Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Udeřit na Asada je správné, i kdyby ho to nepoložilo

  14:25aktualizováno  14:25
Už je to možná otázka jen pár hodin, než americké bomby dopadnou na základny brutálního syrského režimu Bašára Asada. Západ jej potrestá za použití chemických zbraní. Pak se vše asi bohužel vrátí do zaběhlých kolejí, píše v komentáři pro MF DNES publicista Teodor Marjanovič.

Stíhací letoun F-15E Eagle | foto: Profimedia.cz

Až úder proti Sýrii vypukne, bude svět bohatší o další paradoxní situaci. Spojencem Američanů v syrském terénu nebude nikdo jiný než místní odnož teroristické sítě al-Káida. Což se stane živnou půdou pro posměváčky, pro které se věci vždycky mají tak, že ať Spojené státy udělají cokoliv, pořád je to špatně. Připravme se na ty hlasy, ozve se jich hodně.

Stejně jako se objeví i přehršle analýz, které budou za vším hledat ropu, bez ohledu na fakt, že jí v Sýrii moc není.

Ale právě na odhodlání přece jen zaútočit, byť vlastně jen symbolicky, se ukazuje, kdo má morálně navrch. Spouštěčem téhle akce není nic jiného než děs, který se v Sýrii odehrává. Útočit plynem na obydlenou čtvrť patří zaplať pánbůh do kategorie věcí, které se v tomhle světě, beztak docela plném beztrestně se pohybujících či vládnoucích šílenců, nesmí tolerovat.

Kolikrát nikdo nezasáhl

Historie oplývá příběhy, kdy svět v tomto ohledu selhal. Patří k nim například dodnes pořádně nevysvětlená skutečnost, že Spojenci před skončením války nerozbombardovali příjezdové tratě do Osvětimi, byť to mohli udělat. Tamější vyhlazovací mašinerie by se rázem zastavila. Ale nestalo se, a tak nacisté bez problémů zplynovali v roce 1944 ještě statisíce maďarských Židů.

Genocid ponechaných svému chodu bylo pak ještě pár, na mysli vytane třeba Kambodža nebo Rwanda. Anebo Bosna, kde západní země sice nakonec zasáhly, ale až pár let poté, co odtamtud přišly zprávy o systematickém znásilňování a masových vraždách.

Američanům se do téhle akce v Sýrii opět nechce, o evropských spojencích nemluvě. Mají jiné starosti. Kritika, že v době šetření není radno utrácet za války, zní mnohem relevantněji než kdykoliv předtím.

Ale udělají to, protože se na Asadovy brutality už nechtějí dívat. Na rozdíl od Libye před dvěma roky s tím přicházejí pozdě, za situace, kdy země leží v rozvalinách, mezi nimiž už s režimem bojují jen ti nejotrlejší, tedy právě džihádisté. Jinak řečeno, kdyby Asad padl, dostali by se tam právě oni k moci. Což asi nikdo rozumný na tomhle světě nechce. Ale přes tato všechna rizika je prostě správné, že se do toho jde.

Proč Asad použil zbraně?

Jednou z velkých neznámých samozřejmě zůstává, proč Asad chemické zbraně použil, když už dostal tolik varování. Nechme stranou konspirační teorie, že chemický útok provedli rebelové sami, aby přivolali mezinárodní zásah. Připomíná to navýsost trapné úvahy, že bosenští Muslimové v 90. letech sami granátem pozabíjeli lidi na sarajevské tržnici Markale, aby světu připomenuli svoje utrpení. Nebo intelektuálně choré úvahy, že útoky z 11. září 2001 tajně nachystala americká vláda. Všechny zprávy z místa potvrzují, že to byly Asadovy rakety. Ale proč?

Čtěte na názorové stránce v dnešní tištěné MF DNES Jana Bendová: Hrůza třese předvolebním kurníkem Karel Steigerwald: Mládkova panslovanská veteš Monika Binarová: Porodní asistentka a nový soud Jakub Pokorný: Na Klause bych si nevsadil

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Někteří soudí, že prostě zkusil, co to udělá vzhledem k tomu, že po minulých menších chemických útocích se mu také začalo hrozit, ale žádný výprask se nedostavil. Druzí říkají, že to původně měl být menší atak, ale Asadovi vojáci jej přehnali. Třetí zase hovoří o tom, že minuli cíl. Hustě obydlené čtvrti prý zasáhli omylem.

Anebo to celé bylo jinak? Jeden libanonský analytik před pár dny zveřejnil zasvěcený text o tom, co je vlastně zač Ghúta, kam ty rakety dopadly. Je to strategicky významná část syrské metropole, kde si silná opevnění vybudovali jak vojáci Svobodné syrské armády, tak i bojovníci spřízněných salafistických a džihádistických skupin. Režimu se je dosud nepodařilo vypudit, přitom právě odsud mohou rebelové podnikat útoky na centrum města.

A zároveň je Ghúta také i spojnice s jihem země, kde bojuje další radikální skupina Livá al-Islám, ověnčená mnohými úspěchy v boji s režimem, třeba i vraždami některých členů nejužšího Asadova vedení. Sem zasadit umrtvující ránu by se mu zkrátka tuze hodilo.

Všechno to jsou samozřejmě spekulace, které ovšem nic nemění na hromadách mrtvol s nespornými příznaky udušení. Třeba se Asad bude jednou někde zodpovídat ze svých činů a vysvětlí nám, co se stalo. I když to spíše vypadá, že se toho nedočkáme. Spojené státy už deklarovaly, že jej nechtějí svrhnout. Jen mu dají najevo, že se musí trochu mírnit.

Takže co bude následovat po bombardování? Nic. V Sýrii se bude bojovat dál. Tak ideálně jako v Kosovu, kde to nakonec vedlo k pádu režimu Slobodana Miloševiče, to nedopadne. Ale i tak to je lepší, než kdyby se teď po útoku na Ghútu nestalo nic.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.