A tak není vyloučeno, že článek napsaný třeba v roce 2021 by mohl začínat takto: Bezletová zóna vyhlášená před deseti lety je sice stále v platnosti, ale Muammaru Kaddáfímu v ovládání jeho dvou třetin Libye nijak nebrání.
Přesně tak to může dopadnout. Náhlé rozhodnutí Rady bezpečnosti vyrazit proti letectvu Kaddáfího režimu vypadá velmi ušlechtile, ale zásahy proti Libyi přicházejí pozdě. Není jasné, k čemu přesně mají vést, a přestože západní letectvo jistě v případě nutnosti předvede oslnivou demonstraci své síly, tenhle TOP GUN není dneska víc než gesto.
Teď si to rozebereme bod po bodu. Momentálně se zdá, že v Libyi začíná být dobojováno. Situace za války se sice mění každým okamžikem, ještě před několika dny to vypadalo, že Kaddáfí to má spočítané, ale teď stojí až před povstaleckým Berlínem, městem Benghází. Zdá se, že na zásah Západu je skoro pozdě.
Na druhé straně příměří může odvrátit hrozící pád povstalců, a tím dát příležitost k jejich vyzbrojení a vycvičení. Uvidíme, jestli se válečné štěstí nebude měnit jako za druhé světové války, kde se Rommel a Britové honili podél pobřeží tam a zase zpátky. Nevypadá to však už pravděpodobně.
Bezletová zóna je politickou iluzí
Podstatné totiž je, že tenhle konflikt se nerozhoduje ve vzduchu, ale na zemi. Hlavním problémem rebelů není to, že Kaddáfí má letectvo. To hlavní jsou jeho tanky, dělostřelectvo a rakety. Tomu lehce ozbrojení povstalci nemohou odolávat. Bezletová zóna tak nabízí jen jakousi politickou iluzi, alibi, že se něco děje.
Podobná zóna byla vyhlášena v roce 1991 nad jihem i severem Iráku, aby Saddám nemasakroval tamní šíity a Kurdy. Saddám však tehdejší jatka v klidu dokončil, potom žil pohodlně s bezletovou zónou nad hlavou dalších dvanáct let.
Ničemu příliš nepomohla ani bezletová zóna nad Bosnou. V obou případech se zvěrstva odehrávala na zemi.
Ale vždy to vypadalo jako razantní, rozhodný krok. Ve skutečnosti je to však jen proklamace sympatií, akce s malým rizikem - a také malou šancí něco vojensky změnit.
Libyjští rebelové si zaslouží sympatie a podporu, protože Kaddáfí je gangster. Ale je tady otázka: Jaký má vlastně bezletová zóna cíl? Jaká je strategie? Řekl to někdo?
Oficiálně má zóna ochránit civilisty před nálety. Jenže v téhle argumentaci panuje pěkný zmatek: Němci se naopak nezúčastní právě proto, aby se prý oběťmi Západu nestali civilisté...
Když Kaddáfí bude chtít a bude na to dostatečně bezohledný (a on chtít bude a skrupulemi rozhodně netrpí), snadno dosáhne toho, aby cizí letouny dělaly stejné přehmaty, jakých se dopouštějí třeba v Afghánistánu. Stačí dát do civilního domu radar - a pak pozvat kamery, aby si natočily mrtvé a jejich plačící příbuzné. S tím se musí počítat, protože v televizním věku má propaganda vojenskou hodnotu hezkých pár divizí.
Chlapi příliš dlouho jen koukali
Pozorovatel se nemůže ubránit dojmu, že do bezletové zóny se Západ vrhl náhle a bez toho, aniž by domyslel, co bude dál. Skoro to vypadá, že za tím je i špatné svědomí z toho, jak cynicky a snadno Kaddáfímu před lety odpustil a přijal ho jako vzorově polepšeného teroristu mezi sebe.
Teď si však nasadil na krk pěkný chomout jiného druhu: argumentace, že je třeba zachránit protestující občany před zvůlí tyranského režimu, je silná, ale pak je na místě nepříjemná otázka, proč se bezletová zóna nechystá nad Jemenem, kde včera bylo postříleno přes 30 demonstrantů, nebo nad Bahrajnem.
Pádný protiargument je, že Kaddáfí je mezinárodní prevít první třídy. Ale přesto to má pachuť. Velcí Vypasení Chlapi v ulici přihlíželi z oken celé týdny, jak Násilník mlátí Mrňouse, a když ten se už jen svíjel na zemi, řekli: "Jestli ho ještě bude chtít mlátit, půjdeme mu na pomoc. Třeba po Násilníkovi hodíme kamenem."
Jestli chtěli něco udělat, měli to udělat dřív a mělo toho být víc.
