Pokud se nestane zázrak, ani ODS, ani TOP 09 nemají naději vyhrát celostátní volby. Zprvu nadějné vládnutí se jim vymklo z rukou a nevědí kudy kam. S vehemencí o to větší se pustily do války o druhé místo. Nejen v hlavním městě.
Pražský primátor Svoboda, poslední symbol iluze, že politika bude po roce 2010 slušnější, padl. Jistě, premiér Nečas ještě nepadl, ale symbol změny už v něm nikdo nevidí.
Co se vlastně v Praze stalo a proč? Proč jela, slovy "vrchního pučisty" Tomáše Hudečka z TOP 09, koalice na mrtvém koni? Proč nemohly ODS a TOP 09 věcně spravovat město, když jejich program se prakticky neliší a mělo by jim jít o totéž, o svobodu a prosperitu občanů?
Navíc Praha na rozdíl od mnoha jiných regionů prakticky nemá problémy, pokud si je sama nenadělá nekompetentní vládou, která nedokáže řídit projekty, jako je Opencard nebo tunel Blanka. Praha nebojuje jako jiné části republiky s nezaměstnaností, nezájmem světa a chudobou. Tam je práce hejtmanů a starostů těžká. V Praze by to mohl být jeden velký mejdan. A zatím podraz střídá podraz.
Pokud to má člověk pochopit, musí si připomenout jednak minulost vládnutí v hlavním městě, jednak souvislosti pražské politiky s tou velkou. Výroky všech aktérů je třeba brát s velkou rezervou. Sňatek z rozumu, který uzavřela ODS a TOP 09 na celostátní úrovni i v Praze, se dostal do předrozvodové fáze. Lítají hrnky i špína.
Žok zlata
Praha má rozpočet přes čtyřicet miliard korun. Přisát se na tyto peníze je nesmírně lákavé pro podnikatele, kteří chtějí snadno vydělat. Dostat se k nim lze jen přes politiky a úředníky. A ti to vědí. Vědí, jakou mají cenu.
Říká se, a není to jen šproch, že Praha je ovládána mocnými zákulisními hráči, zejména Rittigem a Hrdličkou. Nedávno k nim patřil i Roman Janoušek, jenže ten se řízením v těžké opilosti, kdy možná úmyslně zranil ženu, vyloučil z rozhodování. Rittig a Hrdlička mají prý radnici takříkajíc na povel.
Legračně důvěrné rozhovory Janouška s bývalým primátorem Bémem, které se dostaly na veřejnost, tomu nasvědčují.
Podle mnohých kritiků (včetně samotných radních) byla Praha zlatým dolem pro stranické pokladny. ODS v baště pravice až donedávna snadno vítězila a město mělo pravicové primátory. Ti však bez problému uzavírali opoziční či koaliční smlouvu s ČSSD.
Na celostátní úrovni se válčilo, v Praze panovalo nejlepší kamarádství. I když Pavel Bém v posledním období svého panování vládl sám, štědře rozdal svým přátelům z ČSSD úřady i sinekury. V závěru jeho starostování však skandál střídal skandál a ODS ztratila jakýkoli kredit.
Aby si ODS uchovala naději na slušný výsledek, našel Nečas bezúhonného nestraníka, známého lékaře Bohuslava Svobodu. Ten sice volby prohrál s TOP 09, ale nakonec uzavřel staronovou neprincipiální koalici s ČSSD. Vítězná TOP 09 se vyšachovala. Po dalším převratu ale Svoboda dostal z pražské rady ČSSD a uzavřel koalici s "topkaři". Teď se mu politikaření vrací. Jeho bývalí soupeři i spojenci uzavřeli souručenství proti němu a těší se, jak si podělí pražský "claim" oni.
Občan, a nejen pražský, se ale ptá: To má být státní správa? Lze ještě někomu věřit?
Svobody je škoda
Padlý primátor Bohuslav Svoboda se ukázal zpočátku být zdatným politikem i politikářem. Dokázal své protivníky několikrát přehrát. Dokázal působit jako silná veřejná osobnost. A jedno mu nelze upřít: jeho snaha o očištění magistrátu byla poctivá. Donutil zkompromitované osoby, aby se stáhly, a pokusil se opravit podivné zakázky, jejichž nevýhodnost pro město křičela do nebe.
Dopadl však nakonec jako Petr Nečas. Snaha o změnu politiky skončila na tom, že špatně pracující organismus se sám neuzdraví a že viníci na sebe sami neukážou.
Snaha o boj s korupcí skončila směšně: za Opencard nebyl obviněn bývalý magistrát, ale ten současný včetně primátora. Hlavně však Pražané za tři roky nepocítili zásadní změny k lepšímu. Přesto je nepravděpodobné, že by se Svoboda stal obětí jen svých chyb či těch, kterým šlapal na paty. TOP 09 vytáhla do boje proti ODS i na celostátní úrovni. Miroslav Kalousek velmi ostře zaútočil na premiéra v případu takzvaných sKaret, Nečas mu to vrátil i s úroky.
Pokud se nestane zázrak, žádná z pravicových stran, kterým se zprvu nadějné vládnutí vymklo z rukou, nemá naději vyhrát volby. S o to větší vehemencí se pustily do války o druhé místo.
Že z toho bude těžit ČSSD i jinde než v Praze, je jasné každému, jen ne zaslepeným politikům, pro něž je strana nejvyšší dobro. Pokus zeslušnit stranickou politiku stranickými prostředky ztroskotal. Voliči nemusí být líto, že odchází Svoboda, ale to, že místo něj nenastupují lepší.
