Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Proč má prostý izraelský voják větší cenu než generál

  14:19aktualizováno  14:19
Výměna jediného izraelského vojáka za stovky palestinských vězňů může mnohým připadat nepochopitelná. Případ Gilada Šalita dokládá silné postavení armády v židovském státě a zcela určitě sehraje významnou roli na politické šachovnici Blízkého východu, píše politolog Marek Čejka.

Gilad Šalit při návratu do své vesnice Micpe Hila (18. října 2011) | foto: Reuters

Izrael včera dostal po pěti letech domů ze zajetí vojáka Gilada Šalita. Mladík strávil bez kontaktu s někým zvenčí či s nějakou humanitární organizací předlouhých 1 941 dní. Izrael za jeho svobodu propustil z věznic 477 Palestinců a dalších 550 pustí do dvou měsíců.

Hodně Čechů se mě v uplynulých dnech, kdy se znovu - a tentokrát již reálně - začalo mluvit o propuštění izraelského vojáka Gilada Šalita, ptalo, jak je možné, že je Izrael ochoten přistoupit na tak nevýhodnou dohodu o výměně jednoho desátníka za více než tisíc vězňů, z nichž řada má krev na rukou.

Odpovídal jsem, že se na tento případ není možné dívat naší českou či středoevropskou optikou. Na Blízkém východě najdeme množství pro nás nepochopitelných paradoxů a toto je jeden z nich.

Jiný kraj, jiný hrdina

Každý národ má své hrdiny - někde jsou to vzhledem k tradici země vojáci, jinde třeba náboženské autority a v některých zemích zase hokejisté a jiní sportovci. Hokejisty nezmiňuji s nějakou přezíravostí, a myslím si dokonce, že je stále o něco přirozenější uctívat jako hrdiny lidi, kteří bojují na kluzišti než na bitevním poli.

Případ Šalit

Izrael v úterý dostal po pěti letech domů ze zajetí vojáka Gilada Šalita. Mladík strávil bez kontaktu s někým zvenčí či s nějakou humanitární organizací předlouhých 1 941 dní. Izrael za jeho svobodu propustil z věznic 477 Palestinců a dalších 550 pustí do dvou měsíců.

Mimochodem, i v Izraeli se hraje lední hokej a někteří přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu ho prožívají jako většina Čechů. Přesto si nedovedu představit, že by smrt izraelských hokejistů vyvolala podobnou reakci jako u nás. Podobně tak smrt českého vojáka v Afghánistánu nepřinese kromě pár článků a zpráv žádnou mimořádně velkou pozornost.
 
Je pravda, že izraelská společnost již zdaleka tak intenzivně nežije étosem hrdinné armády, který v židovském státě panoval v létech jeho budování a v době nebezpečných válečných konfliktů. Přesto však má armáda v izraelské společnosti stále výraznou úlohu a dobrou pověst.

V Izraeli absolvují základní vojenskou službu povinně i ženy a "vojna" zde neznamená jen promarněný čas v kasárnách a na cvičišti. Její součástí je i reálné nebezpečí, obavy o život a někdy třeba i rozčarování z podílu na okupaci jiného národa, respektive z ochrany vlastních náboženských fanatiků v některých židovských osadách.

Jeden z nás

Vojenská služba je v dnešním Izraeli stále něčím dost odlišným od toho, co je uloženo v našich představách a vzpomínkách na povinnou vojnu. Možná i proto je dnes bývalý desátník Šalit, povýšený mezitím na seržanta, z izraelského pohledu zřejmě daleko víc symbolem "jednoho z nás" než zajatý generál s politickými konexemi nebo superšpion Mossadu.
 
Na stranu druhou v Izraeli najdeme i řadu lidí, kteří pochybují o správnosti uskutečněné výměny. Na svobodu se totiž dostane i řada palestinských vězňů, kteří jsou spoluodpovědní za plánování sebevražedných útoků během druhé intifády.

