Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Ruské zoufalé ničení potravin ukazuje na kolaps státní správy

  20:31aktualizováno  20:31
Před rokem, 6. srpna 2014, zakázal prezident Putin dovoz potravin z řady, především evropských, zemí. Smyslem opatření bylo „potrestat“ státy, které se připojily k západním sankcím proti Rusku za jeho agresi proti Ukrajině.

Zároveň šlo o protekcionistický krok na ochranu vlastních zemědělců, kteří se jen těžko vyrovnávali s  konkurencí vyspělých zemí. Mnozí analytici se tehdy předháněli v odhadech katastrofických dopadů na evropské výrobce, kteří před zákazem vyváželi do Ruska zboží za cca 12 miliard eur a které mělo Putinovo embargo existenčně poškodit.

Rok ruského embarga očima Češky: raketové zdražování a krokodýlí maso

Po uplynutí jednoho roku se ukázalo, že se potravináři ze zemí EU dokázali s embargem celkem slušně vypořádat. Dvě třetiny jejich produkce stejně končí na ruském trhu, často v podobě reexportu přes třetí země a pro zbytek své produkce většinou našli odbytiště jinde. O poznání hůře na tom jsou ruští spotřebitelé, kteří dnes platí za potraviny přibližně o 30% vyšší cenu.

Možná proto se Vladimír Vladimirovič rozhodl věnovat svým spoluobčanům k ročnímu výročí nesmyslných sankcí nový dárek, když rozkázal, aby se po celé zemi demonstrativně likvidovaly ty embargované potraviny, které navzdory nejvyššímu rozkazu překročily hranice, a které by si snad mohli někteří, málo uvědomělí obyvatelé, koupit.

Ničení jídla v zemi, kde je 24 milionů chudých

Místní baroni se rychle chopili šance prokázat svou oddanost a stovky tun jablek, broskví, masa, sýrů a dalšího jídla se ocitly pod koly těžké mechanizace, ve spalovacích pecích, nebo na místních skládkách. To vše v zemi, kde asi 24 milionů obyvatel žije pod oficiální hranicí chudoby, a která má ve své historické paměti mnohá období nedostatku potravin.

Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů abývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Na internetu se proto velmi rychle objevila petice, které žádá zrušení nesmyslného rozkazu a pod kterou se do neděle 9. srpna podepsalo více než 337 000 podporovatelů.

V Petrohradu, jehož obyvatelé umírali během nacistické blokády hladem, se dokonce na ulicích objevili protestující lidé. To je v ruských poměrech, kdy je většina obyvatelstva dezorientovaná a zastrašená, nebývalé. Zdá se, že se Kremlu podařilo zasáhnout citlivou strunu a po několika letech vyvolat skutečnou vlnu nesouhlasu.

Na této zbytečné aféře můžeme pohodlně studovat mnohé rysy současného Ruska. Skandál kolem zakázaných potravin nám především ukazuje celkově nízkou účinnost ruského správního aparátu. Vždyť rok po vyhlášení sankcí byly na ruském trhu stále k dostání přibližně dvě třetiny původního objemu embargovaných potravin.

I když v Rusku mají nějaký úřad snad na všechno (včetně například ministerstva pro mimořádné události) a každý podnikatel se musí vyrovnávat s desítkami různých kontrol a inspekcí, které schvalují a povolují všechno možné i nemožné, skutečné výsledky práce úředníků jsou velmi problematické. Základním problémem fungování státního aparátu je totiž vysoká míra korupce a zpolitizování jeho činnosti.

I když se Kreml a všichni vysocí úředníci ohánějí zájmem Ruska a „státnost“ (v ruštině государственность) je něco jako nová vládnoucí ideologie, úředníci ve skutečnosti hledí především na svou vlastní kapsu a na spokojenost nadřízených, stojících nad nimi. Skutečný veřejný zájem, nebo dodržování zákonů, jsou v takových případech až na druhém místě...

Na příkazu k likvidaci potravin vidíme také naprostou odtrženost vedení země od toho, čím žijí jejich poddaní. Zatímco nejen chudí obyvatelé, ale už i průměrní Rusové musí díky snížení životní úrovně omezovat své nákupy potravin, na stravování předsedkyně Sovětu federace (horní komory ruského parlamentu) bylo pro rok 2015 vyděleno 1,2 milionu rublů, jak upozorňuje deník gazeta.ru. Veřejnou likvidaci potravin proto mnoho Rusů považuje za neospravedlnitelnou demonstraci síly a pohrdání vlastními občany.

Ať už jde o drcení těžkou technikou, spalování v pecích, nebo jiné metody ničení, vždy platí, že by se potraviny mohly použít jinak.

Tou nejtemnější stránkou celé věci je ale její prezentace ve sdělovacích prostředcích. Zprávy o likvidaci potravin se podobají informacím z bojiště, když jednotlivé regiony reportují, kolik tun a čeho se jim podařilo zničit. Prezidentský mluvčí Peskov v reakci na shora uvedenou petici začal zpochybňovat autenticitu podpisů.

Když jsou vystaveni kritice, úředníci hledají pro své konání výmluvy a mj. tvrdí, že ničením potravin vlastně chrání zdraví obyvatel Ruské federace. Asi největší nedostatek vkusu ukázal ústřední kanál, který v pořadu Vesti informoval diváky o likvidaci potravin pod titulkem „Očistný oheň“. Možná by měl někdo připomenout kremelským vládcům, že v Evropě už jednou plály ohně, které měly očistit německou kulturu od všeho neárijského. Že ani knihy, ani jídlo se veřejně neničí a tím spíš veřejně nepálí.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.