Miloš Zeman sedí v hloučku prezidentských kandidátů, kouří a popíjí červené víno. Přichází Jiří Dienstbier, pozdraví a dává si věci na stůl. Miloš Zeman zvedne hlavu: "Á, dobrý den. Přibyla vám druhá brada, pane kandidáte," praví pobaveně. "Druhá brada? Myslím, že s prezidentskou kampaní to nijak nesouvisí," odvětí suše Dienstbier. "Ale jo," nenechá se odbýt Zeman. "Já mám například tři, a proto nad vámi těsně vedu," směje se vlastnímu vtipu. Tentokrát vcelku povedenému.
Scénka ze zákulisí volební kampaně, jak ji zachytil filmový štáb dokumentárního snímku Hledá se prezident (v kině bude letos na jaře), leccos vypovídá o vztahu dvou politiků, dnes už o vztahu nové hlavy státu a neúspěšného prezidentského kandidáta: namistrovaný Zeman, neuznávající jinou autoritu než svou, versus suverénní Dienstbier, neuznávající pro změnu Zemanův smysl pro humor. A nejen ten.
ČSSD se teď ocitla na křižovatce: držet se dál svého Dienstbiera a na březnovém sjezdu jej znovu zvolit svým místopředsedou, anebo Dienstbiera jako Antizemana zavrhnout a z "úcty" k nové hlavě státu z něj udělat řadového člena bez valného vlivu.
Zemanovo zvolení na Hrad v sociální demokracii probudilo "spodní proudy": nostalgiky vzpomínající s láskou na doby opoziční smlouvy, kdy silná Zemanova ČSSD vládla a opoziční Klausova ODS dělala, že nic nevidí. A tak jim to spolu vydrželo čtyři roky. Škromach, Foldyna, Hulinský, Benešová... ti všichni by asi byli nejšťastnější, kdyby se Zemanova nová strana SPOZ stala součástí sociální demokracie a ta by pak s oblíbeným prezidentem na štítu mohla stoupat k fenomenálnímu vítězství v parlamentních volbách. Těmto lidem proto Dienstbier a další antizemanovci překážejí.
Co se za měsíc a půl stane na sjezdu ČSSD, lze zatím jen hádat. Ale na dvě věci se dá už dnes vsadit: sociální demokracie a SPOZ se do příštích voleb určitě nesloučí (sám Zeman je proti), zato SPOZ, balancující kolem pěti procent volebních preferencí, se už nejspíš do Sněmovny dostane. Je jen otázkou, komu Zemanovci odčerpají víc levicových voličů: zda ČSSD, nebo KSČM.
A právě proto, že sociální demokracii čeká napřesrok těžký volební souboj se Zemanovou stranou, bylo by od ní krátkozraké, kdyby teď v úctě ke svému exšéfovi nadbíhala konkurenci a zbavovala se vlastní identity. Té, kterou jí v posledních pozemanovských a poparoubkovských letech dodával mimo jiné i Jiří Dienstbier: včetně odmítání politických handlů a prorůstání byznysu do politiky. Spíš se bude ČSSD do výbavy hodit vymezování se proti zemanovskému stylu než jeho primitivní vzývání. Nechá Dienstbiera dál říkat větu z prezidentské kampaně "Se Zemanem se na Hrad dostává i pražská mafie"?
