Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Sníh uklidí jen hlupák, co neví, že to není jeho povinnost

  12:27aktualizováno  12:27
Jednu výhodu česká politika i kluzký a neuklizený chodník mají – lidi se v tom naučí chodit. Naučí se mlžit, švejkovat, nasazovat finty. Největší přeborníci si na kluzkých chodnících a v politice lámou nohy. Vynáší to víc než být zdravý.
Uklidit sníh? Proč, to je práce obce! Ilustrační foto

Uklidit sníh? Proč, to je práce obce! Ilustrační foto | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Z nebe padá sníh, mrzne, prší, jsou závěje, náledí a mlhy s mrholením. Nebývalé.

V české kotlině má odjakživa počasí význam především politický. Kdo to zavinil, v čí to je prospěch a tak podobně. Změna počasí se považuje za důsledky politických činů.

Například za komunistů katastrofálně mrzlo nebo bylo katastrofální vedro, noviny o tom nesměly psát, lidi nadávali, komunisté vládli a dávali do tisku příznivé předpovědi počasí. Dnes jsou také katastrofální vedra a mrazy, záplavy a sucha, zase za to může vláda, ale jsou toho plné noviny a je to dobrá strava pro různé politické výstředníky, kteří hlásají, že za to může málo kyslíku nebo moc kouře.

My Češi si libujeme v katastrofách, kalamitách a pohromách. Obdivujeme je a nacházíme je na každém kroku. Asi proto, že naše přiblblé počasí žádné skutečné pohromy a katastrofy nepřináší. Je nudné, a kdo nemá fantazii, ani psát o něm nic nemůže.

Chodníky se naposledy uklízely za Karla Čapka

Před časem se prosadil nový zákon: chodník hrabe majitel chodníku, v drtivé většině obec. Bylo to vítězství liberální demokracie nad státním dirigismem, který nařizoval, že chodník hrabe majitel nemovitosti, co k chodníku přiléhá. Vítězství to bylo, ale k ničemu: chodníky nehrabal nikdo předtím, nehrabe je ani dnes. Zákony jdou svou cestou, chodník zase jinou. Obce si za nehrabání pokutu nedávají, kam by přišly. Když si někdo zlomí nohu, jsou pojištěné - tak se broďte, občané. Brodili jste se dříve, broďte se zas. Rozdíl mezi neschopnou městskou vládou a neschopnými majiteli baráků není viditelný.

Naposledy se chodníky uklízely za časů Karla Čapka. Napsal o tom i povídku, jak strážník ráno zvoní na domovníky, že sněží, že bude kluzko, aby začali hrabat nebo sypat. Znal to, sám měl vilu a chodník. Vstával ráno ve čtyři, vzal lopatu (tehdy se dělaly fortelné dřevěné) a házel a házel. Pak teprve šel psát Válku s mloky. (Dělali to tak všichni spisovatelé krom surrealistů, ti byli ještě ve vinárně, a komunistických literátů, kteří měli tajnou noční poradu, jak svrhnout režim.)

Lidem tehdy bylo jedno, že chodník je obecní a dům jejich. Bylo nařízeno hrabat, tak hrabali. Asi jim to připadalo rozumné a také se jim zdálo, že to nijak svobodu lidí nepokřivuje. Češi mívali kdysi obchodního ducha a byli znamenitými počtáři. Věděli, že kdyby chodníky uklízel magistrát, spolklo by to mnohem víc obecních peněz (možná všechny), než když si každý měšťan pohrabe obecní chodník sám. A veřejné peníze - to jsou zas jen peníze lidí, nic jiného. Každý hrabe sám, to jsou rozumě vynaložené peníze. Jako útisk to nechápal nikdo, ani Čapek, demokrat.

Úklidové firmy za miliony a (ne)úplatní prostředníci

Dnes je to jinak: spravedlnost hraje prim, každý se stará o své, a chodník proto nikdo nezametá. Možná by obce mohly najmout firmy (stovky výběrových řízení), které by chodníky pro město zametaly (asi za cenu dálnic). Objevily by se stovky poradců a prostředníků, kteří by takové smlouvy za velké provize dohodili. Mohli by přiskákat z okolí ministerstva obrany.

