Rusové konečně chtějí s těmi dějinami zatočit, protože si myslí, že jim nepřejí, píše Luděk Navara (ilustrační snímek)

Rusové konečně chtějí s těmi dějinami zatočit, protože si myslí, že jim nepřejí, píše Luděk Navara (ilustrační snímek) | foto: Reuters

KOMENTÁŘ: O lítosti, Rusech, nestrávených dějinách a k čemu to vede

  • 147
Skoro je mi těch Rusů i líto: tolik si vytrpěli a teď budou zase psanci: jejich dějiny jsou dějinami krve a ústrků. A ústrky (kvůli Krymu samozřejmě) na ně nyní dopadají z celého světa. Jako by toho nebylo dost.

Jenže je to možná opačně: Rusové konečně chtějí s těmi dějinami zatočit, protože si myslí, že jim nepřejí. Vždyť tu studenou válku skoro ani neprohráli - jejich pochybné modly s krvavýma (Leninovýma) rukama nikdo nepokácel.

Na vlastní oči je pořád vídají. Cítí možná něco podobného, jako cítili mnozí Němci po první světové válce: i oni byli a nebyli poraženi. Neviděli jediného cizího vojáka u svého domu, a přesto ji prohráli: ne náhodou se zrodila legenda o dýce, kterou německé armádě vrazili do zad zbabělí politikové v týlu.

Mám doma starý německý atlas z meziválečné doby a Československo je v něm popsáno jako nepřirozený stát, jehož existence nemá logiku. Ne, není to nacistická propaganda: věřím, že si to tehdy myslelo mnoho Němců, jejichž vlastní stát byl po té první prohrané neprohrané válce osekán a zmenšen.

Další komentáře najdete v dnešní MF DNES

  • Bohumil Pečinka: Kýč roku - "Čistí" proti "čistým"
  • Haiku Karla Steigerwalda: Návštěva Karla Marxe
  • Dag Daniš: Konec jedné slovenské éry
Elektronická MF DNES

MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu

A tuším, že podobné pocity zažívaly miliony Rusů, kteří také věřili, že neprohráli (studenou) válku, a přesto se jejich svět o tolik zmenšil. Bylo by chyba svalovat vše na Hitlera či Putina: ti dva se jen uměli zpočátku dobře vcítit do nálady milionů lidí. Tušili objednávku, a tak nechali nosit na stůl; jen pro tu kouzelnou chvíli, kdy nikdo ještě nepřemýšlí o placení.

Dnes se v souvislosti s Ruskem znovu mluví o nové studené válce či jejím pokračování, ta druhá velká válka byla ovšem svým způsobem také pokračováním té první: mnoho cílů a nepřátel zůstalo prostě stejných. Možná nás ten (studený) reparát také ještě čeká. Pánbůh nás ochraňuj.

Spojenci dobře věděli, proč denacifikovali Německo a tvrdě potrestali viníky. Po konci studené války se nic podobného nedělo, takže na Východě zůstala směs zmatených dojmů, v nichž místo vědomí viny dominovala hořkost. Je to důvod k velkým obavám i zamyšlení pro nás samé: dějiny se opravdu musí odžít, strávit (učinit průhlednými) a vina přetavit v pozitivní energii.

Jsme v našem českém mikrosvětě svědky podobného potýkání v drobném; bezpochyby není náhodné, co se děje kolem Ústavu pro studium totalitních režimů, který by se podobných úkolů měl zhostit. Ústav v permanentní krizi opět hledá ředitele a kandidát, který od začátku nejjasněji deklaroval transparentnost, skončil zatím v prvním výběru až třetí. Je to ovšem jen miniatura proti tomu, co se děje jinde. Naše minulost ohrožuje nanejvýš jen nás samé, kdežto ta ruská rovnou miliony lidí.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video