Po udělení milosti prezidentem Putinem byla nadporučík Savčenková propuštěna z vězení a prezidentským speciálem odletěla do Kyjeva. Výměnou za její osvobození se mohli do vlasti vrátit dva ruští vojáci, kapitán Jevgenij Jerofejev a seržant Alexandr Alexandrov, zajatí na území Ukrajiny a nyní recipročně omilostnění prezidentem Porošenkem (více čtěte zde).
Propuštění tří zajatců je nepochybně dobrý signál. Nejen pro jejich rodiny a přátele, kteří se už nemusí bát o životy a zdraví svých blízkých a upřímně se radují z jejich návratu.
Vladimír Votápek Analytik Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Jde o dobrou zprávu také pro obě válčící strany a mezinárodní společenství. Je totiž zjevné, že v tomto okamžiku Kreml dává přednost nevyostřování konfliktu. A to může znamenat naději i pro statisíce vojáků na obou stranách fronty a obyvatele, žijící ve válečné zóně. Každý den, kdy neprobíhají boje a kdy neumírají lidé, je dobrý. Každá patrona a granát, které nejsou vystřeleny, se počítají.
Jinou otázkou ale je, jak dlouho tato pozitivní tendence vydrží. Spoléhat se na to, že Kreml náhle procitl a skutečně upřímně se snaží o mír, by bylo poněkud naivní. Stejně jako doufat v rychlé vyřešení konfliktu na Donbasu.
Současné pozitivní kroky Moskvy je totiž možné vysvětlit veskrze sobeckými důvody spíše než snahou o mír. Ruská státní pokladna musí nést zátěž dvou válečných konfliktů (kromě Ukrajiny Moskva válčí i v Sýrii). A protože se prezidentu Putinovi stále nepodaří vyřešit hospodářskou krizi, je pro něj každý rubl, který nemusí utratit na Ukrajině, velmi vítaný.
Kreml také určitě kalkuluje s ukončením mezinárodní kritiky za pokračující věznění ukrajinské důstojnice. Nadia Savčenko byla v zajetí dlouhých 709 dnů, během kterých si často nemohla být jistá svým životem. Přesto se za celou dobu nezlomila. Nikdy nepřiznala vinu, statečně odmítala hrát podle karet, které jí chtěl vnutit Kreml. Postupně se stala tak výrazným symbolem ukrajinského odporu, stejně jako lživosti ruské oficiální propagandy, že se stala pro Moskvu nepříjemnou zátěží, které se Putin rád zbavil.
Jaký bude další osud paní Savčenkové, ještě v pondělí zajatce, ohroženého na životě a nyní důstojné poslankyně ukrajinského parlamentu a také Parlamentního shromáždění Rady Evropy?
V nejbližších dnech ji nepochybně čeká mnoho oficiální i soukromých oslav. Bude centrem pozornosti médií i politiků. Jak se s touto rolí vyrovná, není vůbec jasné. Má před sebou mnoho nesnadných rozhodnutí, mezi které určitě bude patřit i volba, zda se chce nadále věnovat vojenské, nebo politické kariéře. Pokud se rozhodne pro politickou dráhu, může začít z výhodné pozice národní hrdinky a symbolu odporu proti ruské agresi.
Tato role jí ale určitě nevydrží věčně. Dříve nebo později bude vtažena do každodenních malicherných půtek, bude muset dělat kompromisy a její morální integrita i pověst mezi lidmi bude vystavena mnoha zkouškám. Přejme jí, aby se pro ni ukrajinská politika nestala bojištěm nebezpečnějším, než byl Donbas. Aby se nestala zajatcem těch, kteří se budou chtít přiživit na její slávě.