Velké provize by káply z rozměřovaní zametaných úseků, z nákupu lopat, svačinových stolečků, chodníkových ohřívadel a svítících hadic, které se k uklízení chodníků nehodí, zato krásně světélkují. Výsledkem by byly chodníky nejméně poločisté, ale také bankroty obecních pokladen. Obce proto moudře nedělají nic, leda radí: Nechoď, Vašku, s pány na led.

Osud chodníků je poučný. Bitvy opozice s koalicí, vrácené předlohy zákonů a proti tomu chodník - stále stejný, netknutý legislativou, netknutý lidmi. Chodník, jak by řekl nějaký Švejkův generál, není nic myšlenkově těžkého. Je to vyvýšenina na okraji ulice, která zabraňuje vojákům skákat pod automobily. Když je vyvýšenina zasněžená nebo je na ní náledí, je třeba ji posypat, což dělají ženisté.

Zakažte cizincům chodníky, způsobili náledí

A to je věčný politický problém drcený nedostatečnou legislativou, zmatenými novelami, porušenými koaličními dohodami, případně také přestupem chodníkových poslanců do protichůdné politické strany. Na chodníku se česká politika láme. Od liberálního názoru "Ať si každý posype svou cestu" přes středový názor "Chodníkové povolenky pro každého" až po nacionalistický názor "Zakažte cizincům chodníky, zavinili náledí" či socialistickou kampaň "Chodník pod dohledem zkušeného chodníkáře" a komunistické "Chodníky pro chudé lidi!" A všichni jednohlasně: Cizina se nám směje! Eurochodník je zářivě čistý díky evropské legislativě.

Toto vše česká politika umí. Co neumí, je chodník odhrabat a posypat. Asi je to pro politiku téma příliš nízké. Obyčejné. Blbé. Myslíte, že někoho zvolí prezidentem, protože prosadil sypání chodníků? Nebo že uvedl v život hrabací akce? Ne, politika, brachu, říká i Čapek, řeší jen věci hodně velké.

Za komunistů byly domy u chodníků majetkem lidu - lid neuklízel a nepokutoval sám sebe. Leda když chytili posledního soukromníka. Ten pokutu dostal, většinou mu i dům zabavili. Dnes zvítězil pokrok - o chodník se stará jeho majitel, ať to stojí, co to stojí. Majitel ale není hloupý, o chodník se nestará, má pojistné smlouvy, to je levnější.

Jednu výhodu česká politika i kluzký a neuklizený chodník mají: lidi se v tom naučí chodit. Naučí se mlžit, švejkovat, nasazovat finty. Největší přeborníci si na kluzkých chodnících a v politice lámou nohy. Vynáší to víc než být zdravý.

Posypaný a zametený chodník je k ničemu. Sem tam ho někde uvidíte. Posypal ho nějaký hlupák, který neví, že to není jeho povinnost.

Uklidili byste si sníh před vlastním domem, i když to po vás zákon nechce?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 28. prosince 2010. Anketa je uzavřena.

ANO 24578
NE 3159






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ivan Hanuš obdržel v Pelhřimově certifikát.
Rekordní putování dopisu má pokračování, tentokrát přišel z Ruska e-mail

Příběh nejdéle doručované poštovní zásilky v České republice pokračuje. Ivanu Hanušovi se ozvala neteř ruské lékařky, která před více než 28 lety poslala jeho...  celý článek

Programátoři Ivan Buchta a Martin Pezlar. Řecký soud začal po letech znovu...
Čeští programátoři unikli řeckému vězení, chtějí se však soudit dál

V Řecku hrozilo dvěma Čechům dvacet let za špionáž, vybojovali podmínku. Teď chtějí čistý trestní rejstřík. Fotili prý jen to, co ostatní turisté na ostrově.  celý článek

MUDr. Martin Anders (9.8.2017)
Čekárny psychiatrů praskají ve švech. Obor je podfinancovaný, říká odborník

Čekárny psychiatrů praskají ve švech a pacientů dál přibývá. Nových specialistů se přitom i kvůli podfinancování oboru nedostává. Pomoci by mohla centra...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.