Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Němcov kritizoval i Putina, ti nepoučitelní však v Rusku umírají

  11:20aktualizováno  11:20
V sobotu uběhne rok od vraždy Borise Němcova, politika a publicisty, jednoho z vůdců protikremelské opozice. Bývalý vicepremiér Ruské federace se v posledních letech soustředil na publikování analytických prací, ve kterých odhaloval podstatu zkorumpovaného režimu vládnoucího v Rusku. Kritizoval přitom nejen regionální a vrcholové politiky, ale nebál se ani upozorňovat na zločiny samotného prezidenta Putina.

Smuteční pochod za zabitého Borise Němcova v Moskvě (1. března 2015). | foto: Reuters

Připomeňme si, že Němcov byl zastřelen několika výstřely z pistole ve večerních hodinách 27. února 2015 při procházce po Velkém Moskvoreckém mostě. Stalo se tak v bezprostřední blízkosti Kremlu, na místě, které je doslova prošpikované bezpečnostní technikou i personálem. Přesto se pachatelům podařilo z místa činu uprchnout.

Zločin vyvolal vlnu odsouzení ve světě i v samotném Rusku. Mezinárodní společenství považovalo vraždu za politický atentát spáchaný s cílem zastrašit opozici a zabránit dalším publikacím kritizujících Kreml.

Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Ruští vyšetřovatelé nabízeli celou škálu možných motivů – od mezinárodního spiknutí majícího za cíl diskreditaci ruského vedení, přes obchodní spory až po pomstu radikálních muslimů za podporu, kterou Boris Němcov vyslovil francouzskému časopisu Charlie Hebdo v souvislosti s útokem islámských fanatiků na jejich redakci 7. ledna 2015 v Paříži. Po několika dnech byla zadržena a obviněna z podílu na vraždě pětice Čečenců: Zaur Dadajev, Anzor Gubašev, Šadid Gubašev, Chamzat Bachajev a Temirlan Eskarchanov.

Vyšetřovatelé původně tvrdili, že střelcem byl Zaur Dadajev, který také údajně přiznal svou vinu. Vraždu měl spáchat v době, kdy si tento zástupce velitele praporu „Sever“, jednotky spadající pod tzv. vnitřní vojska ministerstva vnitra RF, vybíral dovolenou před odchodem ze služby. Tato verze ovšem dostala trhlinu poté, co poručík Dadajev své přiznání odvolal a tvrdil, že na něm bylo vynuceno mučením (více čtěte zde).

V listopadu 2015 byl na roli vraha nominován Beslan Šavanov, který se nemůže bránit, protože zemřel 8. března 2015 při zatýkání v Čečně. Za hlavního organizátora pak byl označen Ruslan Muchudinov, bývalý důstojník stejného praporu „Sever“, jako v případě Zaura Dadajeva. Podle vyšetřovatelů je pan Muchudinov na útěku (psali jsme zde). Po roční práci tak může zvláštní skupina Výboru pro vyšetřování RF hlásit úspěch – pachatel i organizátor jsou odhaleni, „muslimská“ stopa potvrzena a vedení RF zcela očištěno.

Jako hledání vraha Politkovské

Zadržení muži nebyli dosud postaveni před soud, a proto není snadné odhadnout, jak věrohodné důkazy proti nim svědčí a zda budou vůbec odsouzeni. Ale i kdyby šlo o skutečné pachatele a soud je shledal vinnými, skutečného objednatele vraždy pravděpodobně nikdy spolehlivě nepoznáme. Zdá se, že atentát na Borise Němcova tak bude sdílet osud vraždy Anny Politkovské. I v jejím případě se střídaly vyšetřovací verze. Při prvním soudním jednání byli dokonce obvinění shledáni nevinnými a propuštěni na svobodu, aby po letech bylo odsouzeno několik údajných vykonavatelů vraždy. Objednatel stojící v pozadí ale nebyl, stejně jako v řadě jiných případů, nikdy odhalen.

Za otcovu vraždu je odpovědný Putin, říká dcera Borise Němcova

To nám ale nemusí bránit v pochopení skutečné podstaty takových zločinů. Při širším pohledu na Rusko vidíme, že vraždy novinářů a politiků jsou jakýmsi vrcholem represivní pyramidy zastrašujícím celou zemi. Jejím základem jsou každodenní, většinou verbální, útoky na opozici, nezávislé novináře, homosexuály, cizince a vůbec všechny, kdo se liší od úřední představy uvědomělého občana.

Atmosféru dále zhoršují nejrůznější zákony snažící se potlačit svobodnou občanskou společnost, nezávislou na výkonné moci. Příkladem takového tlaku je třeba vyřazování knih z veřejných knihoven jenom proto, že jejich darování zprostředkovala organizace později označená za „agenta ciziny“. Další vrstvou jsou už konkrétně zaměřené útoky na ty, kteří nepochopili jemnější náznaky. Někdy dojde k zmlácení nepohodlného žurnalisty, jindy se organizace nebo jednotlivci stávají terčem šikany ze strany úřadů, jsou obviňování z trestných činů a odsuzováni do vězení. A ti nepoučitelní umírají.

Boris Němcov se z této šablony do jisté míry vymykal. Jako bývalý gubernátor a vicepremiér federální vlády byl nezpochybnitelným členem elity. Člověkem, který znal mechanismus moci zevnitř, měl mnoho známých a kontaktů. Proto si mohl myslet, že je do jisté míry imunní vůči problémům a represím, které postihovaly jiné opoziční činitele. Opakovaně upozorňoval na zkorumpovanost a neschopnost vládnoucí elity.

Lidé na něj nezapomněli

Dokazoval, že žádný vládce Ruska v posledních staletích neměl tak vynikající možnost provést ekonomickou a sociální reformu země, jako měl Vladimír Putin. Příležitost zbavit se korupce a především – obrovskou šanci posunout tento euroasijský stát mezi konkurenceschopné a sebevědomé národy. Namísto investic do budoucnosti Ruska se ale stovky miliard dolarů rozplynuly v nesmyslných projektech a skončily na soukromých účtech. Jistým vrcholem takového plýtvání byla organizace Zimních olympijských her v Soči. Tváří v tvář nastupující ekonomické krizi se pak vládnoucí skupina pokusila odpoutat pozornost občanů od vnitřních problémů tím, že zahájila agresi proti Ukrajině.

Podle všeho tím Němcov překročil hranici trpělivosti vládců země a to ho pravděpodobně stálo život. On sám už na žádném shromáždění nevystoupí a nenapíše žádný další článek. Ale ruští občané na něj stále nezapomněli. V řadě měst se opozice snaží uspořádat pochody na jeho památku a tak je možné, že se mezi organizátory takových akcí najdou lidé, kteří budou schopni pokračovat v jeho práci.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.