Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Hrdina je estébák a naopak. Pavel Wonka jako vzdálená výčitka

  15:39aktualizováno  15:39
Žijeme ve zvláštní době: naše hodnoty, úcta a tradice jsou obráceny naruby jako králičí kůže, když se vypíná na drát. Nejhorší je podlehnout iluzi, že je vše jinak. A navíc jedno jak. Kdyby Pavel Wonka nebyl takový, jaký byl, nebyl by se s režimem potýkal tak, jak se potýkal.

Pavel Wonka je označován za poslední oběť komunistického režimu v bývalém Československu. | foto: MAFRA

Možná už jen příliš dlouho žijeme v pohodlí, které nás nenutí zaujímat postoje, a naopak jaksi nutí nevěřit tomu, co je nám předkládáno. A lidé, kteří si kdysi dokázali stát za svým, jsou nám jen vzdálenou a nepohodlnou výčitkou. Stejně jako ti, kteří nám připomínají, že v minulosti takoví lidé byli a s plným nasazením (za nějaké ideály) bojovali.

Možná to je jeden z klíčů k pochopení toho, proč vše, co nám tyto doby připomíná, je dnes vystaveno pochybnostem: Ústav, který zkoumá odboj proti komunismu, i lidé, kteří tam pracují. Lustrace, tedy snaha o to, aby nám nevládli titíž, kteří nám vládli kdysi. Souvislosti jsou hlubší, než se zdá: protože když získáme pocit, že tenkrát to bylo podobné jako dnes, tak logicky i ten boj o lustrace ztrácí svůj vnitřní smysl.

Možná do toho všeho zapadá i pokus o zpochybnění osobnosti Pavla Wonky, který zemřel v komunistickém vězení 26. dubna 1988. Vznikl o něm film. Jeho autorka tvrdí, že Wonka byl jiný, než jsme si mysleli, že nebyl takovým hrdinou. A na druhé straně, že chtěl upoutat pozornost. Nakolik o svou smrt usiloval, si autorka netroufá tvrdit.

Jako by na tom záleželo: jak moc o svou smrt usilovaly stovky těch, kteří zemřeli na pohraničních zátarasech, na popravištích, v kriminálech, uranových dolech, vyšetřovnách či blázincích? Jak moc o ni usilovali ti, kteří se jako kurýři vydávali přes železnou oponu a jejich osud byl už dopředu prakticky zpečetěn?

S podlomeným zdravím za katr

Zkoumáme osobnost Pavla Wonky, ale neřešíme, jak a zda byli potrestáni ti, kteří ho v tom vězení nechali zemřít. Proč? Soudkyně ho vážně nemocného poslala za mříže za nedodržení ochranného dohledu - což znamenalo, že se pravidelně nehlásil tam, kde mu předepsali. Dovedete si představit, že by za to dnes někdo putoval okamžitě „natvrdo“ do vězení - navíc vážně nemocný?

Samozřejmě, soudkyně nebyla sama, jeho smrt umožnil lékař, policie, Vězeňská služba, prostě celý systém, který fungoval tak, jak byl nastaven. A ten systém tvořili lidé, z nichž mnozí mu věrně sloužili a povětšinou stále žijí. Nic je nepotěší tak, jako když dnes někdo tvrdí, že Wonka byl divný, že si za to vlastně mohl tak trochu sám.

Měl jsem tu možnost se s Pavlem Wonkou (prostřednictvím archivních materiálů, dokumentů a vzpomínek jeho přátel či známých) docela důkladně seznámit. Ano, jistě, Pavel Wonka byl zvláštní, možná v něčem naivní, možná v něčem zase naopak příliš nekompromisní. Ale kdyby nebyl takový, jaký byl, nebyl by se s režimem potýkal tak, jak se potýkal (a samozřejmě, nevzal by takový konec, jaký vzal).

Jako by v podkresu toho nového Wonkova příběhu znělo: ten, kdo režimu čelil, si vlastně sám škodil. Je to podivná filozofie, opačná, než jsme slýchali od Václava Havla či někdejších politických vězňů. Ostatně Wonka a celá jeho rodina čelili pronásledování už od konce války. Napůl Němci, zůstali v Československu i po odsunu a byli terčem ponižování a útoků. Tak to prostě bylo - Češi o tom dnes mlčí a zdejší Němci raději asi taky.

