Ano, občas se zadaří. Pochytají třeba šéfy ruskojazyčné mafie, obviní nějakého úředníka z korupce nebo (konečně po třech letech!) dopadnou uprchlíka Tomáše Pitra. Ale jinak si nenasazujme žádné růžové brýle. V reálném světě to vypadá úplně jinak.
Protikorupční policie (SPOK) už dlouho žádnou velkou rybu nechytila. Nefunguje jí totiž operativa. Tedy detektivové, kteří by v terénu zachytávali důležité informace o korupci. Většina případů se tam zpracovává na základě trestního oznámení již poškozené osoby či instituce.
Přehnaná obava z úniku informací dohnala tento útvar do absurdního systému, kdy se policisté navzájem kontrolují dopředu, kam jdou, s kým budou mluvit a o čem budou jednat. Dospělo to tak daleko, že když chce detektiv bez kontroly (třeba kvůli ochraně svého zdroje informací) zajít na utajovanou schůzku, řekne nadřízenému raději milosrdnou lež. Třeba tvrdí, že si jde koupit jídlo. A když se vrátí, musí se "prokázat" taškou potravin.
Na protimafiánském Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se přestaly proplácet přesčasy. U tohoto útvaru je to naprosto smrtelné rozhodnutí. Jak pak chcete motivovat detektivy, aby "mimo pracovní dobu" i po nocích slídili po barech a na ulicích a aby se sžili s prostředím organizovaného zločinu, který si pracovní dobu jako v Kolbence prostě nevybírá?
|
Máme mít radost, že šéf protimafiánského útvaru se nezastane svého detektiva, po němž jde mafie? |
BIS už neví, kde se co šustne
Z útvarů tak postupně odcházejí kvalitní policisté, kteří mají praxi, zkušenosti, informace a "paměť". Jak chce stát bojovat proti nejvážnější trestné a hospodářské kriminalitě, když třeba případ jistého exministra, v němž jde o stamilionový podvod, dostane na stůl člověk, který neví, co se tu v dané oblasti v uplynulých deseti letech dělo? A tápe a tápe…
Hodně je to otázka systému, který pomáhají nastavovat politici a nejvyšší šéfové policejního prezidia a bezpečnostních složek. Naprostým omylem bylo zrušení finanční policie, která by dokázala držet krok s novodobými zločiny tzv. bílých límečků (bankovní podvody, finanční machinace). Krokem zpátky bylo i rozhodnutí v tajné službě BIS, že se opustí teritoriální struktura služby, která zaručovala lepší "kontrarozvědné" pokrytí celé země. Teď už se nedá říct, že BIS ví, kde se co šustne.
Hodně je to také problém odvahy a profesionality jednotlivých šéfů takových útvarů. Máme jásat, že v čele vojenské tajné služby stojí bázlivec, který nepřikryje své agenty a důstojníky a nechá je zveřejnit na webu? Máme mít radost z toho, že šéf protimafiánského útvaru ÚOOZ se nedokáže zastat svého detektiva, po němž jde mafie?
Mafiáni a lobbisté tu budou chodit dál
Situace v těchto klíčových resortech se pak zákonitě odrazí i do vládního boje s kriminalitou. Možná se tu vyšetří krádež auta nebo se tu chytí lupič z banky, ale ti "ctihodní podnikatelé", kteří připravují stát na daních o stamiliony, mafiáni, kteří tu perou multimiliony a nedaní je, a lobbisté, kteří dokážou prosadit dálnici za 100 miliard, i když by mohla stát vyjít na polovinu, si tu budou chodit dál a smát se nám všem.
A pak, za čtyři roky, se tu po dalších volbách zase sejdeme a uslyšíme: "Musíme šetřit, nebo zvýšit daně. Stát prostě nemá peníze." Ale už nikdo neřekne, že stát nemá peníze i kvůli tomu, že řádně nebojuje s velkou kriminalitou a nechá si pod rukama ukrást stamiliony, které končí ve Švýcarsku na účtech lobbistů.
Možná by na začátek stačily dvě věci. Dát takovým útvarům opravdu (ale opravdu) volnost, aby mohly dělat na všem, co je závažné (padni komu padni). A mít na šéfovských postech správné lidi se špetkou odvahy, aby - když se podřízení do něčeho pustí - neměli strach o svou židli.
