Strana se předáním kompetencí Petru Nečasovi vyhne dvojkolejnosti či "dvojhlavosti", kdy ona druhá hlava mohla mít též podobu prvního místopředsedy Davida Vodrážky. ODS půjde do voleb s jedním leaderem, který rovněž ponese hlavní zodpovědnost za volební výsledek.
ODS tak musela zareagovat i kvůli tomu, že pro moderní kampaně je typická silná personalizace. Program sám o sobě není zas tolik důležitý, na významu nabývá hlavně jeho nositel. Není samozřejmě jedno, co říká, poněvadž každá strana se orientuje na určitou voličskou klientelu a voliči ji spojují s určitou sadou názorů a programových principů.
Nicméně kouzlo úspěchu spočívá v tom, co leader dokáže v dané konkrétní situaci z programového koše vybrat a zda svůj výběr dovede prezentovat v podobě srozumitelných a přitažlivých hesel a symbolů. A byť se Petru Nečasovi ve srovnání s Mirkem Topolánkem vytýká menší charizma, je pro ODS pořád lepší disponovat jedním jednoznačným leaderem, i když třeba ne ideálním, než mít v čele několik postav s nejasnými kompetencemi a dělenou zodpovědností.
To pak voliče jen mate a strana by musela ztrácet už jen proto, že ostatní soupeři takového leadera zpravidla mají.
A když už jsme u soupeřů – výměna v čele ODS je hodně nebezpečná hlavně pro ČSSD. Ta svou dosavadní kampaň vymezila proti Mirku Topolánkovi a když byl "modrý ďábel" vlastní kamarilou nečekaně svržen, v Lidovém domě zavládla nervózní atmosféra. Zatím se sociální demokraté snaží veřejnost přesvědčit, že ten nový je také čert a jak mohou, přimalovávají mu topolánkovské rohy.
Těžko ale čekat, že to bude stačit, zvláště když se Petr Nečas jako bývalý ministr práce a sociálních věcí velice dobře vyzná v agendě, na kterou si ČSSD dosud nárokovala monopol.
Samozřejmě, klíčové bude, jak se Petr Nečas nabízené šance chopí, v tuto chvíli se však nachází v docela nadějné výchozí pozici.
