Při otevření nové cigaretárny řekl Václav Klaus: "Boj s kouřením je veden směšným způsobem, prostě zákazy se nedá nic vyřešit a víme, že v historii lidstva každá prohibice vedla k negativním efektům, že se vyráběly cigarety podomácku daleko horší."
Ponechme stranou, zda nemá s firmou Philip Morris nadstandardní vztahy. Vždyť právě tato značka zdědila v době jeho privatizační éry některé výhody socialistického tabákového monopolu. Ponechme stranou i to, že prezident se teď jistě pase na reakcích: zas taková drobná, ale zdařilá provokacička. Věnujme se obsahu jeho slov, a ten je závažný. Klaus totiž vstoupil do důležité kulturní debaty.
Pěst a nos
Teorie moderní liberální společnosti se dá shrnout do bonmotu: svoboda vaší pěsti končí u špičky mého nosu. Dospělý člověk je považován za svrchovaného vládce země a může dělat vše, čím neomezuje druhého "svrchovaného vládce země".
Jenže ďábel se skrývá v detailech. Ohromné debaty se vedou právě o to, jak daleko ta pěst od špičky nosu smí být, zda milimetr, centimetr, nebo metr.
Takřka celosvětový boj proti kuřákům, který často vedou i kuřáci sami, je přesně sporem tohoto druhu. Klaus jistě ví, že nejde o žádnou prohibici, o té se ani nemluví. Kuřáci jsou různými zákazy a příkazy a morálními kodexy zatlačováni a ohrazováni.
Proč? Aby neomezovali svobodu nosu nekuřáků. Tažení proti dýmu nevychází z filozofie zakazování: Nesmíte kouřit, protože si tím ničíte zdraví. Nebo nesmíte kouřit, protože to zakázal nějaký bůh.
Vychází ze zdánlivě morálně nezpochybnitelného předpokladu: Přátelé, jste civilizovaní lidé. Nikdo vám váš zvyk vtahovat nikotinový dým nebere. Provozujte ho však, prosíme, tam, kde to nevadí druhým lidem.
Tento prostor se plíživě rozšiřuje. Ještě v šedesátých letech se kouřilo všude. Dnes už si ve většině civilizovaných států nesmíte zapálit ani v restauraci či baru, kde můžete provozovat mnohem větší alotria. Nikdo si už ani nevzpomene, že to není tak dávno, co se kouřilo v letadlech a linkových autobusech. Dnes bychom to považovali za šílenství.
Moderní lidstvo věří vědě. A věda nade vši pochybnost a navzdory moci tabákových koncernů dokázala, že kouření způsobuje rakovinu a řadu dalších nemocí. Liberální státy v čele s USA nechávají kuřákům právo zkracovat vlastní životy, ale až hnidopišsky dbají na to, aby se váš kouř nedotkl špičky nosu někoho druhého.
Pokrytectví?
Mrzne, až praští. Před londýnským římským či newyorským barem stojí hlouček dobře oblečených lidí. Klepou se a rychle bafají z camelky či marlborky. Uvnitř nesmějí, ale bez cigarety by pro ně večerní zábava byla utrpením.
Není to moc? Není toto na druhou stranu omezování svobody chudáka kuřáka?
Proč není možno zřídit restaurace a bary pro kuřáky a nekuřáky zvlášť? Každý by si mohl svobodně vybrat a trh by ukázal, které kvetou líp. Proč nesmí hospodský rozhodnout, že u něj se bude kouřit? Vždyť ten, komu to vadí, najde v okruhu sta metrů tři nekuřácké podniky, kam se může posadit.
Na tento argument nemají omezovači kuřáků dobrou odpověď. Poukaz na to, že personál podniku si nemůže vybrat a musí v dýmu roznášet drinky chtě nechtě, neobstojí. Lidé žádající o práci se musí často vyrovnávat s firemní kulturou, která je jim proti srsti víc. Nemluvě o tom, že číšníci a servírky kuřáci by si mohli vybrat kuřácký podnik.
Omezení je příliš
Liberální společnost založená na žádnými bohy neomezené vládě dospělých lidí vychází z toho, že každý může na trhu nabízet zboží, jaké chce. Jiný dospělý člověk má svobodnou vůli, aby si je vybral, nebo nevybral.
Státy pod různými záminkami do tohoto jasného vztahu zasahují čím dál víc. Kontrolují obchod se zbraněmi, leckde obchod s alkoholem. Zasahují do toho, jakou cenu smí prodávající nabídnout, a ukládají mu množství povinností, jak má jeho zboží vypadat a jaké normy musí splňovat.
Ve většině případů je to oprávněné, v mnoha jde o zbytečnou úřední regulaci. Zákaz pokuřování ve všech restauracích, tedy i v těch, které se vyhlásí za kuřácké, k takovýmto zbytečným omezením pravděpodobně patří.
Václav Klaus dlouhodobě, alespoň ústy, bojuje za to, aby omezení bylo co nejmíň. Aby měl každý možnost svobodně nabízet své zboží a zákazník by se mohl rozhodnout, co si koupit. Pokud je důsledný, příště otevře ne cigaretárnu, ale pěstírnu marihuany. Úplný zákaz měkkých drog je totiž ještě méně slučitelný s liberalismem než zákaz kouření v restauraci.
