Představa, jak se některý poslanec či senátor ladně zdvihne ze své lavice a v rytmu tanga či waltzu se vznáší (samozřejmě s přátelským úsměvem na rtech) směrem k mikrofonu, je scestná.
I pomyšlení, že by odtud nejdřív pochválil předsedu či předsedkyni zasedání, jak dobře vypadají, i jeho podotknutí, že včera viděl předkládajícího pana ministra na golfu a že vypadal skvěle, se našim představám vymyká už zcela.
Teď jsem si poslechl v rádiu, že takhle zítra a hlavně pozítří, kdy tyhle mé řádky budete číst, zdaleka nebude, takže doufám, že ve vás ještě trochu slunce zbylo. Odměna má být sladká: po těch dvou blbých dnech má být zbytek září výjimečně pěkný.
Chci vás těšit, ne štvát - když kvůli ničemu jinému, tak proto, že pořád ještě lze pro sebe vydobýt víc toho, co těší, než toho, co štve. Někdy s tím mám problém, ale nevzdávám to - taky proto, že jsem docela hrdý na to, že mě za totáče mí kamarádi vyhlásili za idiotského optimistu proto, že jsem si byl jistý, že se dožiju svobody.
Teď si možná leckdo řekl, že jsem asi byl opravdu idiot, když jsem si představoval, že moje svoboda bude vypadat, jak teď vypadá, ale já přesto dál tvrdím, že ano, že jsem se své svobody dožil a každé ráno za ni po probuzení děkuju Pánubohu - ať se to komu líbí či nelíbí.
Že pan prezident je takový nebo makový, s tím nemá nic společného. Že nás pořád nějaké partičky okrádají, taky ne. Ani že jsou pořád leckde cítit špinavé prsty soudruhů. Občas dostanu i pár anonymů - zdivočelá země prý nastala až teď a ne v čase, o němž jsem to napsal, a s Hynkem Bočanem jsme podle toho sepsali scénáře a on to natočil.
Moje vnoučata se začínají pasovat s dalším ročníkem svého studování, od osmičky až po poslední ročník vysoké, a nezdají se tím nějak zasažena. Spíš mě překvapilo, jak si ze školy přinášejí mnohem víc všímání toho, co se děje v okolí Rumburka a Varnsdorfu, než bych býval očekával. A to vím moc dobře, že se v každé rodině za zavřenými dveřmi pořád říká Romům Cigošové.
O to větší mám radost, že pro generaci mých vnoučat jsou Romové spíš chudí příbuzní Indů než černé huby. Jestlipak to taky není tím, že tihle náctiletí si cestují po světě, jak se jim zachce a aniž by na to potřebovali bůhvíjaké prostředky především proto, že ona jedním ústavním činitelem nenáviděná Evropa to umožňuje všem? No jo - všem. Kdo by to řekl? A komupak že se to nelíbí?
