Letos na Vánoce mne rozesmál Bůh. Tedy anglicky psaný účet na sociální síti Twitter pod jménem Bůh, respektive God.
"Veselé Vánoce, pitomci" - zněl tvít tohoto "Boha" publikovaný ve středu, na den u nás známý jako Boží hod, v anglosaském prostředí jako První den Vánoc. Objevily se i další tvíty, jeden byl napsán coby úřední oznámení: "VAROVÁNÍ: Americký radar odhalil tajemnou postavu s vousy, která ve jménu náboženství bombarduje nevinné děti." Santa Claus nosící dárky dětem je prostě, naznačoval tvít, religiózní terorista.
Příspěvky na tomto účtu (zde) tvoří autor různých komediálních pořadů David Jarebaum. Podílel se například na vtipném satirickém politickém programu The Daily Show, "Bůh" je v posledních letech jeho známá figura, jako Bůh vydal Jarebaum též knihu. Jak už to tak bývá, ne všechny jeho vtipy se povedou. Ale častěji jsou spíše dobré nežli špatné.
Zde jeden čerstvý. "Mému synovi je přes dva tisíce let a stále žije se svými rodiči. Loser."
Stres: Sním o bílých Vánocích
Z dlouhodobého hlediska nemám dnešní Vánoce rád, tato moje nechuť je kolegům dobře známá. Výhrůžky, že jednou napíšu, co si o Vánocích doopravdy myslím, se obvykle setkávají s jasnými obličejovými gesty, které mi plán ostře zakazují. Na jiná, ovšem taktéž zděšená gesta naráží zas mé posměšné, pokud možno falešné sváteční popěvky či skřeky jako "Dudlajdá" nebo (po vzoru filmu Pelíšky) "Naródil se Kristus Pán".
Abych však (poněkud vážněji) vysvětlil svůj náhled - pro nechuť k Vánocům mám osobní důvody; právě na tyto svátky jsem totiž opakovaně zažíval velice nepříjemné rodinné události. Druhou věcí, která mi velmi vadí, je cosi, co lze nazvat diktátem vánoční idyly, dokonalosti a neposkvrněnosti. Pochopitelným důsledkem nemožnosti naplnit onen ideální stav je nervozita a stres (mám ostatně podezření, že nějakým způsobem přispěl i k zmíněným kalamitám mojí rodiny).
Konkrétně řečeno: existuje prostě v mnoha myslích představa, že Vánoce musí být úžasné jako z filmu či pohádky. Tato fixní idea terorizuje mnohé rodiny, zvláště ženy bývají mimořádně ohroženy. Všude má být dočista uklizeno - když není, je to hrozná katastrofa. Nabízí se nejlepší cukroví a musí být hotovo s dostatečným předstihem, aby bylo uleželé - když není, jde o tragédii: sousedky, kolegyně, co mají napečeno brzy a více druhů cukroví, vás za to určitě roznesou na kopytech. A stromeček a kapr, vše zajištěno; není-li to dokonalé, nejlépe se oběsit. Též přesný časový management na Štědrý den je potřeba, proboha máme přece večeřet už v pět hodin, ale hodiny ukazují půl šesté, to se nám tedy ty Vánoce zase nepovedly. Na Boží hod pečeme krůtu, jenže učiněné neštěstí - z krůty vytéká ven trocha nádivky. (Opravdu, poslední scéna není vymyšlená, sám jsem ji kdysi vídal na vlastní oči.)
Kam se poděl český antikomunismusDalší články v příloze Kavárna čtěte v sobotu 28. a v neděli 29. prosince
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Samozřejmě, když se něco nepovede, přichází v rodinách konflikt, hádky, stres, či dokonce pláč. Vánoční teror nakonec končí u takové absurdity, že se vztekáme nad věcí, kterou nemůžeme vůbec ovlivnit, totiž nad počasím. Vánoce přece mají být na sněhu a zase je teplo, se z toho picneme, tajemné kouzlo Vánoc je v háji. Jak zpíval Bing Crosby, I'm Dreaming of a White Christmas, tedy "sním o Vánocích bílých". Anglosaský původ této písně a americké romantické či komediálně-romantické vánoční filmy ve stylu "ach, na Vánoce musíme být s rodinou a pokud možno zamilovaní" ostatně naznačují, že diktát vánoční idyly nemusí být specificky českým rysem; otázka globálního rozměru této kletby by jistě stála za další zkoumání.
