Hájkovi se nelíbí, že pražský primátor a starosta Prahy 1 převzali záštitu nad Festivalem tolerance Prague Pride.
Na jeho výtce vůči organizování festivalu homosexuálů a lpění na slovu "deviace" by nebylo takřka nic zvláštního, protože svérázné výroky Petra Hájka jsou dostatečně známy. Často jsou to konstrukce, které mají jediný cíl. Vyvolat protireakci. Nicméně nejde o vyvolání veřejné debaty, protože Hájkovy výroky jsou v krajní poloze, která už žádnou diskusi neumožňuje.
Tentokrát se však kolem Hájkova radikálního postoje seskupilo celé společenství, od prezidenta republiky až po ministerského úředníka Ladislava Bátoru. Společenství se semklo kolem tvrzení, že festival Prague Pride je projevem homosexualismu.
Hájek rozvířil vodyGayové jsou devianti, primátor kryptosocialista |
V tomto postoji je obsaženo vše. Petr Hájek a kol. nejsou schopni realitu vnímat jinak než ideologicky. Kterýkoliv projev "odlišného" je v jejich očích ideologickým postojem, od odmítání dřevorubců v Národním parku Šumava až po obyčejný festival tolerance občanů, kteří chtějí upozornit na sexuální menšiny a jejich problémy.
Způsob vnímání světa ukazuje Petr Hájek v rozvádění svého postoje. Vadí mu například to, že se v programu akce objevují slogany jako "gayská rychloseznamka, kožená zóna, noční prohlídka barů, nebo skupinové 'miluj všechny, posluž všem...'".
Programové body psané s jistou nadsázkou však najdeme všude, na jídelních lístcích, plesech, mysliveckých setkáních nebo karnevalech. Zcela jistě nepůjdu na policii, když si na jídelním lístku středověkého hostince přečtu název pokrmu "šťavnaté mladé kuřátko ze sousedova kurníku s bylinkovou omáčkou" nebo když mi v baru nabídnou koktejl "sex on the beach". Mnohem důležitější jsou vážná témata, která festival nabízí. Například debaty o násilí z nenávisti vůči sexuálním menšinám. O tom však pan Hájek mlčí.
Neideologické nazírání by vypadalo jinak. Nebylo by v něm tolik obviňování a podezírání z homosexualismu. Přece to, že někdo má větší sklony exhibovat, tančit na veřejnosti v duhových barvách s obarvenými vlasy, ještě neznamená, že vytváří novou ideologii. Tato letní aféra s Petrem Hájkem brzy pomine. Mnohým však zůstane jako kamínek v mozaice utvářejícího se společenství lidí nikoliv konzervativních, ale s konzervativními názory.
Zbývá ještě zamyslet se právě nad touto otázkou. Jsou lidé kolem Ladislava Bátory a Petra Hájka ad hoc společenstvím, nebo skutečně vzniká krajně radikální uskupení státních úředníků, kteří nejsou nikým voleni, jak by za normálních okolností dodal pan prezident? Nebo mají či budou mít politické ambice?
Je verbální útok na Festival tolerance pokusem zmapovat si terén příznivců? Má vůbec takový ideový postoj v české společnosti schopnost být vlivnějším politickým proudem? Na všechno si zatím přesně odpovědět neumíme. Doposud složená mozaika ukazuje, že se o politizaci netolerance někdo pokouší.
