Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Nejde jen o Putnu, ale i o budoucí ministry

  15:17aktualizováno  15:17
Pro ty, kdo nemají rádi prezidenta Miloše Zemana, bude hlavní zprávou, že ve sporu o jmenování Martina C. Putny profesorem ustoupil a jeho jmenování podepíše. Zemanovi příznivci budou zdůrazňovat, že se po jednání s ministrem školství velkoryse vzdal své pravomoci a že by profesory napříště jmenoval právě ministr. Nejde ovšem jen o Putnu.

Prezident Miloš Zeman oznámil na tiskové konferenci, že Martin C. Putna titul profesora dostane. Zeman si ale vymínil, že mu ho osobně nepředá. (22. května 2013) | foto:  František Vlček, MAFRA

Prudkost, s jakou na Zemanovo otálení v minulých dnech reagoval lídr opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka, mohla některé voliče sociální demokracie překvapit. Vždyť přece strana Zemana podpořila, když z prezidentské volby vypadl Jiří Dienstbier. A na sjezdu v Ostravě pak Zeman za to ČSSD popřál vítězství ve volbách.

Jenže Sobotka, který se do prezidenta opřel slovy, že Miloš Zeman z roku 1989 by nerozuměl dnešnímu Miloši Zemanovi, musí dobře vědět, že to, co Zeman předváděl několik dní okolo Putny, se může přihodit i jemu samotnému. Pokud strana favorizovaná průzkumy příští rok vyhraje volby a Sobotka na Hrad přinese návrhy na ministry Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Špidlu či Lubomíra Zaorálka. Tedy lidí, které Zeman upřímně nesnáší.

Spor o jmenování Martina C. Putny

Pak bychom mohli etudu, co vlastně znamenají slova "prezident jmenuje" sledovat znovu a boj o Putnu mohl být jen rozcvičkou. Rozcvičkou, v níž Zeman nenašel dostatek spojenců. Možná i proto, že jediné jeho vysvětlení o Putnově transparentu v průvodu homosexuálů muselo urážet většinu svobodomyslných občanů nejen kvůli tomu, že není souvislost mezi vyjádřením občanského postoje a tím, zda může být Putna profesorem.

To, že se nyní Zeman sám vzdává práva jmenovat profesory a žádá změnu zákona, která by ho o tuto pravomoc připravila, je tak trochu vynucený tah. Po tom, co se dělo okolo Putny, bylo zřejmé, že zesílí tlak, aby toto ceremoniální právo prezident neměl, a že se toho někteří politici ujmou. Nyní to Zeman radši navrhuje sám a zachraňuje část ztracených bodů.

I ti, kdo politiku moc nesledují, si museli všimnout, že od zvolení prezidentem se Miloš Zeman chová jinak, než ukázal svým ústupkem. Snaží se rozšířit prostor, který má - zkouší to soubojem o velvyslance s Karlem Schwarzenbergem i zdůrazňováním, že jako přímo zvolený prezident má větší sílu než prezident zvolený parlamentem.

Nemá. Sílu bude mít takovou, jak mu ostatní politici dovolí. Zeman má v tomto souboji s parlamentem a vládou výhodu, že v očích velké části veřejnosti je institut prezidenta něco mnohem víc než jen vysoký státní úředník, který má důstojně, bez excesů, plnit své pravomoci.

Možná právě to je ta chyba. Že si část veřejnosti představuje každého prezidenta jako T. G. Masaryka nebo Václava Havla, autority z přelomových okamžiků našich dějin. To není třeba. Stačí, když budeme mít prezidenta, který nebude mít pocit, že o všem rozhoduje on, a který nebude mít touhu se mstít těm, kdo mu v minulosti domněle ublížili. Stačí, když budeme mít prezidenta, který nás nepovleče východním směrem.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.