Fotogalerie

Ale to neznamená, že by všichni propuštění byli jen "teroristé": je mezi nimi i řada politických vězňů a lidí, kteří byli věznění bez soudního rozhodnutí. Není pochyb o tom, že palestinské rodiny budou mít z jejich návratu podobnou radost jako Šalitovi rodiče.

Přesto ve mně osobně zmínka o propuštěných plánovačích bombových útoků vyvolala reminiscence na události, které jsem prožil před necelými deseti lety na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Tam jsem tehdy jen o pár minut unikl bombě Hamásu nastražené do univerzitní kantýny.

Kromě devíti zabitých kolegů jsem jednoho zraněného člověka znal i osobně a vím, že zůstane do smrti na invalidním vozíku. Přemýšlel jsem tak, jestli je atentátník, který tehdy vysílačkou odpálil bombu, také mezi vězni, kteří se teď dostávají na svobodu.

Politické body pro Netanjahua

Propouštěcí blízkovýchodní manévry však mají také další rozměr - politický, a to jak na izraelské straně, tak i v Palestině. Izraelský premiér Netanjahu, který nemá právě pověst politika, který by usiloval ze všech sil o ukončení vleklého konfliktu s Palestinci, si díky Šalitovu propuštění připíše politické body.

Pro Hamás, který Šalita věznil a který vyjednal s Izraelci prostřednictvím Egypta propuštění stovek Palestinců, je výměna dobře viditelným trumfem v politickém boji s Fatahem. Ten nedávno přišel s plánem na přenesení snah o uznání palestinské státnosti na půdu OSN, avšak důsledky tohoto kroku jsou pro Palestince zatím nejisté.

K egyptské roli je třeba dodat, že se u nás nyní mluví jen o zhoršování jeho pozice vůči Izraeli. Je však třeba vědět, že tato země stále hraje pro Izrael velmi důležitou úlohu na vyjednávacím poli, což u nás není příliš medializováno.
 
Není bez zajímavosti, že Šalitovu výměnu kritizuje i řada židovských osadníků na okupovaných územích a izraelská radikální pravice v čele s ministrem zahraničí Liebermanem. Tito lidé se obávají nových teroristických aktivit propuštěných vězňů, protože na rozdíl od izraelského území, které je dnes proti infiltracím militantů čím dál lépe chráněno, jsou židovští osadníci Palestincům podstatně blíže.
 
Z jejich pohledu je obava asi pochopitelná, přesto si ale osadníci mohli uvědomit, že při svých aktivitách, které tak zvyšují napětí mezi Izraelem a Palestinci a zároveň i porušují mezinárodní právo, vystavují sebe i své rodiny velkému nebezpečí.

Není vyloučeno, že kdyby zůstali na izraelském území, možná by konflikt měl už dnes mnohem snesitelnější podobu. "Kdyby" však v historii neplatí a je tak spíš pravděpodobné, že se za současné situace na Blízkém východě dočkáme nových krveprolévání i nových Giladů Šalitů.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Chilský básník Pablo Neruda získal v roce 1971 Nobelovu cenu za literaturu
Básník Pablo Neruda nezemřel na rakovinu, spekuluje se o vraždě

Chilský básník Pablo Neruda nezemřel na rakovinu, jak je uvedeno v úmrtním listu. Oznámil to podle agentury AFP mezinárodní tým expertů. Zatím však neodhalil...  celý článek

Barcelona protestuje proti uvěznění dvou separatistických lídrů a rozhodnutí...
Madrid přebere vládu nad Katalánskem. Sesadí Puigdemonta a vyhlásí volby

Španělská vláda omezí katalánskou autonomii. Sesadí tamní vládu a ve vzpurném regionu uspořádá volby, oznámil španělský premiér Mariano Rajoy. Návrh musí ještě...  celý článek

Ilustrační snímek
V polském nákupním centru útočil muž s nožem, pobodal deset lidí

V nákupní centru v polském městě Stalowa Wola pobodal 27letý muž deset lidí, jedna žena na následky zranění zemřela. Policie útočníka zadržela. Při výslechu...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.