Je pravda, že ono postupné seznamování se s "véčkaři" vyvolává další a další údiv. Některé komentáře řadí Věci veřejné k populistům, jiné rovnou k extremistům, někteří je označují za firmu s ručením omezeným, další za stranu, která si chce uzmout velký vliv na bezpečnostní složky státu.
Příběh Věcí veřejnýchcesta od party aktivistů do vrcholné politiky |
Na tom, že jsou Věci veřejné politickou stranou velmi nestandardní, se snad shodneme i s jejími členy. Kde jinde mají hlavního sponzora, majitele velké bezpečnostní agentury, přímo v týmu vyjednávajícím o příští vládě?
Kde jinde se budoucí poslanci upisovali, že zradí-li jednotu při hlasování, zaplatí pokutu sedm milionů korun? A kde jinde rozhodují za zvolené a svéprávné poslance jacísi veřejnosti neznámí podporovatelé strany svým klikáním na internetu?
Jedna podivnost za druhou. Přesto se zdráhám psát, že strana je tak zvláštní, až bychom z ní měli mít strach. Myslím, že to není třeba. A to hlavně ze tří důvodů.
Tím prvním je předseda Radek John. Spojil nemalou část svého života s investigativním pořadem Na vlastní oči, a proto vážně pochybuji, že by tu další část chtěl věnovat popření sebe samého, tedy podpoře politických lumpáren. Vyloučit to sice nemůžeme, ale zatím na to nevypadá.
Už jen fakt, že minulý týden při konfrontaci s názory mého současného a svého minulého kolegy Janka Kroupy odvolal dosavadní pilíř Věcí veřejných v boji proti korupci (preventivní testy korupční odolnosti u úředníků), dává sympatickou naději, že John netrpí pocitem vlastní neomylnosti.
Záruku toho, že strana nebude naplňovat černé scénáře o "privatizaci politické moci do rukou bezpečnostní agentury", vidím i v množství poslanců Věcí veřejných. Čtyřiadvacet dospělých a často velmi vzdělaných lidí, kteří se všichni ani navzájem neznali a mnohdy ani nepočítali s parlamentní kariérou (kdo by v době sestavování kandidátek sázel na 11procentní výsledek?), je velká síla.
S tolika lidmi nejde pracovat jako se zaslepenými sektáři. Narážím tu i na neústavní úpisy o sedmimilionové pokutě. Ty podle mě vezmou brzy zasvé. Stejně jako klikací referenda o kdejakém politickém rozhodnutí.
Od Věcí veřejných nečekám nedemokratické praktiky i proto, že by tím popřely jediný smysl své existence a podstatu svého úspěchu. Slibovat boj proti zneužívání politické moci, ale přitom se profláknutým manýrám sám poddat, by znamenalo v příštích volbách shořet.
Zatím vypadají spíš jako naivní politická mláďata, ale nikoli jako strana na jedno použití.
