Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Seriál Diag Human

  13:09aktualizováno  13:09
Stát vyhrál osmnáctiletý spor s Diag Human a nebude prý muset platit firmě požadovaných deset miliard korun. Pokud by si ale někdo myslel, že vleklý soudní spor tím končí, je nejspíš na omylu, píše ve svém komentáři Luděk Navara.
Kauza Diag Human se vleče léta. Na začátku stálo tvrzení firmy, že ji ministerstvo zdravotnictví překazilo plány obchodovat s krevní plazmou. (Ilustrační foto)

Kauza Diag Human se vleče léta. Na začátku stálo tvrzení firmy, že ji ministerstvo zdravotnictví překazilo plány obchodovat s krevní plazmou. (Ilustrační foto) | foto: AP

Vlastně je to stále ještě dědictví zmatených 90. let. Těch let, kdy jsme se učili žít svobodně a také hledat (a nalézat) nová pravidla. A postupně je přeměňovat ve zvyklosti.

Spor s firmou Diag Human pochází právě z té doby a jeho prapůvodní podstatu mezitím snad zapomněli úplně všichni.

Kdo by se k těm nervózním rokům také rád vracel, že.

Šlo o obchod s krevní plazmou česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy, jemuž prý český stát investici zmařil a jeho firma Diag Human pak požadovala odškodnění za ušlý zisk.

Na první pohled je to jednoduché, za ty desítky let se však spor proměnil v jakousi právnickou telenovelu, která běžela nepřetržitě na obrazovce v koutě pokoje. V ní se situace mohou kdykoli neočekávaně vyhrotit, a také se to dělo: když v roce 2008 byla oznámena výše odškodnění, kterou by měl podle rozhodce platit český stát, člověk až zatajil dech: osm miliard je částka, kterou si málokdo dovede představit.

A další dramatická zápletka byla dokonce i vizuálně zajímavá: díla předních českých umělců před třemi lety na základě podnětu Diagu končila v rakouské policejní (chcete-li exekuční) úschovně; možná leckterý z Čechů přemýšlel o tom, proč právě tam: není to opožděná pomsta rakouského úředníčka za rozbití monarchie a za to, že jeho úřednická moc dnes končí hned už u Mikulova, a nikoli až v Chebu?

Spor Diagu s českým státem měl tehdy našlápnuto stát se evropskou a možná celosvětovou záležitostí: české galerie začaly rušit zápůjčky uměleckých děl v zahraničí.

Něco podobného se přitom dělo dříve jen výjimečně, ale dělo. Roky drželi úředníci v Německu obraz Velká vápenka z valtického zámku kvůli sporům o navrácení majetku Lichtenštejnům, kteří vlastnili panství v Lednici a Valticích na jižní Moravě. A chtěli je zpět. To panství. No, mezi námi, kdo by nechtěl? Obraz se vrátil poté, co německé soudy rozhodly, že jim nepřísluší se věcí zabývat. Bylo to důležité rozhodnutí a v jistém smyslu ukončilo v tomto směru tápání 90. let.

Od tohoto verdiktu bylo jasné, že restituční nároky se touto cestou napříště nevyřeší.

Obrazy už budou v bezpečí

Podobně i nynější verdikt je svým způsobem určitou tečkou za tehdejší érou, byť možná na první pohled méně zřetelnou. A je zcela v logice té někdejší zmatené doby, že se obě strany považují za vítěze.

Státní úředník říká: Vyhráli jsme, protože už jednou jsme Diagu zaplatili. V roce 2002 – a bylo to 326 milionů. Pozdější rozhodnutí bylo tudíž nadbytečné – staré právnické heslo zní: „Ne dvakrát za totéž“. Takže konec!

Mluvčí Diagu však říká, že rozhodnutí, podle kterého měli v roce 2008 dostat osm miliard korun, nikdo nezrušil. Takže na peníze mají pořád nárok.

A tak bude spor nejspíš pokračovat, ale tu šťávu už mít nebude (bývalý majitel Diagu nechť promine, není to narážka na něj). Žádný rakouský úředník už české obrazy nezabaví a z české pokladny už nejspíš kvůli starému sporu o obchod s krevní plazmou nikdo žádné velké peníze nevytáhne. Právníci se nepočítají.

Jeden nešťastný výrok

A bude to jako s každou telenovelou. Jistěže žádná skončit naráz ani nemůže. Jen se nejdřív přesune do méně sledovaného času, pak na jiný kanál, a nakonec ji budou hrát druhořadé televize. Bude běžet, ale na první pohled skoro nikdo nepozná, zda je to ještě pokračování, nebo už repríza.

Tak je to ostatně s celými těmi 90. léty: neukončila je ani Klausova prezidentská amnestie, prostě se nám budou tu a tam vracet a otravovat život: i když příběh Diagu je mimořádný. I svým biblickým začátkem – na jeho počátku totiž bylo slovo. Neopatrné slovo tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara, který se nediplomaticky vyjádřil o panu Šťávovi.

A ten začal žádat odškodnění, v přesvědčení, že za zmařenou investicí bylo právě to nešťastné slovo. Možná bylo. Jenže... pamatuje si někdo, jak začínaly telenovely, které dnes běží v českých televizích?

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.