Ten by měl podle strany podepsat smlouvu, že musí vždy hlasovat jen pro "věci", které jsou v souladu s názorem vedení a že ani nesmí přestoupit do jiného politického seskupení. Pokud to udělá, čeká ho pokuta až sedm milionů korun.
Věci veřejné se tímto snaží dopředu vyhnout možnému rozložení poslaneckého klubu (pokud nějaký budou mít), jak se to stalo Straně zelených.
Jenže to je postup, který připomíná diktaturu a metody kdysi nechvalně známého politika Miroslava Sládka (který ostatně v dobách komunismu pracoval na cenzorském totalitním úřadě). Ten chtěl po svých neposlušných zákonodárcích "jen" milion.
Navíc podle právníků nelze od poslanců podobný příslib, jaký chtějí věci veřejné, vymáhat na základě podobné smlouvy.
Věci veřejné tak ukazují dopředu svoji slabost. A obavu, že se na stranu přilepili i lidé, kteří za ní nekandidují z přesvědčení, ale s vidinou možného budoucího prospěchu.
V tomto případě tak nejsou ani véčkaři ničím novým na české politické scéně, jak se to snaží vnutit veřejnosti. Přebírají praktiky, které politiku devastují. V případě vynucených smluv s poslanci platí Věci veřejné = Kecy veřejné.
