Když Nečas, John a Kalousek předstoupili před novináře, tvářili se po šesti hodinách vážně. Ale neřekli vlastně nic. Jen John pohrozil, že by jeho lidé mohli vládu potopit. Pochopitelně. Véčkaři mají pět minut slávy.
Naše vrcholné politické mozky jinak mnoho nevymyslely. Proč? Protože to nejde. Postižení, tedy zejména ODS a premiér Nečas, se snaží celou věc kolem Pavla Drobila rozžvanit. Už teď se v modrých kuloárech spekuluje o tom, že Michálek, který si vše nahrával, musel být někým nastrčen. Nejspíš Kalouskem, protože celá věc prospívá jen TOP 09. (Ostatně, té poslední dobou nějak prospívá všechno.)
Věci veřejné zase potřebovaly podobný skandál jako živou vodu. Pouhých pár dní poté, co zoufale hledaly téma na takzvané ideové konferenci, se jim z nebe snese mana. Najednou se zase mohou stavět do role ochránců mravnosti. A to i přesto, že jak se ukázalo o víkendu, John věděl víc, než dosud řekl. A počínal si s šikovností, kterou budoucí generace studentů budou označovat za šikovnost vskutku johnovskou. Jenže hlavní zločinci jsou teď modří. A véčkaři se po nich mohou svézt, zatímco Kalousek může moudře mlčet.
Svou parketu si o víkendu našel i pan prezident. Toho už vůbec nezajímá, zda se Pavel Drobil nebo alespoň jeho poradce chystali krást. Líbí se mu, jak Drobil vede ministerstvo, a chtěl by si ho tam podržet. Vzhledem k hvězdné popularitě prezidenta je potřeba brát vliv těchto slov na veřejné mínění zcela vážně.
Koaliční špičky se včera šest hodin přely, jak se z kaše vykousat s vynalézavostí zkušených politiků. Snažily se a trvalo jim to tak dlouho, protože věděly, co teď napíšu: Z téhle kaše cesta nevede, neboť ji pohádkový hrneček produkuje ve stejném množství jako fond životního prostředí miliardy.
Proč? Z vyšetřování nemusí být nic. Drobilův poradce Knetig odpřisáhne, že žertoval. Drobil bude trvat na tom, že Michálka posílal na policii. Nic kromě strašných slov o tom, že kariéra Pavla Drobila musí být financována z krádeže a že je to běžná věc, nezůstane. Možná se Drobil k velké radosti Václava Klause dokonce vrátí k poctivé práci na ministerstvu.
Zůstanou jen slova. Ale zůstanou. Nedají se zapomenout ani obejít. Budou používána v politice jako meč i štít. Ministři budou nyní mluvit se svými podřízenými výhradně v sauně. A i nahé je nechají pro jistotu prošacovat.
Programová priorita vlády, boj proti korupci, se při prvním setkání s možným úplatkem změnila v papírového tygra. Nikdo nedokázal zareagovat dobře. A nejméně ze všech premiér. Právě ten premiér, který potřebuje obrovskou sílu, aby protlačil reformy. Jeho dosud bezúhonná pověst mu tu sílu dodávala. Jeho chybné nebo nešikovné chování v Drobilově případu mu bude moci každý omlátit o hlavu, kdykoli bude chtít. Zejména jeho koaliční partneři z VV. Ti jsou teď kočí.
Případ ke všemu nepřímo potvrdil hypotézu řady pozorovatelů politického života: korupce není výjimkou, ale zakořeněným způsobem financování politických stran i jednotlivých politiků. Ti parazitují na penězích, které přerozděluje stát prostřednictvím fiktivních nebo předražených zakázek. Systém je to prakticky neprůstřelný, pokud se sami "zločinci" nepřiznají.
Když protikorupční vláda připustí existenci tohoto systému, sama se učiní nevěrohodnou, protože mnozí ministři v něm buď jeli nebo jedou nebo obojí. Pokud ji nepřipustí, stane se nevěrohodnou též. Možná není chobotnice tak obludná, jak si ji představujeme, ale protikorupční vláda přeci musí pracovat s tou nejhorší variantou...
Jediné účinné řešení problému? Mlčet a zatloukat, než tuto aféru překryje jiná, ještě větší. Ale od Nečasovy vlády lidé čekali víc. Její šance zapsat se kladně do dějin po víkendu klesla. Jediná pozitivní věc víkendu: jakkoli se véčkaři řídí svými sobeckými zájmy, jeden jejich požadavek je správný. Libor Michálek, který odhalil podezření z korupce, se musí vrátit na své místo.
