Člověk by asi neměl psát ironicky, píše-li o prezidentu republiky a jeho vetu k tak zásadnímu zákonu, jako je reforma důchodů. Brát však pozdního Klause zcela vážně je stále těžší.
Tedy především jeho činy a motivy. Pondělní veto se hodí do skládačky jeho útoků na Nečasovu vládu. Ty začal podporou nespokojenců, jež vede Petr Tluchoř, poté následovala série vrácených zákonů. Prezident se snaží zničit vládu, která je svými skutky blízká jeho, alespoň zveřejněným ekonomickým a politickým názorům. Je vedena nejvěcnějším a nejkonzervativnějším premiérem v moderních dějinách (a to včetně Klause samého). Navíc byl Petr Nečas Klausovým oblíbencem a chová se k němu zcela korektně.
Ústava dává českému prezidentovi možnost vetovat zákony. Ale jak správně upozornil komentátor Jindřich Šídlo, Klaus dříve kritizoval Václava Havla za to, jak často veta využívá. V počtu vetovaných norem však svého předchůdce hravě překonává. Nyní tohoto nástroje zjevně využívá v rozporu s duchem ústavy. Nikoliv jako prostředek opravy zákonů, o nichž si myslí, že jsou vadné, ale jako perlík, jímž buší do vlády.
Zvlášť zjevné je to u současného veta. Důchodovou reformu už Klaus jednou propustil. Nyní se postavil proti prováděcímu předpisu. Chová se tak podobně jako Tluchoř a spol., kteří si najednou uvědomili, jak moc jim leží zvýšení DPH v žaludku. Poté, co to schválili ve třech čteních.
Buďme však spravedliví. I když proti ní politicky nevystoupil, patřil Klaus ke kritikům Nečasovy důchodové reformy. Ne však proto, že pro ni neexistuje "konsenzus", jak říká teď. V březnu 2012, v článku psaném pro tento list, požaduje reformu tvrdší. Státní důchod by měl být pouze solidárním příspěvkem, lidé by si měli na penzi spořit v daleko větším měřítku, jinak jim stát nebude moci zajistit dostatečné důchody. Dále vyčítal vládě, že nezorganizovala kvalifikovanou diskusi.
Teď volá prezident po konsenzu. Jako zkušený politik ví, že v zásadních sociálních věcech nic takového nastat nemůže, pokud tedy konsenzem mezi pravicí a levicí nemyslí zkázonosnou opoziční smlouvu, kterou uzavřel s Milošem Zemanem. Společně vytvořili skrytou koalici pro stagnaci země a růst korupce. Navíc Nečas skutečně důchodovou reformu prosazuje dle pravidla umění možného. Opozice z nikoli věcných, ale politických důvodů trvá na pokračování neudržitelného současného způsobu vyplácení penzí. Nečasova reforma do něj vnáší soukromé prvky jen velice stydlivě.
O reformu však Klausovi teď nejde, to je z kontextu událostí zřejmé. Horší je, že mu nejde ani o stabilitu a prosperitu země. Z důvodů, které jsou jasné jen jemu, se pokouší zničit Nečasovu vládu. Ta má spoustu chyb, ale v tom základním, a sice sledování ekonomických a zahraničněpolitických zájmů země, si vede slušně. Klaus jedná buď v zájmu své slávychtivosti, nebo v zájmu cizím.
