Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Michal Klíma, MAFRA

KOMENTÁŘ: Malé strany zazářily díky krizím v těch velkých

  • 18
Letošní volby přinášejí novinku: malé, prudce vzniklé strany. Nejméně dvě z nich mají naději dostat se do parlamentu a překreslit politickou scénu republiky. Stran, které spadly z nebe, už jsme zažili víc. Jejich osud byl jako osud meteoru: zazářily, začmoudily a zmizely.

Zář vždy pocházela z falešného očekávání voličů: jsou noví, něco nesou. Záblesk vytvořily ty pidistrany, omámené prudkým vzestupem. Čmoud pak pocházel z jejich zániku a rozkladu, většinou provázeného trapností.

Dalo by se to popsat i jinak: naděje a vzestup, zánik očekávání a pád. Ministrany většinou vznikly na jedno téma, jedno použité, proti někomu, za jednu věc. Jejich politickým programem byla vždy všeobecná (a pravdivá) fráze spojená s neschopností reagovat na konkrétní politické problémy.

Pokud se let těchto politických komet načasoval tak, aby zazářily v době voleb, měly trvání o něco delší. Pronikly do parlamentu, tam pak ve svitu poslaneckých prebend ku škodě státní kasy dlouho zanikaly.

K jejich vzniku ale udělejme dvě důležité poznámky: prapříčinou vždy byl nějaký reálný nedostatek, krize, srážka v jiných stranách, prostě nějaký politický problém. Druhá poznámka: voličské zaslepení, byť dočasné. Co je nové, je strhující.

Dinosauři noví a neznámí

Samozřejmě se nabízí otázka, jak je to s nynějšími náhle zrozenými stranami. Jsou to komety bez vlastního tepla a s odraženou září? Nepochybně: nemají minulost, opírají se jen o jeden známý obličej, jsou nevyzkoušené, jako by byl teprve čas občanských fór.

Na stůl položily tlusté volební programy. Ale za těmi programy nestojí zástupy zkušených matadorů.

Malé strany naopak považují za přednost, že takové matadory (říkají dinosaury) na rozdíl od zdevastovaných velkých stran nemají. Místo nich nabízejí (chce se napsat) dinosaury nové a neznámé. A z krize velkých stran také žijí, z jejich těl sají sílu a přitažlivost.

To se voličům musí líbit: nebudou krást, nebudou arogantní, nebudou dělat dluhy, znají cestu z krize, a když se dostanou k moci, všechno zlepší. Pokud by vás napadlo nějaké zapomenuté dobro, přihlásí se k němu také. Proč by jim měl volič věřit, je záhadné.

Zatím nikdy nic nezlepšily, neosvědčily nic krom slibů a přísah. Jenže nové je nové, voliči jim věří a nejméně dvě z nich do parlamentu dopraví, třebaže je to riskantní a nevyzkoušené. Ale co, všechno nové jednou začalo.

Prezident Klaus považuje tyto amorfní a nečitelné strany za nebezpečí pro demokracii. Jsou ideově neukotvené, nemají žádné členstvo a lze je snadno převalit v pravý opak. Nebezpečím pro demokracii mohou ale být (a také právě v těchto volbách zatraceně jsou) i velké parlamentní, ideově ukotvené strany se členy a s tradicí.

Nevím, jestli se v této chvíli má česká demokracie bát víc neukotveného Schwarzenberga než ukotveného Paroubka. Hrozbou pro demokracii je nepochybně mnohem víc ideově ukotvený udavač Filip než ideově prázdný John. Tou hrozbou není udavačství, nýbrž právě ta ideová ukotvenost komunistického předáka.

Malé strany zazářily díky krizím v těch velkých. Z jedné strany Zemanovi resuscitovaní dinosauři proti Paroubkově brutalitě, z druhé strany se lidem zklamaným z politických výkonů ODS nabízejí hned dvě nové partaje. Svou roli urychlovače sehrál i bezskrupulózní rozklad lidovců. Pokud se velkým stranám ty malé komety nelíbí, měly včas víc dbát na vlastní mravy a nemusely je dnes mít v kožichu.

Prezident tím nebezpečím asi myslí možnost, že pidistrany, které se dostanou nahoru, vytvoří po volbách zcela neočekávané koalice. Spřátelenou trojici Paroubek, Schwarzenberg, John si dokáže představit jen politický blázen. Ale i kdyby se to z nějaké virulentní infekce stalo, novinka by to nebyla. Divné povolební koalice, o nichž se voličům nezdálo, už jsme zažili víckrát. Demokracii to vždycky poškodilo, ale nezničilo.

Politických zrůd v parlamentu jsme také měli dosyta. Letošní nabídka malých stran naopak vypadá oproti starým časům víc než dobře: co z toho bude, nevíme, ale co provádějí teď, lze akceptovat. Zejména pro toho, kdo je ze starých stran už zoufalý, mohou být přitažlivé.

Pro dobro státu i důchodců

Ideová neukotvenost, která oprávněně vadí prezidentovi, není bohužel v Česku nic neobvyklého. Není to výsada nějakých náhlých partají, praktikují to všichni. U nás se všelijakému politickému patlání dává vždy před ideovou jasností přednost, protože jsme z české mámy, která nás všechny porodila na dvorku mezi haraburdím, což neplatí asi jen pro knížete Schwarzenberga.

Patlat všechno dohromady se dokonce chválí: je to pro dobro státu, lidu, republiky, dětí a důchodců.

Když do nynější patlanice vstoupí nějaké malé strany, nic zásadního se nezmění. Mocenský koláč bude asi nutné krájet jinak. Ty velké to může blahodárně vystrašit. A být hejkalem je správný úděl malých a slabých.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video