Jistý ekonomický novinář s obvykle provokativními názory nedávno na svém blogu napsal, že docela dost žurnalistů poslední dobou Kalouska nadmíru uctívá. Nevím, proč mě ta věta zasáhla tolik až od něj, když podobně hovoří už delší dobu jeden můj kolega, nemluvě o těch novinářích, kteří znají i jinou, mnohem méně bodrou Kalouskovu tvář: ranní telefonáty plné buď stížností, nebo rovnou nadávek.
Příklad, proč hledět kriticky na onoho veterána české politiky, jenž přežil tolik zvratů, letů a pádů, přišel toto pondělí. Kalousek coby ministr financí (podpořen premiérem Nečasem) představil svou, jednoduše řečeno, daň na "odstraňování následků povodní". Pár dní po tragédii na severu republiky zněl nápad logicky, soucitně. Jen kdyby se krátce poté neprovalilo, že Kalouskův úřad měl návrh hotov už před povodněmi.
Jinými slovy – on a jím založená TOP 09 se sice před volbami dušovali, že daně se zvyšovat nebudou, ve skutečnosti se na jejich zvýšení začalo pracovat krátce po volbách. A povodně daly geniální záminku, jak zkusit vysvětlit plán lidu: Vybíráme prostě peníze na pomoc, tak co.
Považme, na hru s daní pro povodňové škody se ještě přišlo. Ale kolik jiných, zdařilejších Kalouskových hrátek zůstalo skryto? Vždy, když se o něm píše, zmíní se nekonkrétní pochybnosti obklopující jeho náměstkování na ministerstvu obrany v devadesátých letech. V tomto ranku se Kalousek vždy pohyboval chytře, obvinění úporně odmítal, nikdy se nezapletl do trapného kola výmluv jako svého času Stanislav Gross.
Lze však zvolit i jiný úhel pohledu. Možná byly všechny Kalouskem řízené ohromné nákupy zbraní a výstroje čisté. Byly však také nutné? Nepropálilo se tam zbytečně pěkných pár desítek miliard? Nepropadly peníze, které by se dnes v rozpočtu hodily? Otázky jsou plně na místě vzhledem k jeho boji za šetření (proti kterému obecně jistě nic nenamítám).
Podobně se dnes už nikdo nevrtá v též známé, stále však obskurní otočce z roku 2006, kdy se Kalousek jako šéf lidovců rozhodl ustavit vládu spolu s Paroubkovými socialisty – kterou by podpořili i komunisti. Tato hra Kalouskovi neprošla, stála ho křeslo předsedy strany, ale jeho oficiální či neoficiální vysvětlení zněla vždy nepřesvědčivě, trochu jako krycí legenda ze špionážních románů. Poněkud zvláštní minulost.
Chápu sympatie části voličů ke Kalouskově TOP 09; třeba si říkají – pořád menší zlo než kmotry prolezlí občanští demokraté. Avšak to ještě neznamená, že by byl Kalousek Mirkem Dušínem. Ve skutečnosti je protřelým a hravým politickým šíbrem. Ani jeho souputník z TOP 09 kníže Schwarzenberg cizí minulost nevycídí.
