Vláda ještě nemá důvěru, ale už si její členové nevěří. A na obzoru je první konflikt: škrty v letošním rozpočtu. Kalousek říká, že to tušil předem: "Hoši, kolik z vás si uvědomuje, co to bude znamenat, až vám škrty rozepíšu do vašich chlívečků?"
Nebylo těžké to předvídat, stranické sobectví je jednou z politických trvalek. Ministři VV zvedli tuto výzvu postaru a jako první: škrtat nebudou, protože nemohou, jelikož není z čeho. Ať škrtají ostatní. Veřejnost seznámili s rozborem, proč škrtat nelze. Rozbor stejné přesvědčivosti by s mírnými obměnami mohl podat každý ministr.
Nejzajímavěji zní argument ministra vnitra Johna, že by hasiči jezdili k ohni pozdě. Je to argument efektní, třebaže nemá žádný smysl: kvůli škrtům hoří školky a domovy důchodců, kam seškrtaní hasiči nedojeli včas. To může zabrat.
Odsouzeni k dohodě
Ale vážně: stranickým šarvátkám není doba příliš nakloněna. Vládní koalice nemá jinou možnost, pokud nechce pošramocený koráb státu dorazit, než se dohadovat, projevovat svornost a škrtit výdaje jako šílená. Není to už otázka politická, nýbrž existenční.
Její význam je větší, než se u jedné vládní šarvátky může zdát: sociální stát narazil na dno a stojí před úkolem nikoliv zrušit se, nýbrž předefinovat a přiřadit se k možnostem, které ekonomiky států nabízejí. S dluhy se vládlo snadno, likvidace těch dluhů bude peklo. Není to činnost obtížná, škrtit, dusit, obracet každou korunu.
Je to však činnost politicky takřka nemožná. Dokud si voličstvo nečichne až ke dnu jámy, do úspor se mu chtít nebude. Politici to vědí a také se dopředu hrnou jen neochotně a jen ti stateční. Kdo veřejné finance očistí, doplatí na to jako každý posel zlých zpráv, protože voliči nejsou vděční, nýbrž pomstychtiví.
Jedinou šancí je pustit zemi žilou rychle, nejlépe dnes a zítra, aby pozítří před volbami už bylo vidět blahodárné uzdravování, které by mohlo vládní koalici zachránit.
Tohle všechno vědí všichni včetně činitelů VV. Ale zkusit na situaci vydělat už teď je příliš lákavé. Člověk se diví, proč VV kritizují vládní záměr škrtů před veřejností, proč si to všechno nevyjednali v té jejich vládě nevídané svornosti a nešli ven s dohodnutým záměrem. To by bylo pro VV i vládu výhodnější a rozumnější. Ale to si může myslet jen člověk naivní.
Divadýlko pro veřejnost
Pravý opak je důležitý: kritizovat před veřejností a odmítat škrty, aby bylo jasné, že VV (a jen ona, statečná) se bije za důležitou část voličů, za vnitráky, policisty, školníky, učitelstvo, hasiče atd. Právě proto, že takový veřejný odpor proti vlastní vládě může přinést partikulární sympatie voličů, do něj koaliční strany rády jdou.
Dělaly to tak odjakživa, zejména ty menší a nejmenší: mistry v tom byly ODA i KDU-ČSL. S prádlem ven, před lidi, snad na tom něco trhneme, to je obvyklá politika vládních opozičníků.
Lidé většinou přesně nevědí, jak to s těmi škrty vlastně je. Státní rozpočet je čtivo obyčejným mozkům dost cizí. Jediné, co neradi pochopili snad už všichni, je nutnost škrtů a že budou bolet. Škrtat bezbolestně dokážou jen mistři divadýlek. Ale každá kritika, kterou někdo veřejně přinese, u lidí zabere, protože vzbuzuje naději, že se našel čaroděj, který bezbolestně škrtat umí. Proto je dobré rozpočty i škrty kritizovat, lidi to slyší rádi.
Pro opozici, aby ne, je to denní strava. Přesuny z kolonek do kolonek, odečty, přirážky, rezervy a výdaje, to všechno jsou nádherné politické kejkle, s nimiž lze oslnivě operovat všemi směry. V dovedných rukou se dluhy změní v úspory, i naopak. V málokterém oboru je tolik demagogie jako ve veřejném finančnictví. Opozice, která toto zboží nechává ladem, zaslouží si jen opovržení.
Podivné však je, když se ho chápe strana vládní koalice. Politický smysl by toto podrážení nohou vlastní vládě mělo pouze tehdy, kdyby šlo o přeplachtění do opozice nebo do jiné koalice. Myslím, že VV to za lubem nemají.
Střílejí níž, ke svým (potenciálním) voličům v podzimním komunálním tažení. Těm chtějí nyní vnuknout, jak dokážou hájit zájmy drobného hasičstva. Ale z jejich rebélie pršet nebude, protože není dost černých mraků. V politické tísni jsou všichni členové vládní koalice stejně: rozbít ji je smrtonosné pro rozbíječe i pro stát. Vydat republiku dalšímu politickému chaosu si snad netroufne už nikdo. Cesta škrtů je neodvratná.
Dnešní škrtací bouře ze sklenice ven nevyleze. V noci si sedne nějaká devítka či trojka a udělá nějaké změny, aby byl dojem, že jsou změny. Chytrý Kalousek i toto řekl: "Vláda je politický orgán a může vést debatu, jestli v konečném účtování sebrat někomu víc a někomu méně. Nebráním se tomu, jestliže celková výše úspor zůstane nezmenšena."
Věci veřejné by se měly těmito politickými hrátkami zabývat co nejméně. Jsou neproduktivní a v konečném efektu přes přechodné zisky hubí nejen vládní koalici, ale i stranu, která si takto hraje.
