Možná soudí ostatní podle sebe a nejspíš by bylo zbytečné ji přesvědčovat o tom, že v politice hrají roli jiné části těla než ty intimní, ať se jedná o muže či ženy. Nedivím se, že se političky cítí dotčeny, byť tipuji, že budou velkorysejší než ona sama a žalovat ji nebudou – z ostudy má už nyní paní Paroubková kabát velkolepý.
Po političkách se totiž zákonitě ozvou šéfky úřadů a institucí, které paní Paroubková svým výrokem urazila, stejně jako jejich píli, cílevědomost, celoživotní vzdělávání a práci na sobě.
Starý právnický bonmot tvrdí, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Paní Paroubková však zjevně nechtěla od soudu ani ten. Nechtěla znát právo ani spravedlnost. Ohánějíc se slovy o štrasburských precedenčních rozhodnutích opomíjí, že v tuto chvíli je soudní rozhodnutí pravomocné a ona je povinna je respektovat.
Další právní kroky jsou samozřejmě možné, jde však o mimořádné opravné prostředky a takto je k nim také třeba přistupovat.
Léta jsem byla advokátkou a podobné reakce znám – jde o uraženou ješitnost toho, kdo prohrál a snaží se nalézt viníka, toho, kdo nechce uznat, že za prohru si může sám nebo objektivní okolnosti jeho případu.
A tak dští síru tu na neznalého soudce, onde na podplaceného advokáta či zlotřilého vítěze sporu. V tomto případě je podle Paroubkové vinna česká justice. Co si jen počne, až prohraje i ve Štrasburku?
Koneckonců od soudu většinou odchází jedna strana jako vítězná a druhá jako poražená. Na tomto principu je založeno soudnictví a na něm zase existence státu.
Reakce paní Paroubkové je možná pochopitelná o to víc, že jde o poslední výkřiky tonoucího. Její čas skončil – už nebude na výsluní a v hledáčcích kamer. Nebude paní premiérovou. A tak zkouší kolem sebe kopat – práce na pamětech i nedávné výroky jsou toho důkazem.
Lidsky Petru Paroubkovou chápu – nikdo neprohrává rád. U soudu ani v životě. Ale s právy by měl dospělý člověk přijmout i povinnosti, s oprávněními i omezení. Jako manželka předsedy strany měla strpět komiks o sobě, nyní si měla uvědomit, co svými větami způsobí.
Paní Paroubková, vaši urážku beru osobně, ale soudit se s vámi kvůli tomu nehodlám.
