V případě papaláše je to jinak než u ropáka. Papalášství se totiž nedá vyjádřit jedním činem, nýbrž je dáno celoživotním postojem.
Papalášského skutku se můžeme dopustit každý. Například rádi zbytečně poučujeme, rychtujeme a glajchšaltujeme děti. Občas prodavači v krámu se smíšeným zbožím tykáme jen proto, že je žlutý. Jindy nás napadne, že podřízený je lokaj nebo manželka (manžel) slouha.
Jenže, až na výjimky, se zastydíme a omluvíme (i když v případě vietnamských prodavačů to neděláme často).
Chovat se celý život nadutě, nadřazeně, velkopansky, přezíravě, moudroprdsky a samožersky by nás jednak štvalo – máme přece trochu sebeúcty – a jednak by nám to naše okolí netrpělo. Leda bychom byli obklopeni lidmi totálně podržtaškoidními.
V normálním světě a životě papaláši téměř nejsou. Ano, jsou popudliví ředitelé, vejtahové, poučovači, milovníci funkcí, ale skutečného papaláše abyste pohledali.
Ti se líhnou jen ve zcela specifických podmínkách. Zde úřední moc musí být povýšena nad zákon a nad slušné lidské mravy. Za socialismu byl papalášem skoro každý okresní tajemníček, ba předseda bytového družstva. Jak známe z Kafky, papaláši bývali i jinak civilně zachovalí úředníci c. k. monarchie.
Ne všichni za to mohli – zvyky a mravy je stavěly jaksi nad ostatní lidi. Nepřišlo jim, že nejsou jiní, vyšší, mocnější, chytřejší. Že si nezaslouží své výsady a mimořádné výhody, že jim prochází to, co by normálnímu člověku neprošlo.
Že z titulu své funkce jsou moudřejší než druzí a mohou se chovat buď podrážděně, nebo blahosklonně jako Richard, gorilí samec, vůdce tlupy.
A jako tento samec i papaláš používá všechny formy nátlaku od ublíženectví přes vyhrožování, zastrašování, peskování, urážení, ponižování až po štulce, drápání a kousání.
Papaláš totiž soudí, že z titulu své moci může používat násilí nikoli proto, že je násilnický, nýbrž proto, že udržuje pořádek a řád ve své tlupě.
Až na zcela řídké výjimky jsou naši politici (platí to ovšem zejména o mužích!) papaláši roku všichni. Chovají se nadřazeně, nepochybují o tom, že jejich výhody jsou zasloužené. Vozí se po slabších, všechny poučují, všude vyžadují přednost a všichni se chtějí nažrat jako první.
Kdo bude papalášem roku 2010? Hlasujte |
Je jim jedno, s výjimkou volební kampaně, co si o nich druzí myslí. V době "namlouvání" jsou vtíraví, když už získají své podřízené, zacházejí s nimi zkrátka jako s podřízenými.
Gorilí samec Richard se chová jako papaláš, protože ho tak udělala příroda nebo Bůh. Z politiků jsme papaláše udělali my. Tím, že opakovaně volíme lidi necivilizovaných hrubých způsobů dokonce na Hrad.
Tím, že nežádáme tvrdě, aby se k nám chovali slušně a jako rovní k rovným. Tím, že jsme ochotni jim občas podlézat s vidinou, že dostaneme slupky z jejich stolu.
Ne, ne. Soutěž papaláš roku není jen o "NICH". Je o nás.
