Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Nemáme na rozdíl od Poláků hrdiny, nebo si jich nevážíme?

  10:47aktualizováno  10:47
Vlastně je to bizarní setkání dvou světů v jedné zemi: Polák Lech Walesa přijel představit film o svém boji proti komunismu do Karlových Varů, do země, kde se zrovna diskutuje o tom, zda český antikomunismus už skončil, nebo zda vůbec kdy existoval.

Hned se nabízí otázka: proč nemáme také takový film o Václavu Havlovi, jako mají Poláci o Walesovi? (5. července 2014) | foto:  Dan Materna, MAFRA

A kde se v Ústavu pro studium totalitních režimů (který má ten boj proti komunismu zkoumat) vedou žabomyší (zato nekončící a vášnivé) války o to, zda se správně, či nesprávně digitalizují archivní dokumenty. Ale hned se nabízí otázka: proč nemáme také takový film o Václavu Havlovi, jako mají Poláci o Walesovi?

Lech Walesa přijel do Karlových Varů představit film o svém boji proti komunismu. Proč my nemáme podobný film třeba o Václavu Havlovi? To nemáme na rozdíl od Poláků hrdiny? Nebo si jich jen nevážíme?

Zdá se, že otázka (za tou první otázkou ukrytá) je ještě jiná: kam se ztratily ty ideály, které Václav Havel symbolizoval? Zdá se, že pětadvacet let od porážky komunismu jsme je kdesi poztráceli cestou do supermarketu. A když jsme v něm, zjišťujeme, že je stejně plný jen levného čínského zboží.

Ale je to možná jen tak, že se historie opakuje: že Poláci jsou zase napřed jako tehdy. V Praze se před pětadvaceti lety diskutovalo o tom, jak potlačit petici Několik vět (a zakázat zpěv Haně Zagorové), ale z Varšavy už dorazil oficiální omluvný dopis za to, že se polští vojáci účastnili okupace Československa v srpnu 1968.

Prostě byli jinde tehdy a jsou i dnes: Poláci vidí jasně, že nepřítel je na Východě, a vědí (na rozdíl od mnohých českých politiků), že američtí vojáci mohou být v obraně proti němu vítanou posilou. Ostatně ten nepřítel na Východě byl vždycky a Poláci ho nepřehlíželi. A kdo by k tomu chtěl mít chuť, mohl si zajít do kina na film o masakru polských důstojníků v Katyni a měl zase jasno.

Proč my vlastně také nemáme takový film? Proč nemáme film o bratrech Mašínech?

Další komentáře najdete v dnešní MF DNES

  • Teodor Marjanovič o tom, jak šéf teroristické organizace ISIL vystoupil na veřejnost
  • Břetislav Rychlík o nevýrazné vzpomínce na Leoše Janáčka v Brně
Elektronická MF DNES

MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu

Proč nemáme film o partyzánech vedoucích marný a ztracený boj proti komunistické tajné policii? A že těch odbojářů bylo! Proč nemáme film o agentech chodcích, kteří přinášeli zprávy přes železnou oponu? Proč nemáme film o Pavlu Tigridovi? O Vladimíru Hučínovi? A proč i ten film o Janu Palachovi musela natočit... Polka?

Oběť, nebo hrdina?

Typický český příběh je příběhem obětí. Někdy se dokonce zdá, že si pleteme slovo oběť a slovo hrdina. Ale možná si toho pleteme mnohem víc, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, tedy instituce, která připravuje osvědčení pro ty, kteří v boji proti komunismu nasazovali své životy, vytáhne do zmateného boje proti lacinému antikomunismu. Prý je antikomunismus nedemokratický. V každé jiné zemi by po takovém prohlášení dávno ve své funkci skončil. Ale u nás? Někdo řekne, jsou to jen slova, tak co.

Jenže v tom to právě je: polský historik Mariusz Surosz sepsal pozoruhodný pohled na české dějiny a tu knihu o nás (Češích) pojmenoval nepříliš uctivě: Pepíci.

Jsme možná opravdu takoví Pepíci, kteří něco říkají a berou to stejně (ne)vážně jako sami sebe. Tedy jen tak - pepíkovsky.

Už Masaryk budoval republiku podle hesla, že se státy udržují těmi ideály, na základě kterých vznikly. Říkal: odrakouštit se a myslel tím zbavit se dědictví Habsburků, kteří zatáhli svou říši (i naši zemi) do světové války. Po druhé světové válce jsme se krvavě zbavovali dědictví nacismu. A po pádu komunismu jsme... jak na tom s tím účtováním s komunismem vlastně jsme? Jde to vůbec dohromady, že oceňujeme bojovníky proti komunismu a současně vedeme debaty o smyslu takového boje? Nebo to může dělat jen český Pepík, a proto je to jaksi v pořádku? Jen si to představme: v sousedním Německu se vede debata o smyslu boje proti nacismu. Ne, samozřejmě, to si představit nejde... Ale Pepík je nepoučitelný: vidí, že diktátor vyškolený komunistickou tajnou službou zabere bez vyhlášení války kus cizí země, stejně jako kdysi zabral Pepíkovi tu jeho (celou), ale zdá se, že je to jen námět k diskusím. Pepík není bojovník. Nebo je?

Nebo hrdiny máme, jen je málo známe a moc si jich nevážíme? Smutné komunistické dědictví je možné proměnit v tápání, brzdu rozvoje, nebo se může stát silným impulzem dalšího směřování a nalézání sebe sama. Dnes se zdá, že Poláci si vybrali tu druhou cestu. A Pepíci?

O Walesovi byl natočený i film. Podívejte se na trailer: 

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Pavla Jeslínka navštívil v nemocnici jeho otec Josef (první vlevo), za ním...
Divočákem napadený myslivec letěl čtyři metry. Do lesa chodit nepřestane

Ani v nejhorších snech by mě nenapadlo, že se něco podobného může stát. Tak popisuje myslivec Pavel Jeslínek setkání s divokým prasetem při honu u Přeštic na...  celý článek

Pamětníka holokaustu Jiřího Bradyho ocenila Poslanecká sněmovna medailí a...
Poslanci po hodinách debat požádali vládu o zneplatnění memoranda o lithiu

Poslanecká sněmovna schválila návrh komunistů na zneplatnění memoranda o těžbě lithia, které podepsal ministr průmyslu Jiří Havlíček s australskou firmou...  celý článek

Ilustrační snímek
Hygienici: Školní obědy nutričně nevyhovují, je třeba změnit zákon

Hygienici ze Státního zdravotního ústavu si vzali na paškál školní stravování, aby zjistili, jak se jídelnám daří naplňovat výživová doporučení. Výsledek?...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.