Ale byl to ten svět, který ho nejspíš formoval. Svět těžký, nepřející. Wonka chtěl studovat, ale nemohl. Chtěl spravedlnost (možná až příliš), ale vybral si k tomu dobu, která byla založena jen na nespravedlnosti. Rozzlobil mocné svou nezávislou kandidaturou na poslance (kandidovat tehdy mohli jen vybraní a závislí). Není proto divu, že tajní policisté chtěli využít jeho původ a vyštvat jej ze země: vystěhovat ho do (tehdy západního) Německa. Možná by to tak dopadlo, kdyby předtím nezemřel. A pak bychom o něm dnes nepojmenovávali ulice a nediskutovali o jeho odkazu.

Ale diskuse o Wonkovi není možná bez důkladné diskuse o systému, který tehdy vládl, v tom je celý vtip. Pavel Wonka strávil ve vězení přes tři roky, což není málo. Zdá se, že režimu čelil až do konce. Možná se najdou v archivech i další dokumenty, které ukážou jeho osud v barvitějším světle, ale na jeho tragické a zbytečné smrti to nic nemění. Nemění to ani nic na vině všech těch, kteří mají na jeho smrti také podíl. Nezmění to nic na faktu, že nikoho z těchto lidí jsme za to nedokázali potrestat.

To jsou kontury diskuse o Pavlu Wonkovi, kterými bychom se měli trápit a nad kterými je třeba se i dnes zamýšlet. Neměla by se ostatně policie k té smrti (nebyla to přímo vražda?) ještě i dnes vrátit?

Samozřejmě potřebujeme i důkladnou biografii Pavla Wonky, potřebujeme znát jeho příběh, ale nejen kvůli němu samému, ale především kvůli pochopení metod režimu a StB. Ty sahaly od hrubého násilí až po pomluvu, lež a sprostou špínu.

Ostatně kdo mluví s bývalými příslušníky StB dnes (či sleduje jejich výpovědi u různých soudů), s překvapením vidí, že ty metody mají stále v sobě. Nejsou i ty dnešní zpochybňující pohledy bezděčnou a snad i nechtěnou součástí těchto metod? Vždyť čím menší úctu budeme cítit k obětem, tím méně budeme odsuzovat ty, kteří z nich ty oběti udělali.

Pamětníci říkají, že kdo komunismus nezažil, nepochopí. Je v tom trocha nespravedlnosti, nepatřičné přezíravosti, ale mnohdy i kus pravdy: příliš zapomínáme a utěšujeme se tím, že naše děti snad Wonku znají.

Nejspíš je to však jen shoda jmen a jde o Willyho Wonku z filmu Karlík a továrna na čokoládu (čokoládového magnátam tam ztvárnil výborný Johnny Depp), neboť kdo by přece tady naše děti seznamoval s příběhem toho českého Wonky, že?

Ukázka z dokumentárního filmu o Pavlu Wonkovi:

Autor:




 




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Pachatelé používali kamion s odklápěcí části podlahy, aby do něj mohli kořist...
Během noci zmizelo ze zaparkovaného kamionu pětadvacet televizorů

Pětadvacet televizorů odcizil zatím neznámý pachatel z odstaveného kamionu na parkovišti nedaleko Rozvadova. Stalo se to v noci na úterý. Škoda na odcizených...  celý článek

Marketingový manažer Bílinské kyselky Karel Bašta.
Čína je ochotna platit za litr Zaječické hořké 600 korun, říká manažer

Před 300 lety se začala psát historie Zaječické hořké vody z Bíliny, která je přírodním projímadlem. „V dobových encyklopediích se píše, že produkty zřídel v...  celý článek

Primátorka Adriana Krnáčová
Jak Praha odpoví na protesty taxikářů? Zeptáme se primátorky Krnáčové

Pražští taxikáři dali primátorce ultimátum – pokud do pátečního odpoledne nevyřeší nerovnost panující v oblasti přepravy osob, kterou podle nich způsobují...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.