Už roky sleduju zařezávání českých ambasád a musím říct, že je to docela hezký příklad nekoncepčnosti, vyhazování peněz pod záminkou jejich šetření, tureckého hospodaření a v neposlední řadě i úřednického mafiánství, protože když máte správnou tlačenku, tu "vaši" ambasádu ze seznamu vytáhnete jako David Hasselhoff tonoucího z příboje.
Proto bych se i vsadil, že všechny údaje, které média za poslední dva týdny zveřejnila o počtu k popravě odsouzených ambasád – nejdřív jich bylo 25, pak 10, teď 5 – jsou správné. To je tak: vždy se udělá tajný seznam, který brzy znají všichni, načež se spustí pokřik a rozjede tlačenka. Pak se ubírá plyn a seznam se tenčí. Teď jich je prý pět. Tipnul bych si, že to je jen první kolo, aby to tolik neřvalo.
Nedá se nic dělat. Časy jsou těžké a šetřit se musí. Ale když to zmizíkování sledujete roky, zjistíte, že to je vždy z logických důvodů, které dohromady logiku nemají.
Kdysi jsme "logicky" opouštěli východní Evropu, abychom se tam potom zase vraceli a oslavovali to jako novou, dalekozrakou koncepci. Odcházeli jsme z míst, kde nemáme obchodní zájmy, ale i z míst, kde je máme (viz Sao Paulo). Některé země byly pro nás příliš chudé (Laos), ale zavíráme poblíž také bohaté (Singapur, v ohrožení je i Malajsie). Někde končíme proto, že nejsou našimi prioritami v ochraně lidských práv (Zimbabwe), jinde i přesto, že jimi jsou (Barma). Jinde stažení rolety zdůvodníme tím, že tam nejsou krajané, někde zavřeme krám i přesto, že tam jsou (Sydney). Největší horor poslední doby však je Angola: Česko tam před pár lety znovu otevřelo ambasádu, s velkou slávou z toho státu udělalo svoji prioritní zemi a cpalo tam peníze na rozvojovou pomoc. Nedávno vyvěsilo ceduli "Zavřeno".
Ale je tady ještě něco důležitějšího. Strategie. Čím je země menší, tím víc musí utrácet za to, čemu se dnes říká "píár". Francouzi reklamu nepotřebují, my ano. A to jako sůl: jsme země, která jako málokterá závisí na exportu. Ambasády nejsou místa, kam se jezdí houfy diplomatů opálit a napikslovat. Jsou to místa, kde se dělá český "píar". Mimochodem, na většině ambasád jsou ti diplomaté dva až tři.
Nebuďte naivní, že to bude dělat někdo za ně. Zapomeňte na právě rozšiřovanou kouřovou clonu jménem létající diplomat: nebude mít v zemi kontakty. Zapomeňte na mýtus o unijních ambasádách: ty hájí zájmy Unie a ne členských zemí. A hezké úvahy, jak naše zájmy bude do roztrhání těla hájit nějaká cizí ambasáda, jsou dobré leda tak k vyšití na kapesníček. Úplně vidím třeba Španěla, jak kdesi v Africe říká domorodci: Vy chcete, aby vám sem Češi přijeli postavit pivovar? Neblázněte, tady máte telefon na jednoho chlápka u nás ve Valencii. Vaří pivo dva roky a už to vozí až do Maroka! Berte ho, radím vám dobře.
