Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Za pat v Sýrii může Rusko. Návrat studené války Kremlu nepomůže

  9:48aktualizováno  9:48
Nedávné příměří bylo pro Sýrii obrovskou šancí. „Je obtížné určit, proč ji Rusko a jeho chráněnec Asad vlastně promarnili,“ píše v komentáři pro iDNES.cz Vladimír Votápek. Další pokračování bojů v Sýrii podle něj představuje pro Kreml slepou uličku a Rusko ještě více mezinárodně izoluje.

Následky bombardování předměstí Aleppa (23. září 2016) | foto: Reuters

Několikaletá válka v Sýrii, v níž se střetávají zájmy celé řady globálních i regionálních mocností, v těchto dnech eskaluje do dalšího kola tvrdých bojů na zemi a ostrých vzájemných výpadů mezi Moskvou a Washingtonem. Navzdory nedávno podepsanému příměří útočí syrské a ruské síly na rebely obsazené části města Aleppa. Tím mimo jiné účinně brání dodávkám humanitární pomoci do těžce zkoušeného města a to navzdory opakovaným výzvám OSN.

I proto Bílý dům oznámil, že ztratil důvěru v Ruskem deklarovaný zájem o nastolení míru v Sýrii a přerušuje s Moskvou veškerou spolupráci, mající za cíl koordinovat aktivity obou stran v této zemi (více čtěte zde).

Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik Vladimír Votápek

Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci.

Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu.

Kreml navíc v posledních dnech přesunul na syrské bojiště moderní raketový systém obrany proti vzdušným útokům S-300.

Spolu s nedávným oznámením, že Moskva odstupuje od dvoustranné smlouvy o likvidaci plutonia určeného pro jaderné zbraně a Kremlem formulovaným požadavkem na oslabení vojenské přítomnosti Spojených států na území východních členů NATO, to nápadně připomíná návrat k praktikám studené války.

Klíčem pro hodnocení stupně nebezpečí poslední krize je otázka, co sledují jednotlivé strany v syrském konfliktu a zda mají zájem na dosažení příměří, nebo naopak na vyostření situace. A také odhad toho, jaký mají jednotlivé strany konfliktu potenciál pro další zvyšování sázek v konfliktu, který silně připomíná partii pokeru.

Proč je dobré sesadit diktátora Asada

Připomeňme si, že původním cílem Spojených států (a obecně západních zemí, podporovaných aliancí sunnitským muslimských zemí) bylo odstranění režimu Bašára Asada. Tento dědičný diktátor, který se nechal opakovaně „zvolit“ do prezidentské funkce, reagoval v roce 2011 na občanské protesty proti své vládě tak brutálními represemi, že vzbudil zděšení ve většině mezinárodního společenství, které jej následně odmítlo považovat za legitimního vládce Sýrie. Od té doby podporují ozbrojenou opozici, provádí i letecké údery proti pozicím Islámského státu, ale až dosud se odmítají angažovat v bojích proti syrské vládě.

Rusko (ve shodě s Íránem) naopak od počátku konfliktu stojí na straně Asada, kterého považuje za legitimního představitele Sýrie. Od počátku konfliktu mu pomáhalo dodávkami zbraní a před rokem dokonce vyslalo do Sýrie vojenský kontingent. I když Moskva deklarovala, že cílem jejího angažmá v Sýrii je zlikvidovat pomocí leteckých úderů teroristy ze skupiny Islámský stát, většinou plní roli letecké podpory při operacích pozemních sil syrské vlády nejen proti teroristům, ale proti všem opozičním silám.

Fakticky tak pomáhá vyvažovat poměr sil na bojišti a prodlužuje občanskou válku. Všeobecně se předpokládá, že Kreml se pustil do vojenské akce v Sýrii ani ne tak kvůli osudu Asada, jako spíš proto, aby se vrátil do role jedné z globálních velmocí, s nimiž musí být diskutována budoucnost ozbrojených konfliktů a tím se vymanil z mezinárodní izolace, do které se dostal po své agresi proti Ukrajině a anexi Krymu.