Klid: Prezidentův projev
Abych však nebyl negativistický, letos byly moje Vánoce příjemné, možná nejpříjemnější za mnoho let. Přispěl k tomu fakt, že jsem je strávil v prostředí kamarádů a známých, kteří si na vánoční diktát nehrají - což je snad příslibem, že jistá část společnosti umí vánočnímu teroru čelit. Po dlouhé době jsem se též účastnil půlnoční, bylo to v kostele sv. Prokopa v pražském Braníku. Coby nepokřtěného mne mile překvapilo inteligentní vystupování a kázání tamního kněze (z čehož je snad jasné, že moje kritika Vánoc se naprosto netýkala jejich duchovního, dnes spíše potlačeného rozměru).
K pěknému vánočnímu zážitku nikterak nepřispěl projev prezidenta Miloše Zemana přednesený na sv. Štěpána, na druhou stranu však atmosféru ani nikterak nepoškodil, v zásadě šlo o dva mimoběžné procesy. Pobavily mě ovšem komentáře na sociálních sítích. Jak známo, prezident Zeman se vrátil k tradici vánočního proslovu hlavy států z první půle dvacátého století. Odpolední doba, kdy prezident 26. prosince hovořil, ovšem byla v předcházejících letech vyhrazena televizním pohádkám, takže "v televizi teď běžela pohádka s jedním fakt ošklivým čertem", objevilo se na Twitteru. "Aspoň tam furt není Bohdalka," zněl naopak jiný tvít. Zeman hovořil spatra sedě u vánočního stromku a v zásadě řekl, že všechny sliby, které učinil v kampani, splnil. "Prezidentovo vánoční poselství je ´su dobrej´. Tak teda děkujeme," napsal na Twitter jeden můj kolega (o projevu zde).
Pes: Viník pádu
Prezidentovu proslovu se dlouze věnovaly i večerní Televizní noviny na Nově, jedním z bodů celého zpravodajského balíku o projevu byla reportáž o Zemanově psovi. Ten po reportérce všelijak poskakoval, tudíž se diváci dozvěděli, že tvor má novináře (ne)rad stejně jako prezident. Na druhé straně se na webu Novy tn.cz objevila zpráva, že pes se pokusil (promiňte přesný citát) "obskočit reportérku TV Nova" (zde). A konečně ještě šla do éteru v Televizních novinách informace, že se jednalo právě o toho psa, který před časem shrnul v noci prezidentovi koberec, následkem čehož, tedy jak zní jedno z více oficiálních vysvětlení, Zeman cestou na záchod zakopl a poranil si koleno.
Vějíř informací, které se o psovi prostřednictvím Novy dostaly ven, se pokusil stručně shrnout jeden komentář na Twitteru: "Bestie, která shrnuje koberec! Zemanův pes se pokusil znásilnit reportérku TV Nova!"
Turecko: Zase spiknutí
Muslimové v Turecku Vánoce neslaví, jsou to totiž, jak víme od Josefa Švejka, "psi pohanští". V čase, kdy se české rodiny pokoušejí o zmíněné mysteriózní kouzlo Vánoc, otřásal Tureckem vážný politický skandál. Minulý týden pozatýkala policie mnoho lidí, mezi nimi syny tří ministrů vlády, našlo se čtyři a půl milionu dolarů v krabicích od bot, šlo zjevně o korupci spojenou se stavebními zakázkami.
Pro nás poučný a zároveň výstražný je způsob, jakým hájí svou stranu a své lidi velikán turecké politiky, dlouholetý premiér Recep Tayyip Erdogan. Obměnil sice před pár dny velkou část svého kabinetu, současně však vidí za skandálem komplot. Prostě klasický úskok, jaký známe též z českých zemí. Samozřejmě jsme proti korupci, ale někdo za tím stojí a my se buď ptáme kdo, nebo to dokonce víme! "Pokud je rozsudek vynesen opoziční stranou už druhý den vyšetřování, jaký má smysl mít soudce? Pokud je rozhodnutí učiněno médii, jaký má smysl mít dlouhé právní procedury?" hřímal Erdogan před politiky své umírněné islamistické strany. Ministr vnitra ještě předtím, než kvůli skandálu rezignoval, údajně propustil stovky policejních důstojníků. A vláda změnila pravidla tak, aby se informace o vyšetřování vždy dostaly na vyšší místa a byly více pod kontrolou.
Náš svět je prostě pozoruhodný tím, v kolika zemích existují silní mediálně-policejní spiklenci útočící proti (dobrým) politikům. Myslím, že by bylo dobré, aby se s tureckým premiérem spojili exposlanec David Rath a expremiér Petr Nečas: ze svého setkání by mohli vydat dlouhé komuniké odhalující globální temné síly bojující proti demokratické politice.
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
