Medvědáři lákají do politiky známé tváře, například Radka Johna.

Medvědáři lákají do politiky známé tváře, například Radka Johna. | foto: Dan Materna, MAFRA

KOMENTÁŘ: Medvědáři mají Břízu, lákají Růžičku

  • 3
Bez známé osobnosti v čele kandidátky jsou strany jako nahé. Proč tak najednou? Stranický systém až dosud odrazoval talenty. Teď všichni loví známé tváře. Politikaření vystřídal showbyznys. Máme naději na skutečnou politiku?

Kalousek nebyl prvním medvědářem, když chytil knížete. Ale vyšlo mu to dokonale. A tak to po něm všichni opakují. Velrybáři, zahoďte sítě, teď letí medvědáři!

O čem je vlastně řeč? O politickém úspěchu. Dříve politik, který chtěl udělat díru do světa, natahal do místní buňky za guláš či jinou úplatu své lidi. Ti ho pak zvolili na patřičné místo kandidátky. Mirek Topolánek tomu říkal poeticky velrybaření.

Dnes potřebujete známou tvář. Za ní se pak vyvezete tam, kam chcete. Vystrkování obličejů bez ohledu na to, jakou mají politickou zkušenost, do čela kandidátek by mělo být nazváno medvědařením. Dnes, když chcete uspět, bez medvěda nebo aspoň několika medvídků v popředí nemáte šanci. Zdánlivě komická sháňka po známých jménech a tvářích neobráží jen facebookovou dobu. Je výrazem krize a možného přerodu politických stran.

Šatnáři

Až do letošní kroužkovací revoluce nevládli politice medvědáři ani velrybáři, nýbrž lidé z přítmí kuloárů, říkejme jim šatnáři. Typickým šatnářem byl Stanislav Gross. Od devatenácti let seděl na politických schůzích. Veškerá jeho životní zkušenost se scvrkla na cesty mezi kuloáry a bufetem Sněmovny. Protože však byl nesporným politickým (a nejen politickým, jak se později ukázalo) talentem, vyseděl si funkce až po tu nejvyšší. Mezi šatnáři byl Gross hvězdou. Drtivá většina z nich mu nedorostla ani po kotníky.

Jsou to však jako on lidé, kteří ovládají skryté zákonitosti stranické politiky. Znají umění, jak se dostat na volitelné místo.
Není to umění, které bych doporučil svým ani jakýmkoli jiným dětem. Skládá se z valné části z podrazů, pomluv, podpásových ran, kopů do kotníků, vlísávání se mocnějším členům strany. A z nekonečné trpělivosti vysedět nudné žvásty na schůzích.

Zvládnout šatnářské umění, to chce celého člověka. Na nic jiného už vám čas nezbývá. Jenže až na výjimky jste se bez solidního zvládnutí šatnaření nikam v tradičních stranách nedostali. Proto okupovalo radnice, krajské vlády, a zejména Sněmovnu tolik šedých a často trapných politiků. Stranickou práci měli "zmáklou". A dokázali si hlídat svá křesla před schopnějšími lidmi. I skutečně talentovaní a dobří politici museli velkou část své energie vynaložit na to, aby šatnáře porazili nebo obešli. Bez podrazů to nešlo.

Zakladatelé

Kalousek, který si přivedl medvěda Schwarzenberga, a Bárta, který si přivedl medvěda Johna, udělali štěstí. Pokusy prolomit zastaralý systém "šatnářů", který činil politiku impotentní, papalášskou a vzdálenou normálním lidem, byly už dřív. Zajímavé je, že o experimenty se pokoušela sociální demokracie. Jiří Paroubek, až na svůj poslední tragický omyl s "obyčejnými lidmi", měl vždycky cit pro to, co veřejné mínění oceňuje. Jeho medvěd hokejista Šlégr svými širokými rameny přitahuje dnes pohled svých kolegyň ze Sněmovny. Do politiky chtěl Paroubek přivést i Kateřinu Brožovou, nevyšlo to o fous. Poslancem za sociální demokracii se stal v roce 2006 slavný vysloužilý skokan na lyžích Pavel Ploc.

I první známý "velrybář" nosí oranžovou. Pražský matador a nynější poslanec Petr Hulinský byl obviňován z toho, že do místní buňky ČSSD natahal příslušníky své bezpečnostní agentury, a tak se dostal nahoru. Takzvané velrybaření má dnes špatnou pověst. Neprávem. Proti šatnaření je to vyspělejší forma politického boje. Když vám zkostnatělá struktura blokuje cestu k zasloužené kariéře, není úplně přirozené a rozumné obejít šatnáře?

Medvědi, do strany!

Velrybáři však byli zatraceni. Šatnáři utrpěli historickou porážku v kroužkovací revoluci při volbách v letošním roce. Své žně mají medvědáři. Nebo aspoň medvídkáři. Pražská ODS, jíž dosud vládnou šatnáři, kteří se škrtí pod kabáty, nenašla velkého medvěda. Do čela některých kandidátek postavila aspoň medvídky, zpěváka Kalouska či hokejistu Břízu. Bříza teď prý líčí na většího medvěda, slavnějšího hokejistu Růžičku.

Divoké medvědaření sice může působit voličům potěšení, ale beznadějně zkostnatělé strany neoživí. Zase to budou nakonec šatnáři, kteří budou chlupáče vodit na řetěze.

Politika udělala ostrou výhybku od zapšklých kuloárů k showbyznysu. Obojí je zhoubné. Moderní cesta je jiná. Strany se musí dočista změnit. Otevřít pro všechny. Nemají lovit osobnosti, když všechno ostatní selhalo. Mají osobnosti přitahovat. Šatnáři jim mají snímat kabáty, a ne podrážet nohy. Přes všechny možné výhrady a komické poznámky mají k takovému modelu moderní strany nejblíže Věci veřejné. TOP 09 si na něj pouze hraje. A modří a oranžoví dosud, zdá se, nevědí, že lov na medvědy nestačí. Musíte je vzít do strany.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video