Prezident Zeman na sebe opět připoutal pozornost. V debatě s tišnovskými občany na dotaz, jak se zbavit premiéra odpověděl, že „demokratická možnost je jen jedna, tou jsou svobodné volby. Nedemokratickou možností je kalašnikov.“
Nejjednodušší by bylo říct, že prezident ztratil soudnost, že dávno již není intelektuálem, za kterého se tak rád nechává označovat. Mohli bychom uzavřít jeho výstřelek tím, že jej pronesl rádoby v nadsázce a při domnělé velikosti ducha si neuvědomil, že je již za hranou.
Jak se zbavit Sobotky? Zeman zmínil kalašnikov. Děsí rodinu, vadí premiérovi |
Bohužel se však již jedná o hlubší problém. Už jsme si zvykli, že k hlavě státu můžeme přistupovat různě. Je možné si prezidenta vážit a obdivovat ho - třeba i navzdory některým konkrétním politickým krokům. Takovou pozici mívali například Tomáš Garrigue Masaryk, po většinu svého funkčního období i Václav Havel.
Zvykli jsme si také, že se prezident zapíše do dějin i zcela neúmyslně a stane se terčem lidového vtipu. Antonín Zápotocký by si jistě nepřál, aby po něm vedle vyhlášení měnové reformy zůstalo jen prohlášení o metamorfóze Ježíška v Dědu Mráze.
Podobně ukradené pero Václava Klause jakoby se svým zlatým hrotem nesmazatelně vrylo do historie jeho prezidentského působení. Zeman svým zřejmě promyšleným způsobem, jak na sebe připoutat pozornost, však všechny předčí.
Vulgární Zeman se chová jako neřízená střela
Prohlásil-li dnes premiér Sobotka, že „jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády“ (více zde), měl pravdu. Problém je ale vážnější.
Kamil Švec Působí na Katedře politologie FSV UK v Praze. Odborně se zaměřuje na formování vlád a koaliční vyjednávání. Zabývá se zejména českou politikou a politikou na úrovni krajů a obcí. |
Hlava státu se chová jako neřízená střela. Je vulgární prezident, který v diskusi s občany sděluje, že se premiéra zbaví buď volbami, anebo nedemokraticky pomocí zbraně, prospěšný pro budování demokratické kultury v České republice? Je mravním vzorem hodným následování? A pokud ne, co s takovým prezidentem?
Zeman spoléhá na to, že se nesloží třípětinové většiny senátorů a poslanců, aby mohla být podána ústavní žaloba proti prezidentu republiky u Ústavního soudu. A pokud by se přeci jen našel potřebný počet členů parlamentu, je prezidentovo jednání vůbec možné považovat za jdoucí proti demokratickému řádu?
Česká republika je zemí se zakořeněnou demokratickou tradicí, a proto spoléhejme na demokratické instituty. Odpovědní občané by měli Zemanovo počínání bedlivě sledovat a ve svobodných demokratických volbách rozhodnout, zda je má v čele státu reprezentovat člověk, podle kterého je možné se premiéra zbavit i jinak než volbami. A nebo doufat, že ucítí-li hlava státu, že nemá svěřenou funkci pod kontrolou, odstoupí sama.
