Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Erdogan potřebuje vnějšího nepřítele, po referendu vášně opadnou

  9:16aktualizováno  9:16
Turecký prezident Erdoğan usiluje o potvrzení své absolutní moci změnou parlamentního systému na prezidentský. V rámci kampaně hýří výhrůžkami a urážkami na adresu EU. „Před domácím publikem se snaží vyvolávat obraz vnějšího nepřítele a ovlivnit tak výsledek referenda ve svůj prospěch,“ píše v komentáři pro iDNES.cz turkolog Tomáš Laně.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan při konferenci na téma „Ženy a právo“ (25. listopadu 2016) | foto: AP

Proti prezidentskému systému s Erdoğanem v čele v Turecku existuje značný odpor. Změnu ústavy si podle některých zpráv nepřeje dokonce ani mírně převažující většina voličů vládní partaje.

Změna ústavy by v tureckých podmínkách v podstatě zabetonovala vládu Erdoğana a jeho strany. V Turecku by nejspíš zavládl systém podobný našemu z doby komunistické totality, nebo situaci, která dnes existuje v Rusku a v některých postsovětských republikách.

Tomáš Laně

Turkolog, překladatel a diplomat. Vystudoval Filozofickou fakultu UK, kam později nastoupil i jako pedagog.

V letech 1995 až 1999 působil jako první český velvyslanec v Turecku, poté Česko zastupoval na ambasádě v Jordánsku.

Tomáš Laně

Zatímco Erdoğan vede halasnou a nenávistnou veřejnou kampaň spojenou s výhrůžkami a označováním odpůrců změny ústavy za teroristy, zdají se zatím příznivci sekulární opozice v odporu ke změně ústavy téměř jednotní. K nim patří i příznivci odštěpeného, ze strany vyloučeného křídla nacionalistické strany MHP, jejíž poslanci umožnili přijetí ústavních změn v parlamentu.

Odpůrci Erdoğanovy změny ústavy zatím zřejmě převažují, i když kampaň z obavy před mocenskými postihy vedou více méně po internetu.

Zdá se, že především z tohoto důvodu a také kvůli všeobecně nízkému zájmu turecké diaspory o domácí volby usiluje Erdoğan o hlasy zahraničních Turků. Počíná si při tom, jak se shodují komentátoři i někteří turečtí diplomaté, diplomaticky řečeno neobratně. Například k incidentům v Nizozemsku nemuselo dojít, kdyby bylo vyslyšeno veřejné varování samotného tureckého premiéra, že před kritickými nizozemskými volbami by se turečtí představitelé neměli snažit o veřejná vystupování v této zemi. Svědčí to o jisté nervozitě ve vládní partaji před referendem.

Kdo tvoří tureckou diasporu v Evropě?

Koho se vlastně Erdoğan snaží v EU přesvědčit? Turecká diaspora čítá asi 3,7 milionu osob. Většina zahraničních Turků žije v Německu, ostatní převážně v dalších západoevropských zemích. Podle etnického a konfesního složení jde také o Kurdy a Turky alavitského vyznání, největší část však tvoří etničtí Turci sunnitskomuslimského vyznání.

Němcům dochází trpělivost. Erdogan už tady není vítán, vzkazují Ankaře

Původní turecká emigrace souvisí s náborem tureckých dělníků na základě mezinárodních smluv z šedesátých let minulého století. Tzv. gastarbeiteři pomáhali vytvářet německý (a západoevropský) hospodářský zázrak. Hlavní proudy turecké pracovní migrace směřovaly do západní Evropy v 70. letech minulého století, později docházelo převážně jen ke scelování rodin. V 80. letech, po vojenském puči pak šlo zejména o politickou emigraci.

Na počátku tisíciletí nastal opačný trend související s konsolidací hospodářské situace Turecka, s nezaměstnaností v hostitelských zemích, zklamáním některých Turků z postojů hostitelské populace, s nedostatečnou integrací, neochotou či neschopností začlenit se do majoritní společnosti. Důležitou roli v reemigraci hrál i odchod starších generací do důchodu. V současné době je migrační pohyb Turků obousměrný, do Evropy přicházejí spíš studenti.

Fotogalerie

Od roku 2012 mohou turečtí občané v zahraničí hlasovat v tureckých volbách, a to nejen na zastupitelských úřadech nebo na hraničních přechodech. Poprvé toho Turci využili v prezidentských volbách v roce 2014, dále pak ve všeobecných volbách v červnu a v listopadu 2015. Volební účast zahraničních Turků byla ve všech třech případech poměrně nízká, nejnižší v roce 2014, necelých 10 %, v roce 2015 pak cca 32,5 % respektive něco přes 40 %.

Svědčí to o malém zájmu turecké diaspory o turecké volby. Řada Turků je již do společností hostitelských zemí zcela integrovaná, půl milionu z nich jsou například němečtí občané, další mohou mít dvojí občanství, které jim SRN umožňuje.

Bližší košile EU než Putinův kabát

Erdoğan a někteří členové jeho vlády nyní hýří výhrůžkami a urážkami na adresu EU. Je to Erdoğanův styl volební kampaně, jímž se snaží před domácím publikem vyvolávat obraz vnějšího nepřítele a ovlivnit tak výsledek referenda ve svůj prospěch.

Až odezní současná zjitřená atmosféra před referendem, mohla by se situace uklidnit, ať hlasování dopadne jakkoliv. Už dnes totiž, zejména od nezdařeného puče v červenci 2016, kterého využil k rozsáhlým represáliím proti veškeré opozici, Erdoğan zemi fakticky ovládá a i po případném záporném výsledku referenda si snad pragmaticky uvědomí, že košile NATO a EU je bližší než Putinův kabát.

Autor:






Hlavní zprávy

ŠKODA AUTO a.s.
Systémový organizátor finanční procesy

ŠKODA AUTO a.s.
Středočeský kraj
nabízený plat: 35 000 - 70 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.