Pat a Mat.

Pat a Mat. | foto: Ateliéry Zlín

KOMENTÁŘ: Pat a Mat 2010. Příliš silná slova na cestě k volební remíze

  • 18
Animovaní kutilové Pat a Mat diváky baví už přes 35 let a zatím se nevyčerpali. V letošním dílu by tihle "patláci" mohli kandidovat do voleb, rozdat si to ve volebním souboji, navzájem si podrážet nohy, vyčítat si možné i nemožné... A těsně před finálovou znělkou pak uzavřít příměří a vydržet tak až do další strkanice.

Inspirací by výtvarníkům Lubomíru Benešovi a Vladimíru Jiránkovi mohly být poměry na české politické scéně. Jeden hází špínu na druhého, druhý na prvního. Pravda, v tom reálném světě je těch "kutilů" přece jen víc, ale s tím si šikovný scenárista určitě poradí.

Politické kolbiště, na kterém se už po léta přetahují lídři stran, se oproti minulým volbám v roce 2006 změnilo jen pramálo. Přibylo sice několik nových figurek, ale dál se hraje podle starých pravidel.

Nebo, lépe řečeno, hraje se bez pravidel. Jako by tím cílem byl jen a pouze volební výsledek, ne to, co bude všechny zajímat hned minutu po zavření volebních místností: kdo s kým (a tedy jak) bude vládnout.

Budeme-li se řídit jen tím, co na sebe teď politici zleva či zprava pokřikují, musíme nutně nabýt dojmu, že v této zemi se ani po volbách pořádně vládnout nebude.

Radek John už taky vybírá

Místnímu folkloru všichni proti všem podlehl i nováček Radek John, podle průzkumů prý nejpopulárnější politik mezi všemi a podle vlastních slov ten nejodvážnější, který to natře "politickým dinosaurům" a "zlodějům". Včera oznámil, že do vlády nevstoupí ani s Jiřím Paroubkem, ani s Miroslavem Kalouskem. (podrobnosti o tom, jak John odmítl vládu s Kalouskem najdete zde)

Neboli lídr strany, která má šanci dostat kolem deseti procent hlasů, předem vylučuje spolupráci s těmi, kteří podle všeho dopadnou ještě líp. Proboha, proč tohle dneska vůbec řeší?

Podobnou vylučovací metodou ohraničili svoje příští (ne)vládnutí lídr TOP 09 Karel Schwarzenberg (nepůjde se sociální demokracií v čele s Paroubkem a Rathem) a vlastně i lídr ODS Petr Nečas (s Paroubkovou ČSSD jednat nebude).

I politici zleva nám už udělali jasno: ČSSD půjde do vlády jen s těmi, kdo jim hned po volbách pomůžou zlikvidovat zdravotnické poplatky či prosadit příspěvek pro seniory (prý nedopatřením stále nazývaný 13. důchod). Jmenovitě nikoho neuvedli, nicméně vůči ostatním se vymezují v obzvlášť brutální kampani, v níž konkurenty vykreslují jako mafiány a tuneláře.

Inženýrství pana Paroubka

Když tohle všechno poskládáte vedle sebe, kloudnou vládu z toho nesestavíte. Vlastně z toho nesestavíte vládu žádnou. Poslední volební preference zveřejněné agenturou CVVM před dvěma týdny hlásí další volební pat (ať zůstaneme u těch animovaných kutilů): procentní zisk dvou levicových stran, ČSSD a KSČM, je 43 procent, stejně jako součet procent pro ODS, TOP 09 a Věci veřejné.

Jsme tam, kde už jsme byli před čtyřmi lety. Lépe řečeno tam, kde jsme tu s menší či větší odchylkou od roku 1996, odkdy výsledky voleb končívají buď remízou, nebo tak slaboučkou výhrou jednoho, že se mu stejně během volebního období vládní většina po troškách rozplyne (ti naši slavní přeběhlíci!).

Volby jsou jednou za čtyři roky vzácnou příležitostí, kdy mohou občané promluvit do toho, kdo má vládnout. Obávám se však, že pro některé politiky je spíše než sestavení stabilní vlády důležitější sám volební boj doprovázený metáním špíny, s jediným cílem: urvat co nejvíc hlasů, a mít tak na příští čtyři roky tučný státní příspěvek.

Povolebním patem, tedy situací 100:100, byli před čtyřmi lety všichni v šoku. Všichni mluvili o tom, jak špatný a nespravedlivý je volební zákon. Už tím, že rozděluje republiku na čtrnáct různě velkých volebních obvodů, kdy váha hlasu jednoho voliče v malém kraji se zdaleka nerovná váze hlasu z kraje velkého. A když se nadto ve volbách bojuje o sudý počet 200 křesel, je dosažení volebního patu o to snazší.

Hned po volbách 2006 znělo z úst politiků unisono: je třeba změnit volební zákon. Zvýšit počet volebních obvodů, aby byly podobně velké, a snížit počet poslanců na 199. Zákon by už nediskriminoval menší strany a vítězi voleb by při přepočtu hlasů na mandáty přisoudil o devět křesel navíc. Právě proto, aby vznikla silnější vláda.

Jak to dopadlo, víme. Vláda Mirka Topolánka změnu přichystala, jenže smůla - Paroubek změnil názor.

Nový zákon už ho nezajímal, v tu chvíli řešil, jak zvítězit v předčasných volbách. Loni v březnu o navržené změně volebního zákona prohlásil: "Příliš nevěřím tomuhle inženýrství. Myslím si, že ten výsledek v těch posledních volbách byl natolik unikátní, že se nemůže opakovat."

Přestaňme si něco nalhávat, pane Paroubku. Když jste odmítl měnit zákon, výsledek se klidně opakovat může. Podívejte se do svých průzkumů a hledejte řešení rébusu, na který se vás za 24 dní budou všichni ptát. Tedy pokud vyhrajete volby.

A všem voličům jedna rada: prohlášení, kdo s kým po volbách určitě do vlády nepůjde, raději ignorujte. Při volbách se budete cítit svobodněji a po volbách se vyvarujete trapného zklamání, které zažili voliči KDU v roce 2006.

Jejich tehdejší šéf Kalousek nejdřív oznamoval, že do vlády závislé byť na jediném hlasu komunistů nepůjde, a dva měsíce nato o ní sám s Paroubkem vyjednával.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video