Vzhledem k tomu, že protivládní povstalci nedisponují žádnými zbraněmi, které by mohly účinně ohrozit ruská letadla, zdálo se, že jde o tah, kterým Kreml nic neriskuje. Naopak – jako bonus ruská armáda získá možnost vyzkoušet si s malými náklady bojové schopnosti svých leteckých sil.

Angažmá v Sýrii Rusku nepomohlo

Po roce ruského bombardování se ukazuje, že kalkul prezidentu Putinovi v určitém smyslu vyšel. Asadův režim už není na hraně vojenské porážky a v posledních dnech se dokonce pokouší o ofenzívu. Ruské ztráty na technice a lidské síle jsou až dosud zanedbatelné a ani finanční náklady nejsou pro ruskou státní kasu neudržitelné (i když 60 – 80 miliard rublů není pro ruský rozpočet malá částka).

Přesto je zřejmé, že se Kremlu nesplnil jeho hlavní zahraničněpolitický cíl. I když Západ občas musel s Moskvou jednat, nedošlo ani k výměně „Sýrie za Ukrajinu“, ani ke zrušení protiruských sankcí. Z Ruska se také nestal akceptovaný partner (stále například platí vyloučení Moskvy z jednání ve formátu G8).

Fotogalerie

Je proto otázkou, co si vlastně Kreml až dosud za své peníze „koupil“ a jak dlouho ještě bude ochoten ve svém angažmá v Sýrii pokračovat. I když odhady říkají, že ruské náklady na jeden den operací jsou 3 – 4krát levnější, než kolik musí zaplatit Bílý dům, přesto nepoměr mezi obrannými rozpočty zemí naznačuje, že současná situace je snáze udržitelná pro Washington než Moskvu.

Stupňující se konfrontace se Západem je pro Rusko nevýhodná i proto, že se ke Kremlu blíží ze dvou stran nová obvinění z porušování mezinárodního práva. OSN již oznámila, že podezírá ruské letecké síly ze spáchání válečných zločinů v Sýrii (více čtěte zde).

Pro Putina je podobně nepříjemný závěr mezinárodní komise, vyšetřující sestřelení malajsijského letadla letu MH17. Konstatování, že letadlo bylo sestřeleno ruskou raketou Buk, dopravenou z území Ruska na území ovládané separatisty, může vést k obvinění vrchního velitele ruských ozbrojených sil z válečného zločinu. I z tohoto důvodu by mělo být z ruského pohledu rozumnější hledat ve vztahu k Západu spíše dohodu než konfrontaci.

Zničující pat

Momentální situace, kdy se vlivy jednotlivých mocností v Sýrii vzájemně vyvažují a tím umožňují udržování ozbrojeného konfliktu v nerozhodnutém stavu, je pro tuto blízkovýchodní zemi zničující. Velmi zatěžuje okolní země a je nepříjemnou komplikací i pro Evropskou unii, která se jen obtížně vyrovnává s proudem uprchlíků.

Ukazuje se, že mírové uspořádání v Sýrii má dvě základní varianty – buď musí mezinárodní společenství sáhnout k masivní vojenské akci, která by ukončila několikaleté boje a Asadův režim definitivně odstranila, nebo musí být do budoucího uspořádání poměrů zahrnut také Bašár Asad (respektive lidé z jeho okolí).

Nedávné příměří bylo v tomto směru obrovskou šancí a je obtížné určit, proč ji Rusko a jeho chráněnec Asad vlastně promarnili. I přesto ale platí, že další pokračování bojů v Sýrii představuje i pro Kreml slepou uličku. Snad si to v Moskvě co nejdříve uvědomí a nehledě na momentální eskalaci vztahů se Západem nakonec pomohou nastolit v Sýrii stabilní příměří. Kreml by tím mohl zlepšit nejen tragickou humanitární situaci v této blízkovýchodní zemi, ale i svou vlastní pozici doma i v mezinárodních vztazích.

Syrské Aleppo je po bojích v troskách:

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.