Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Francouzské politické zemětřesení

  11:52aktualizováno  11:52
Měla to být nudná volba, předem vyhraná pro kandidáta republikánské pravice, ať už jím bude kdokoli. Nakonec se však z prezidentské volby 2017 stalo neuvěřitelné drama a bezprecedentní politické zemětřesení pro francouzskou 5. republiku, kterou založil de Gaulle v roce 1958, píše ve svém komentáři politolog Lukáš Macek.

Titulní strany francouzských deníků po prvním kole prezidentských voleb (24. dubna 2017) | foto: AP

Absolutním poraženým této volby je François Fillon. To právě on, po překvapivém triumfu v listopadových primárkách, měl s přehledem vyhrát 1. kolo a ve 2. bez problémů rozdrtit „ideální“ soupeřku: kandidátku krajní pravice, Marine Le Penovou. Vše ale proběhlo úplně jinak.

Za Fillonovo nepostupové třetí místo přitom nemůže jen samotná aféra se zaměstnáváním manželky (více zde). Přispěl i jeho přezíravý postoj k vnitrostranickým soupeřům či jeho pomalá a neobratná reakce na zmíněnou aféru. Fillon se zarputile bránil, že neudělal nic nelegálního, a nepochopil, že jde především o etický problém, pro něho obzvlášť zničující, neboť svou kampaň v primárkách postavil na zdůrazňování své absolutní bezúhonnosti a na kritice škraloupů svých soupeřů.

Fotogalerie

Dalším faktorem bylo i zopakování chyby Nicolase Sarkozyho z roku 2012: sázka na kampaň zacílenou na tvrdé jádro pravicových voličů, respektive na jejich pravé křídlo pohybující se na pomezí Republikánů a krajněpravicové Národní fronty (NF). V obou případech to vedlo ke ztrátě části umírněně pravicových a většiny středových voličů, přičemž narozdíl od vítězné Sarkozyho kampaně z roku 2007 tato ztráta nebyla kompenzována relevantním „zlanařením“ voličů NF.

Druhým výbuchem této volby je pouhých 6,4 % pro kandidáta Socialistické strany, kterým byl - rovněž po překvapivém výsledku primárek - představitel levého křídla strany, Benoît Hamon. Jedinou útěchou mu může být fakt, že „nepřekonal“ rekord z roku 1969, kdy socialistický kandidát Gaston Defferre získal pouhých 5,1 % hlasů. Ale ve srovnání s 25,9 % Ségolène Royalové z roku 2007 či s 28,63 % Françoise Hollanda z roku 2012, se jedná o porážku historických rozměrů.

Poprvé v dějinách 5. republiky tak proběhne 2. kolo prezidentské volby, ve kterém není zastoupena ani jedna ze dvou dominantních stran.

Nepříliš silný vítěz

Lukáš Macek

Lukáš MACEK, 33 let, SNK-ED

Vystudoval politologii, vede dijonskou pobočku Pařížského institutu politických studií (Sciences Po) se zaměřením na evropské záležitosti a země střední a východní Evropy. V minulosti byl poradcem Josefa Zieleniece a Jana Švejnara. Ve volbách do Evropského parlamentu 2009 byl lídrem kandidátky SNK Evropských demokratů.

Pak tu máme dva kandidáty, jejichž podporovatelé prožívají rozporuplné pocity - z výhry, která je trochu prohrou, a z prohry, která je velkou výhrou. Marine Le Penová uspěla, ale méně, než se čekalo: dostala se do 2. kola, v absolutním počtu hlasů dosáhla nejlepšího výsledku v dějinách NF. Ale nakonec to stačilo jen na 2. místo a na procenta je její výsledek horší, než skóre NF ve třech předchozích volbách od roku 2014.

Naopak kandidát radikální levice Jean-Luc Mélenchon prohrál, ale s nečekaně dobrým výsledkem, na jaký krajní levice nedosáhla od roku 1969, což mu dává silné trumfy do hry o další osud a povolební reorganizaci francouzské levice (profil Mélenchona zde)..

Jasným vítězem je Emmanuel Macron, a to tím spíše, že představa, že by mohl uspět, ještě před rokem působila jako cosi mezi vtipem a politickou sci-fi. Na druhou stranu má však i on důvody k opatrnosti a ke střídmosti: 2. kolo proti Marine Le Penové nemusí být zdaleka tak jednoduchou záležitostí, jak se mnohým zdá.

Macron zároveň musí brát v potaz to, že jeho skóre (necelých 24 %) jej řadí mezi spíše slabší vítěze 1. kola: Hollande v roce 2012 vyhrál s 28,63 %, Sarkozy v roce 2007 s 31,18 %, Mitterrand v roce 1988 dokonce s 34,11 %...

Navíc je zřejmé, že podstatná část jeho voličů se k němu dostala taktizováním či vylučovací metodou. Pro eventuální následný výkon prezidentské funkce v nelehké době to není zrovna nejlepší základ.

Poslední výstraha?

Pro francouzskou demokracii jsou výsledky 1. kola velkým varováním, ale i určitou nadějí. Varováním, neboť cca 44 procent voličů dalo svůj hlas politikům, kteří více či méně patří do kategorie extrémních, antisystémových stran a zpochybňují minimálně část základů poválečného politicko-hospodářského uspořádání Francie.

Co se vztahu k Evropské unii týče, téměř 49 % voličů podpořilo kandidáty, kteří se řadí do tábora více či méně radikálních euroskeptiků. Naději lze spatřovat v tom, že otřes je tentokrát natolik zásadní, že politická scéna nebude moci pokračovat ve stylu „business as usual“. Otázkou zůstává, v čí režii a v čí prospěch transformace francouzské politiky bude probíhat. Hodně napoví poměr sil, který za dva týdny vyjeví 2. kolo, a následně červnové parlamentní volby.

Pro všechny odpůrce liberální demokracie, volného trhu a evropské integrace to měl být, po Brexitu a zvolení Donalda Trumpa, další úder „establishmentu“, „systému“. Definitivní odpověď přinese až 2. kolo, ale nedělní výsledky naznačují, že Francie se zařadí spíše po boku Rakouska a Nizozemska, tedy zemí, kde se ohlášený triumf nacionalisticko-populistických sil nakonec nekonal. Ale výstraha je jasná a silná. A mohla by být poslední...

Autor:






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.