Za odkládané řešení problému, za pštrosí politiku, která nechtěla včas viděl vnitrostranické problémy, se platí. Dva měsíce před volbami takové zemětřesení - to může být přímo sebevražedné.
Topolánek padl na základě historky téměř nicotné - a navíc dost překrucované. Pokud by ODS zůstala u toho, že odstranila jednu nevymáchanou hubu, bylo by to pro ni zlé. Silného předsedu s jasnou politikou, vůdce s důvěrou, by taková epizoda neohrozila. Předák, který má situaci pevně v rukou, by se také dokázal razantněji bránit dezinterpretacím.
Topolánek měl odejít už po katastrofálně prohraných senátních volbách. To by bylo standardní a včasné řešení. Nejpozději měl odejít po pádu své vlády. Nestalo se, napětí ve straně stoupalo, až tedy stačila jedna mediální kapka a všechno prasklo. Pokud chce ODS zpracovat Topolánkův pád skutečně pozitivně, musí otevřít oči a začít se dívat velmi pozorně sama na sebe. Pokračovat v topolánkovské teorii spiklenců a nepřátel by přineslo jen další úder.
Na Topolánka - tak to bývá - začnou teď po bitvě házet straničtí generálové mnoho vin. Ovšem mnoho vin leží na celém vedení ODS. Nejčastější výtkou je ideová vyprázdněnost, ohebnost, bezzásadovost. Tak kritici interpretují Topolánkovo "tvrdé jádro a rozkročený obal".
Kdo si vzpomene na časy Grossovy, kdy ČSSD ležela na samém dně, musí se divit, jak málo z toho dokázala ODS vytěžit. Nakonec jen ubohou vládu s přeběhlíky, chatrně slepenou koalici nespolehlivých a činů prakticky neschopnou vládu.
Od vzniku pravozelené vlády sklízel Topolánek už jen údery. Ani pád jeho vlády, který rozhodli poslanci vládní koalice, což je také velmi neobvyklé, nebyl varováním. Celá konstrukce Fischerovy vlády byla, jak se nyní jasně ukazuje, výhodná jen pro Paroubka. Topolánek z ní dokázal vytěžit nakonec jen vlastní pád.
Ostatně proč se na tvorbě Fischerovy vlády podílel, je záhadné. Ve Sněmovně byla většina komunistů, socialistů a populárních přeběhlíků. Tato většina, když vládu Topolánka sundala, měla nastolit svou. Je groteskní, že Topolánkův pád nakonec odstartovaly výroky, které se týkaly dočasného premiéra Fischera.
Novým králem bude Petr Nečas. Už první kanonáda, kterou okamžitě spustil Zaorálek, ukazuje, že to byla volba dobrá. Lepší postavu v této chvíli ODS k dispozici nemá. Nečas je originální představitel toho, čemu se u nás nejasně říká konzervativní či liberální. Říkají o něm, že nemá mediální talent, že není charizmatický.
Ale možná je to právě naopak jeho přednost. Není žoviální tlachal, lidový strejda, kýčovitý politický bavič, čemuž se u nás právě říká charizma. Mluví věcně, promyšleně. Nasazovat mu psí hlavu bude i pro ty nejdivočejší rétory ČSSD problematické.
Topolánek hrál hru, která se jmenovala Na hulváta Paroubka platí neotesanec Topol. K tomu se Nečas strhnout nedá. Otázkou je, zda ho přijmou voličské masy. Ale možná že po sprostotě a vulgaritách nečasovská uměřenost a vkus zaujmou.
Nečas by měl dát najevo, že změna v ODS není omezena jen na předsedu. Měla by být viditelnější, jasnější, měla by se týkat dalších osob ve vedení, měla by přinést nového ducha strany, zachvácené primitivismem.
Prostá výměna lidového hrubce za vzdělaného tichošlápka by asi voliče nezaujala. Ale odehrát toto vše ve lhůtě dvou měsíců dokáže jen kouzelník.
ODS by měla v této chvíli dobíhat do cíle, ne stát na startovní čáře, kam ji Topolánkův pád vrhl.
