Ruská jaderná ponorka Jekatěrinburg na archivním snímku (16. března 2011)

Ruská jaderná ponorka Jekatěrinburg na archivním snímku (16. března 2011) | foto: AP

KOMENTÁŘ: Konec neutrality. Putin „žene“ Finsko a Švédsko blíž k NATO

  • 456
Rusko zesiluje v posledních letech vojenskou aktivitu v mořích okolo Skandinávie, především u břehů Finska a Švédska. Putinova agresivní taktika ale může vést k tomu, čemu chce vládce Ruska zabránit - oba severské státy se víc přimknou k NATO, píše ve svém komentáři Vladimír Votápek.

Vrak malé ponorky, nalezený nedávno u švédského pobřeží, ještě nebyl stoprocentně identifikován. Nápis v azbuce, vyvedený na trupu podmořského plavidla, naznačuje, že jde o ruskou ponorku. Její archaická konstrukce zase nasvědčuje tomu, že může jít o vrak z doby 1. světové války. Ať už bude její příslušnost a stáří jakékoli, skutečností zůstává, že ruské průniky do neutrálních švédských vod mají dlouhou a barvitou historii (o nálezu více zde).

Sovětské ponorky vplouvaly bez povolení do švédských vod od konce druhé světové války, nicméně až do konce 70. let nebyl počet podobných událostí nijak vysoký. Ať už díky nižší aktivitě sovětských ponorek, nebo malé schopnosti švédské strany tuto činnost odhalovat, počet známých incidentů nepřekračoval tři - čtyři průniky ročně.

Od roku 1980 se počet zaznamenaných sovětských operací několikrát zvýšil na 17 - 36 ročně. I když se Švédsku téměř nikdy nepodařilo nad veškerou pochybnost dokázat, že jde o sovětské stroje, nikdo z kvalifikovaných analytiků o jejich původu nepochyboval.

Asi největší pozornost vyvolal incident s ponorkou třídy Projekt 665 (podle klasifikace NATO třída Whiskey), která koncem října 1981 uvízla na skalách poblíž švédské námořní základny u Karlskrone a byla objevena švédskými rybáři. Po několika dnech vyšetřování a oboustranných hrozeb použití síly byla nakonec ponorka uvolněna švédským remorkérem a transportována do mezinárodních vod, kde už na ni čekala sovětská flotila.

Chyby z dob studené války

Po rozpadu Sovětského svazu se snížila i aktivita ruského námořnictva a švédská obrana si mohla načas oddychnout. To ale neplatí pro poslední léta, kdy se opět začal zvyšovat počet zaznamenaných incidentů. Vzhledem k tomu, že rozpočet švédského vojenského námořnictva byl silně redukován, má dnes Stockholm jen málo možností, jak Rusku v jeho operacích zabránit. Někteří komentátoři k tomu ironicky poznamenávají, že pro ruské ponorky ve švédských vodách je větším nebezpečím špatné počasí a obtížná navigace, než vojenské námořnictvo se znakem tří korunek.

Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Jinou otázkou ale je, jak moudrá je agresivní ruská politika a zda přinese Kremlu nějakou výhodu v širším kontextu. Ano, ruské ponorky mohou celkem bez obtíží pronikat do švédských vod a také to činí. Nicméně každý zaznamenaný incident je zátěží nejen pro vztahy Moskvy a Stockholmu, ale pro ruskou pozici v celém regionu, protože nordické státy vůči sobě cítí vysokou míru solidarity.

Zdá se, že Kreml opakuje své chyby z dob studené války, kdy se mu „podařilo“ promarnit slušnou šanci na neutralizaci evropského severu. I když Island, Norsko a Dánsko vstoupili už v roce 1949 do Severoatlantické aliance, veřejné mínění v těchto zemích bylo z počátku velmi silně nakloněno myšlence neutrality - mimo jiné proto, že tento model si vybralo nejen Finsko, ale i nejvýznamnější země regionu, Švédsko.

Nevyprovokovaná sovětská agresivita ale postupně měnila nálady jak v samotném Švédsku, tak i v dalších nordických zemích a byla jedním ze závažných faktorů, podkopávajících snahu Moskvy oslabit evropskou obranu prostřednictvím Kremlem sponzorovaného mírového hnutí.

Blíž k Severoatlantické alianci

Podobné změny nálad vidíme i dnes. Ve Švédsku i Finsku významně sílí podíl veřejnosti, která je připravena změnit tradiční model neutrality a připojit se k Severoatlantické alianci - mimo jiné i proto, že na vlastním příkladu vidí, jak ani staletí dodržovaná neutralita není dostatečnou ochranou proti agresivitě ruského vedení.

Jedním z důsledků kremelského tlaku je podepsání dohody o posílení vojenské spolupráce, které v dubnu 2015 oznámilo pět nordických států Island, Dánsko, Norsko, Švédsko a Finsko chtějí zintenzivnit vzájemná vojenská cvičení, posílit vývoj a výrobu nových zbraňových a kybernetických systémů a v neposlední řadě prohloubit sdílení zpravodajských informací.

I když současná dohoda nezahrnuje klauzuli o automatické společné odpovědi na vnější agresi, obecně je považována za významné posílení odstrašující kapacity nordických zemí. Jejich společné prohlášení zdůrazňuje, že tento krok je odpovědí na ruskou agresi proti Ukrajině a protiprávní připojení Krymu k RF. Chování Moskvy je porušením mezinárodního práva a mezinárodních smluv a představuje zásadní výzvu evropské bezpečnosti. Jeho důsledkem je mj. zhoršení bezpečnostní situace nordických zemí.

Putinova agresivní politika

Nejnovější prohloubení bezpečnostní spolupráce nordických zemí má i další dopad, který by Moskvu neměl těšit, protože fakticky znamená další přiblížení Švédska a Finska k NATO. Helsinky i Stockholm již dříve přistoupili k programu Partnerství pro mír. Protože komunikační a další standardy při společných nordických cvičeních jsou přebírány z alianční praxe, je zřejmé, že uvedená vojenská spolupráce může být praktickou přípravou plného členství v NATO.

Zdá se tedy, že stupňující se tlak Moskvy na severské sousedy bude mít pro Rusko negativní dopad. Švédsko a další země jsou znepokojeny dalšími a dalšími incidenty - ať už jde o průniky tajemných ponorek, agresivní chování ruských vojenských letadel, nebo rozsáhlou zpravodajskou aktivitu Kremlu.

Ve veřejném mínění ale nad zastrašením převládá podráždění a v zahraniční politice roste vůle Moskvě vzdorovat. Putin svou agresivitou vlastně zahání Švédsko a Finsko blíž k NATO, což je klasickým příkladem špatné zahraniční politiky. Bude zajímavé sledovat, zda a kdy si to Kreml, uvědomí. Zda a kdy se v Rusku najde dostatečně silný hlas, který se odváží konstatovat, že taková politika rozhodně není v ruském zájmu.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video