mimo jiné proto, že rádoby principiální postoj odmítající „obchodování s vlastním územím“ využívá ve vnitropolitické propagandě jako důkaz zdánlivého vlastenectví politických špiček.

Tento základní rozpor se stranám nepodařilo překonat, a Putinova návštěva tak skončila pro obě strany zklamáním. A to přesto, že v souvislosti se summitem bylo na různé úrovni podepsáno 50 dokumentů zaměřených na ekonomickou spolupráci.

Většinou totiž jde jen o deklarace a různá memoranda o porozumění, jejichž význam musí ještě prověřit budoucí čas. Příkladem může sloužit prohlášení o společné hospodářské činnosti na Severních teritoriích, která by se mohla stát základem pro zlepšení vzájemných vztahů.

Až dosud se totiž Tokio takové spolupráci bránilo s tím, že podobná formální dohoda je možná až po uznání příslušnosti ostrovů k Japonsku. A během Putinovy návštěvy se nestalo nic, co by dávalo důvod se domnívat, že Tokio tento tradiční postoj opustilo.

Putin na návštěvě Japonska (15. prosince 2016):

Ostatně patovou situaci kolem deklarace nejlépe dokumentuje skutečnost, že nad jejím textem pracovali několik týdnů experti obou stran, ale přesto ji předali svým šéfům v podobě, která umožnila podepsat jen velmi obecný text.

Stejně tak relativní hodnotu mají i další plány, ať už jde o vytvoření investičního fondu, který by mohl umožnit spolupráci obou zemí při průzkumu nalezišť, těžbě surovin a jejich dovozu do Japonska, nebo navázání spolupráce ve stavebnictví, případně při zvyšování efektivity ruského průmyslu. Vše totiž ve značné míře závisí na tom, zda země podepíší mírovou smlouvu, a zda se tedy dohodnou na řešení územního sporu.

Rusko se nutně potřebuje vymanit z izolace

Pokud bychom měli setkání hodnotit sportovní terminologií, pak se ani jedné straně nepodařilo prolomit pečlivou obranu protivníka. Vítězem o jediný pomocný bod (na juko) se stal judista Putin, kterému se podařilo splnit alespoň minimální cíl návštěvy - tedy prolomit embargo na oficiální schůzky, které ve vztahu k němu až dosud dodržovaly země G7.

Další cíle - například zrušení protiruských sankcí - už ale nedosáhl, a tak je otázkou, zda vůbec můžeme schůzku z pohledu Moskvy hodnotit jako úspěšnou.

Vždyť Rusko, nacházející se už tři roky v hospodářské krizi a projídající zásoby z tučnějších let, potřebuje především zásadně zvýšit konkurenceschopnost své ekonomiky, zbavit ji chorobné závislosti na cenách ropy a zemního plynu a začít konečně vyvážet lidskou práci místo surovin. K tomu ovšem potřebuje investice a mezinárodní spolupráci, nikoli sankce a izolaci.

Kurilské ostrovy patří Rusku, přičemž jejich jižní část (Kunaširi, Iturup, Šikotan a Habomajské ostrovy) jsou nárokovány Japonskem.

Kurilské ostrovy patří Rusku, přičemž jejich jižní část (Kunaširi, Iturup, Šikotan a Habomajské ostrovy) jsou nárokovány Japonskem.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.